
Věčný kruh zrození
- Recenze
- Vytvořeno 31. 8. 2013 3:00
- Autor: Jiří Lojín

Víra v reinkarnaci se objevuje v mnoha náboženstvích i filozofických systémech. Dokonce i těch, v nichž je popírána, lze najít její stopy. Touha lidí vědět, co bude po smrti, spolu s neochotou připustit, že by snad nebylo nic, vede ke snaze vysvětlit zrod i úmrtí. Kniha Davida Jana Novotného nazvaná Gilgul není sice příručkou o tom, jak chápat tuto stránku lidského bytí, nicméně o reinkarnaci se v ní pojednává. Samotné slovo gilgul označuje v hebrejštině kruh a v kabale kruh zrození, stěhování duší. David Jan Novotný ve svém románu s detektivní zápletkou využívá reinkarnace jako jednoho z prvků oživujících děj.
Román začíná vraždou, leč poněkud zpackanou. Místo známého a nepostižitelného podvodníka, burzovního makléře Joachima B. Andersona, je zastřelen prostý účetní Chaim Baum. Nájemný vrah je v tomto omylu poněkud nevinně, protože nebohý Baum je Andersenovi tak podobný, že zpočátku zmátl nejen novináře, ale i vyšetřujícího komisaře Muddlera. V tuto chvíli začíná spletitý, ale zábavný příběh, v něm všechny nitky vedou do současného Česka. Zašmodrchanost dějových linií, jejich provázanost a důslednost, s jakou se stýkají, je zdrojem humoru jako v komediích, v nichž si autor zakládá na krajně nepravděpodobném působení náhody. Snad mi to autor nebude mít za zlé, ale jeho kniha Gilgul mi připomněla způsobem vyprávění román, s nímž jsem se před léty setkal. Marietta Sergejevna Šaginjana napsala pod pseudonymem Jim Dollar spletité a groteskní vyprávění Mess Mend aneb Američané v Petrohradě. Jde sice o román pohříchu prorežimní, zlí imperialisté se snaží všemožně škodit mladému Sovětskému Svazu, nicméně svým způsobem jde o velmi zdařilou parodii. Asi už se nedozvíme, nakolik autorka parodovala i ruskou propagandu, či nakolik jí byla sama ovlivněna.
Gilgul je naplněn nenápadným a inteligentním humorem, jehož součásti je i hra s odkazy na jiná umělecká díla a žonglování s významy jmen postav. Již zpočátku si vypravěč povzdechne, že nemá rád Wilderův film Sunset Boulevard hlavně proto, že nechápe, jak může být vypravěčem někdo, kdo je vlastně na začátku filmu už mrtvý. Tím popírá sám sebe, protože vypravěč Gilgulu, Chaim Baum, rovněž zemře na začátku a svůj příběh s odstupem let diktuje spisovateli, který samozřejmě nemá potuchy o pravém zdroji své inspirace.
A na ty vykopané lebky, z nichž některé jen tak pro zábavu někdo rozpůlil sekerou, jak profesor Kluge vyprávěl, jsem si vzpomněl, když jsem sledoval, jak doktor Goldspoon stojí nad mým tělem a chystá se vyjmout kulku z mé hlavy. Skalpelem odřízl kůži, poté vzal nikoliv sekeru, ale chirurgickou kotoučovou pilu, odřízl vršek lebky, odložil jej, vzal do ruky pinzetu, sáhl do místa vstřelu, vylovil kulku, odložil ji do kovové misky a já viděl svůj vlastní mozek. Dokáže si to někdo představit? Dívám se na své tělo, dívám se na svůj obnažený mozek a přemýšlím, kam se poděl ona energie, které v každém mozku je a podle zákona zachování energie se nemůže jen tak vypařit, takže někde být musí. Dívám se na svůj krvavý mozek a nestačím se divit. A vidím i bez očí.
(Novotný, D.J. Gilgul. Praha: Knižní klub 2013, str.89)
Pod touto groteskní vrstvou se skrývá jiná, daleko vážnější. Odkrývá svět bezohledného bulváru, proti němuž není obrany, „pracholapků“ drancujících úspory obyčejných lidí, špinavé politiky a jiných neradostných aspektů naší současnosti. Je to povzdech na dobu, v níž žijeme, ale decentní. Inspiruje k zamyšlení, ale nezkazí zábavu.
Román, jak už bylo řečeno, nás zavádí k nám, do Česka. Představuje nám ho ale trochu jinak. Jako zemi ve středu Evropy, v níž se setkávají lidé různých národností, kde se mísí různé národnosti i pohledy na realitu. Závěr je symbolicky poznamenán oním kruhem znovuzrození, který nad románem celou dobu visí, uveden již názvem a v průběhu mnohokrát připomínaným.
Gilgul je pozoruhodný román, v němž se mísí napětí detektivky, humor grotesky, židovská kabala i mezinárodní politika. Přes složitost děje zůstává přehledným a nechce čtenáře mást. Raději pobavit.
Knihu Gilgul vydalo nakladatelství Knižní klub
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...