Recenze: Knihy pro dospělé

Vražda v ocelovém městě

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
zarovka

Ostrava je bezesporu velmi rázovitý region, a když to ve své písni připomíná Jaromír Nohavica, nejde jen o vtipný verš. Kdo v Ostravě někdy žil, musí to potvrdit. Kombinace šachet, koksáren a gigantických železáren přilákala do rostoucího průmyslového města dělníky ze všech koutů Československa a vytvořila svéráznou komunitu. Málokdy máme možnost se setkat s knihou, jejíž děj se primárně v Ostravě odehrává, samozřejmě odhlédnu-li od děl předčasně zesnulého Jana Balabána. Nela Rywiková si nekladla za cíl hluboký ponor do lidské psychiky, napsala prostě detektivku s názvem Dům číslo 6. Překvapivě ji však téma do těchto hlubin zavedlo.

 

knihaNovela Nela Rywikové je navenek detektivkou, probíhá v ní pátrání po zmizelém Martinu Prchalovi. Jeho matka se nechce smířit s odložením případu a umluví mladého policistu Adama Vejnara, aby se jím znovu začal zabývat. Postup, který Adam volí, je sice málo uvěřitelný, zato autorce umožní vytvořit relativně izolovaný prostor, v němž se odehrávají podivné události a zřejmě i zločin. Komunita žijící v domě určeném k demolici je pestrá a odpovídá skutečným lidem, zůstávajícím z různých důvodů ve vybydlených domech podobného typu.

Dům, zmiňovaný v titulu detektivního příběhu, není jen tak obyčejný. Patří k stavbám realizovaným na přelomu padesátých a šedesátých let v takzvaném bruselském stylu. Ten se začal v architektuře uplatňovat po výstavě EXPO 58. Dodnes v Ostravě nalezneme mnoho charakteristických staveb z té doby. Pro představu je to budova Hlavního nádraží Ostrava-Přívoz nebo „ostravský mrakodrap“ blízko centra města. Architektonické téma spojené s tématem podnikatelským vnáší do detektivky požadovaný přesah.

Lidé bydlící ve zchátralém domě tvoří společenství nýmandů. Kdo jiný by v takovém prostředí vydržel? Rom, důchodkyně, zkrachovalý fotbalista, náruživá šedesátnice a její milenec. Martin Prchal se pro takové lidi snažil dům zachránit, a to i přes jejich odpor. Lidé zvyklí na péči socialistického státu si nedokážou představit, že by vzali osud do svých rukou, a zavírají oči před realitou. Zdá se, že zmizení mladého idealisty všem vyhovuje.

Autorka postupně představuje jednotlivé postavy, odkrývá jejich životní příběhy. Jednotlivé vsuvky přicházejí pravidelně, to je drobný nedostatek novely Nely Rywikové. Čtenář předem pozná, že teď to přijde – teď nastane líčení nějakého příběhu. Jako kdyby byla řada povídek svázána spojovacím dějem. Ale životy autorčiných postav jsou dramatické, většinou je vedou až na dno nebo na konečnou. Je v nich cítit smutek a beznaděj.

Jedním z výrazných rysů novely je použití ostravštiny u některých postav.

Hned ráno po probdělé noci vyběhla Vranovská na chodbu a povolila uzdu nahromaděné zlobě.
„Ty jedna rajdo pelešivá,“ syčela a sípala, dokud nevyběhl na chodbu Štech jenom v tílku a trenýrkách fialový vzteky.
Zařval na celý barák jako pravý patriarcha: „Děte už konečně do prdele. Všici vi, že ste toho svého poslala do hrobu, ale vam je to furt malo, vy tu budete otravovat život všem lidem v baraku, dokud vam tež nešlahne. To si fakt všichni oddychněm! Ešce raz mi tu zrobite takovy tyjatr, tak přisam buh zajdu na tu fizlarnu a řeknu jim, že ste toho svojiho chlapa ustavičně terorizovala, až ho z teho ranilo. To si pište, že to urobim, bo už teho fakt tak akorat dost! Neserte mě, Vranovska!“
(Rywiková, N. Dům číslo 6, Brno: Host 2013, str.132)

Autorka ji nevkládá do úst všem, ani by to nebylo příliš pravděpodobné a její novelu si nespleteme s Denikem Ostravaka. Je rozdíl mezi řečí vysokoškolsky vzdělaného člověka a vysloužilé kantýnské a samozřejmě i věk hraje svou roli. V každém případě je v prostředí, do kterého je novela situovaná, charakteristický jazyk neodmyslitelný. Městem ještě před nedávnem prorůstaly těžní věže, haldy, z nichž stoupal dým hořících zbytků uhlí, i vysoké pece Vítkovických železáren. Chlapi chodící z práce rovnou zapadli do neuvěřitelně špinavé a zakouřené hospody, aby urazili několik piv a panáků dříve, než odejdou domu. Novela Nely Rywikové tou náladou dýchá a to je její největší přednost. Chcete-li do sebe nasát pozoruhodnou atmosféru severomoravské metropole, je Dům číslo 6 pro vás jako stvořený.

Knihu Dům číslo 6 vydalo nakladatelství Host 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení