Recenze: Knihy pro dospělé

Upřímně ironické nahlédnutí do 19. věku

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
k

 Nakladatelství Host v edici Česká knižnice vydává nejzajímavější díla české literatury, která reprezentují různé žánry v různých dobách. V roce 2012 vyšla další kniha, tentokrát věnovaná jednomu z nejčtenějších českých autorů – Janu Nerudovi. Kniha přináší dvě povídkové knihy, které byly dosud publikovány vždy každá zvlášť. Není divu, v době jejich vzniku mezi nimi byl značný časový rozdíl.

 

kČeská knižnice vydala společně sbírku Arabesky a Malostranské povídky. Proč právě tyto dvě? Jak už jsem výše zmínila, nakladatelství vydává reprezentativní díla českých autorů a pokud můžou některá díla charakterizovat umělecký a řemeslný posun a rozkvět Nerudova díla, jsou to právě tyto dvě sbírky.

Arabesky vyšly poprvé knižně v roce 1864. Zahrnují soubor krátkých próz, které se dají nazvat „arabescou“ – tedy označením pro prózu nevelkého rozsahu, ve které by se měla objevovat jistá „báchorkovitost“ a není jí cizí fantazie, lehkost a smysl pro ironii. Sám autor označuje své povídky různě. Ať už jsou to humoresky v dopisech, obrazy ze života pražského, nebo fejetony. To vše sbírka povídek zahrnuje. Nechme však stranou rozbor žánrů. Pro laického čtenáře je podstatné, že Nerudovy povídky se čtou snadno, lehce, jsou plné tu humoru, tu ironie, nechybí zde radost ani smutek, chudoba ani noblesa.

Hlavní rozdíl mezi oběma sbírkami je ten, že zatímco Arabesky se věnují vyvržencům společnosti, samotářům, kteří za oknem pozorují okolí, komediantům, jejichž život je smutný a hořký, Malostranské povídky nabízejí sice lehce ironický, leč idylický pohled na pražskou společnost.
Autor živě líčí jednotlivé příhody a osudy svých hrdinů s ironií, která se objevuje snad v každé povídce. Dává tím čtenáři najevo, že on – autor a vypravěč – není tím, kdo hrdiny odsuzuje. To společnost je odsunula na okraj a vyvrhla ze svého lůna.

„Jejich hoch František byl už skorem tři léta stár a nosil ještě ženské šatičky. Sousedky říkaly, že je to ohyzdné dítě. Děti sousedů byly vesměs starší a málokdy se osmělil František, aby sobě s nimi pohrál. Jednou pokřikovaly děti za židem, František byl mezi nimi a nepokřikoval; žid se rozběhl za dětmi, chytil Františka, jenž ani utíkat nechtěl, a vedl ho nadávaje k rodičům. Sousedky až ustrnuly, jakým je ten malý, ošklivý Franta už darebákem.“
Jan Neruda, Byl darebákem, in: Jan Neruda, Arabesky/ Povídky malostranské, Brno 2012, s. 8.

Úmyslně jsem vybrala úryvek z povídky, která byla zařazena do souboru Arabesky. Je z něj cítit ironie, kterou autor ukazuje čtenáři, jak se může lišit pohled na událost, nebo osobu, které se týká. Čtenář ví – stejně jako autor – že František nic neprovedl. Sousedky však viděly své a pravdu – tu už si domyslely.

A tím se pozvolna dostáváme k druhému povídkovému souboru. Sousedky, sousedi, obyvatelé domu, malostranští učitelé… to všechno jsou pražské „figurky“, které se v knize objevují. Ke čtenáři se tím dostává vzácné svědectví této části Prahy a jejích obyvatel v době 19. století. Nejedná se pouze o vtipné, satirické, ironické, ale místy také idylické příběhy, které autor dovedl bravurně ve zkratce umístit na několik málo stran a přitom vyřkl vše podstatné. Nerudovy povídky představují pohled na dobu, jaká skutečně byla, i když je třeba hledět na autorovu potřebu literárního zpracování. Jazyk, myšlení a pohled autorův však řekne velmi mnoho.

„Malá Strana – beru domy i lid – má cosi tichého, důstojného, starobného, řekněm i podřímlého, do sebe, a v to vše byli také vhaleni onino páni, i v tu podřímlost. Arci byli to také úřadníci, vojíni, profesoři, penzisté jako dnes, ale tenkrát ještě nesmýkalo se úřadnictvem a vojskem tak ze země do země, otec dovedl syna v Praze nechat vystudovat, pomohl mu do úřadu, udržel ho tu protekcí napořád. Když postáli někteří ti štajnicovští hosté chvilku spolu venku na chodníku, pozdravil je každý kolemjdoucí občan, znal je.“
Jan Neruda, Pan Ryšánek a pan Schlegl, in: Jan Neruda, Arabesky/Povídky malostranské, s. 259.

Knihu Arabesky/Malostranské povídky vydalo nakladatelství Host

 

Soutěže

Aktuality

  • Představujeme CREW KIDS, novou edici nakladatelství Crew

    Superhrdinky, a dokonce i superzáporačky, musí chodit do školy. A pro ně je zřízená superhrdinská škola, kde učí i studují lidé se superschopnostmi a v lavicích najdeme například Batgirl, Harley Quinn, Supergirl, Wonder Woman či Poison Ivy. 

    Číst dál...  
  • Nová kniha Miloše Cajthamla Na odstřel získala prestižní Literární cenu Knižního klubu 2018

    PRAHA, 4. 9. 2018 – Laureátem 23. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Miloš Cajthaml, jeho novela Na odstřel o problematickém hledání mužského vzoru se prosadila v konkurenci 121 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno 4. září 2018 v Kaiserštejnském paláci na pražské Malé Straně.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení