
Zločin za císaře Rudolfa II.
- Recenze
- Vytvořeno 22. 7. 2013 3:00
- Autor: Redakce

Dílo Vladimíra Přibského se v české literatuře objevuje již od šedesátých let. Přestože napsal řadu knih a povídek se společenskou tématikou, je především známý jako autor čtivých a napínavých detektivek. V jeho pozdější, porevoluční tvorbě se začínají objevovat i témata historická.
Nechal se inspirovat svou původní specializací, v padesátých letech vystudoval na Univerzitě Karlově historii. Na detektivní žánr nezanevřel, můžeme jej nalézt i v jeho pozdější bibliografii, ale kniha Vraždění lazebnic čtenáře zavede hluboko do českých dějin. Doba panování císaře Rudolfa II. zanechala v Praze své zřetelné otisky, davy turistů se tísní ve Zlaté uličce i u jiných památek. Rudolfova záliba v alchymii a umění odsunula do pozadí povědomí o mnoha jiných, velmi významných událostech té doby. I z nudných hodin dějepisu si nakonec člověk zapamatuje pouze zábavné informace, ostatní podivuhodně rychle zapomíná. Jak známo, císař Rudolf žil s hraběnkou Stradovou, s níž měl sice řadu dětí, ale nikdy se s ní neoženil. Díky známému filmu, v němž si Jan Werich zahrál samotného císaře a který se s železnou pravidelností objevuje v programech všech televizních kanálů, ví o této skutečnosti pravděpodobně celý český národ. Vladimír Přibský však pokračuje dál. Nejstarší syn hraběnky Stradové a císaře Rudolfa Julius Caesar d’Austria byl pravděpodobně duševně nemocný a svému okolí nebezpečný. Císař Rudolf II. ho nechal zavřít do českokrumlovského vězení, v němž Julius zemřel v pouhých pětadvaceti letech. Už jen tato strohá historická fakta jsou velmi poutavá a autorovi stačilo, aby dodal několik dalších postav a detailů příběhu. A hle, napínavá skorodetektivka je na světě! Hlavním hrdinou a vypravěčem je velitel hradních trabantů Pablo Ortiz. Věřím, že v knize zasazené do šestnáctého století nebude nikdo hledat ve slově „trabant“ oblíbené umělohmotné auto východoněmecké provenience, přesto raději upřesním, že šlo o členy osobní gardy. Zároveň se však omlouvám všem čtenářům, jejichž inteligenci jsem nedocenil. Pablo je pověřen vyšetřením brutální vraždy mladé lazebnice. Není zkušeným vyšetřovatelem, nemůže se ani opřít o vědecké metody. Podezřelý se však brzy objeví. Toho však nelze potrestat. Stejně ale Pablovi tento případ raději odeberou. Po dalších násilnostech a vraždě císař Rudolf posílá svého levobočka do kláštera. Je to svým způsobem velmi tvrdý trest, a pokud by tam Julius zůstal, měl by postaráno o velmi nekomfortní doživotní vězení, čímž by spravedlnosti bylo učiněno zadost a císařská rodina by nepřišla příliš do řečí. Hraběnku Stradovou však autor pojal jako starostlivou a milující matku, která se pro štěstí svého dítěte neohlíží nalevo ani napravo. Hraběnka uplatní svůj vliv a Julius je za nějakou dobu z kláštera zpět v Praze. Je samozřejmé, že tím to všechno nekončí.
Současně můžeme sledovat druhou dějovou linku – postupně vznikající a prohlubující se vztah mezi Pablem a mladou lazebnicí Markétkou. Pablo si chce Markétku vzít a dokonce uvažuje, že vojenské řemeslo pověsí na hřebík a usadí se. Trochu mu to komplikuje fakt, že nic jiného neumí. Aby to ale nebyl jen fádní příběh šťastné lásky, okořenil ho autor i kapkou žárlivosti a ženské umanutosti. Jak je předem jasné, oba děje se spojí v předvídatelném a tragickém závěru.
Kniha Vladimíra Přibského je, přestože jde o příběh historický, psaná moderním jazykem, v dialozích místy až hovorovým. Autor se příliš nepozastavuje ani nad výrazy, které v té době evidentně existovat nemohly. To ale propůjčuje textu rys aktuálnosti a hlavní hrdina, španělský voják Pablo Ortiz, bude čtenáři bližší.
Tuch odcválal, seskočil jsem z koně a ejhle: Přede mnou stál amigo Manuel. Projevil touhu jet do Českého Krumlova s námi.
„Se jede na noc,“ varoval jsem ho včas.
„Mi nevadí,“ prohlásil srdnatě. „Ty, Pablo, vem mě s sebou!“
„Ale my už co nevidět vyrážíme,“ pokoušel jsem se ho zviklat.
„Skočím si akorát pro mošničku,“ nadskočil radostí. „Šoupnu do ní butýlku s vysoce kvalitním obsahem,“ a už upaloval.
„Pozor!“ volal jsem za ním, „jakýkoliv alkohol je zapovězen!“ Chtěl jsem ho zastavit, ale pak mi došlo, že zákaz se pravděpodobně na mešní víno nevztahuje.
(Přibský, V. Vraždění lazebnic. Praha: Ikar 2013, str.58)
Vraždění lazebnic má rysy detektivky, už sám název to naznačuje, ale nejde o detektivku v pravém slova smyslu, protože je předem znám pachatel i jeho pozdější osud. Čtenář si může vše přečíst v anotaci a zbytek si lehce domyslet. Postavy nejsou uváděné do historických souvislostí, autor je představuje jako obyčejné lidi s obyčejnými tužbami, ne jako osobnosti známé z učebnic dějepisu. Kniha přinese spíše krátkodobé rozptýlení a pobavení, není koncipovaná jako historický román pro zájemce o hlubší seznámení s rudolfínskou érou. Přesto se domnívám, že jako četba na dovolenou rozhodně nezklame.
Knihu Vraždění lazebnic vydalo nakladatelství Ikar
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál... -
Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva
Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Dobrý den Elen, i když je příběh primárně určen jiné věkové kategorii, tak já si užívám každý díl ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Označení vedlejších přízvuků je závislé na tom, v jakém typu textů/přepisů je potřebujete ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Jak se označují vedlejší přízvuky? -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, moc Vám děkuji za všechen čas, který budete knize věnovat. A omlouvám se, že ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, děkuji za informaci, knihu jsem si objednala, moc ráda si ji přečtu a napíši recenzi. Mějte ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, jen jsem se chtěl připomenout s novou knihou. Kniha NEBYLOVÉ už vyšla. Bude mi ... -
Ukázka z knihy: Kletba krve
Pro mě tato kniha není ale někomu se líbit může. Například název mi moc k názvu nesedí ale možná je to ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Země příběhů kouzelné přání, co na to říct. Bomba
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...