
Hanif Kureishi – Intimacy
- Recenze
- Vytvořeno 5. 8. 2009 1:05
- Autor: Hana Moualla


Jay opouští svoji Susan, zřejmě z „přesycenosti“ jejich vztahem a středostavovským životem. Dalo by se říci, že Jaye už žena „nebaví“ a také že je Jay přelétavý. Takto postavěný příběh by ale zřejmě nikoho nezaujal, tento scénář je až příliš známý manželkám mužů ve středním věku. Kdo by si chtěl číst o krizi středního věku, když ještě ani nezaložil rodinu, nebo jehož vztah teprve roste? Navíc tyto příběhy často máme přímo ve svém okolí, rozvrácené rodiny, bolavé dětské duše.
Chvilkami mi Jay připomíná věčného studenta bloudícího od jedné šance k druhé, stěžujícího si na okolnosti a neschopného sebereflexe, místy mi připomíná dítě, které vidí koš lízátek a neví, které zvolit, když chce vlastně všechny. V příběhu se odráží veškeré možné myšlenky o dopadu opuštění rodiny. Jay někdy až sadisticky plánuje, jaká čeká Susan budoucnost bez něj, jak vyjde jako samoživitelka s penězi. Při balení kufrů na odchodu si ale hrdina nezapomíná svoje značkové oblečení. Silná káva? Pro mne ano. Cítím z Jayova postoje surovost, nenávist a pomstychtivost vůči Susan. Nikoliv otevřenou, ale skrytou. Připustíme-li si, že se celá léta projevoval jako slaboch, může být tohle násobeno na druhou.
Tuto knihu doporučuji ke čtení jen těm, kteří už nemají o životě iluze a načerpali už nějaké životní zkušenosti. Pro naivní duši nebo mladého čtenáře na startovní čáře života může být kniha něco jako octovým nápojem místo limonády. Autor získal mnohá ocenění za svoji práci, šíře Jayových pocitů a myšlenek je opravdu velká, ale mám problém s pochopením hlavního hrdiny, dělá mi problém se ztotožnit s jeho vnitřním soubojem a interpretací pocitů. Kniha má daleko do relaxační četby, v každém případě jde o ale o příběh, který je o něčem víc, než o přelétavosti. Je o bourání konvencí, neschopnosti zakotvit, uchopit svůj život jinak, nalézt zálibu v tom, co máme, a ne v tom, co můžeme mít.
Čtěte také:
Hanif Kureishi
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...