Smutek okolo nás

Recenze

Vytvořeno 3. 9. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Tereza Boučková patří mezi spisovatelky, které zaujímají výrazné místo na současné české literární scéně. Upozornila na sebe výrazným debutem, prózou Indiánský běh a později románem Rok kohouta. Jsou to knihy se zřejmými autobiografickými rysy. Autorka čerpá náměty ze svého života i ze životů lidí okolo ní. Podobně jsou laděny i její povídky ve sbírce Šíleně smutné povídky. Třináct zcela obyčejných příběhů.

Když o Šíleně smutných povídkách hovořím jako o ne neobyčejných, znamená to, že jsou to příběhy, které jsou tak obvyklé, že se stačí jen rozhlédnout a s podobným se setkáme ve svém nejbližším okolí, či dokonce jej můžeme vystopovat i ve svém vlastním životě. To, co jim dává punc „šíleně smutných“, je izolovanost vyprávění, kompaktnost děje, koncentrovaná do krátkého literárního útvaru. Život je mnohem komplexnější, obsahuje nejen tyto smutné aspekty, ale i opačné. Jaké bude vyznění, záleží jen na úhlu pohledu či sítu, jaké vypravěč použije.

Nejčastějším atributem nešťastných osudů jsou narušené nebo zcela rozpadlé partnerské vztahy. Hrdinové jsou rozvedení, zpravidla to jsou ženy, které rozvodem více trpí. Jejich bývalí manželé si nacházejí nové, mladé ženy a pro ně je velmi složité či nemožné navázat další vztah. Výjimku představuje třeba hrdina povídky Mariáš ve třech. Jeho manželka najednou odchází s jiným mužem, bez předchozího varování. Zřejmě nevnímal symptomy vyhasínajícího vztahu, ale jeho vztah k ženě, jakkoliv v něm nalézal zbytky bývalé lásky, nebyl tak majetnický, aby nakonec nebyl schopen přijmout i jejího nového partnera.

Ještě složitější to má dvojice z povídky Hranice. I když rozvedení, musejí žít ve stejném bytě a jejich soužití je vymezeno pomyslnými čarami. Autorka citlivě sleduje postupný vývoj konfliktu odstartovaného porušením hranic a dokáže se oprostit od schematického ženského pohledu na muže. Což není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Pro mnohé autorky je mužský svět stejně velkou neznámou jako pro autory ten ženský.

Netradičně pojatý mužský a ženský svět najdeme i v povídce Olok, v níž žena propadne sportu – jízdě na kole. Muž, pokud chce manželství udržet, se musí ženě přizpůsobit. V podstatě má dvě volby – nechat ji sportovat a sám se věnovat něčemu jinému, nebo se pokusit jezdit na kole s ní i přesto, že by jí potupně fyzicky nestačil. Muž bojuje s pokušením všechno vzdát, praštit s kolem, opustit manželství.

Těžší to mají ženy, kterým se nejen rozpadne manželství, ale prožívají své životy v cizích zemích, jako hrdinky povídek Láska, Bouřka a Ve jménu historické pravdy. Člověk odcházející za svým partnerem riskuje hodně. Ztrácí přirozenou ochranu domácího prostředí a rozchod na něj dopadá nejen jako ztráta blízkého člověka, ale i bezradností – co si počít mezi tolika cizími lidmi.

Zajímavé jsou črty, v nichž se autorka snaží vystihnout duševní stav lidí, jejichž chování je pro ostatní zcela nepochopitelné. V povídce Do nebe popisuje muže proplouvajícího životem, za stálého přísunu alkoholu a po boku kamarádů se mu ze života vše ztrácí. Nejprve maličkosti, nakonec však ztratí vše. Lhostejnosti, s jakou ke ztrátám přistupuje, není zcela rozumět. Nerudný muž jménem Barták z povídky Proč by vstával? je možná lépe postižitelný. Jeho zlobu si můžeme představit jako hypertrofovanou agresi dřímající v každém z nás. Autorka v něm znovu oživuje postavu ze své prvotiny Indiánský běh, polemizuje s ním a zlidšťuje ho prostřednictvím jeho vlastního neštěstí.

V povídce lze vystopovat trocha satisfakce, trocha toho „tak to vidíš!“, pocitu, který si nechceme připouštět, ale objevuje se. Podobně, snad i ve větší míře, je to v povídce Anna. V ní hlavní hrdinka zvažuje, zda nepodařený život není jakýsi trest za zradu na blízkých lidech.

Podobné ladění, osudy lidí narážejících a překonávajících překážky, najdeme ve všech třinácti povídkách. Nejsou veselé, přesto u mnoha z nich lze nahlédnout za konec a vidět tam i záblesky něčeho dobrého.

Šíleně smutné povídky vycházejí z reálného života. Jejich hrdinové jsou obyčejní lidé, z jejich osudu jsou vybrány ty epizody, které je nejvíce drtí. Text je psán úsporně, převážně krátkými větami a mnoho věcí zůstane nevyřčeno. Někdy je i přesto konec jednoznačný, jindy autorka nechá na čtenáři, aby si sám určil, kam budou směřovat příští kroky hrdinů.

Knihu Šíleně smutné povídky vydalo nakladatelství Odeon