Recenze: Knihy pro dospělé

Dopisy a sny

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
kniha

Těžko zazlívat milujícím rodičům jejich snahu pomáhat svým dětem, chránit je a odstraňovat jim z cesty veškeré překážky. Kde ale končí rodičovská láska a začíná sobecká snaha ovládat, se velmi nesnadno určuje. V novele Ivany Myškové Nícení najdeme mnoho míst, nad nimiž se můžeme v tomto směru zamyslet a snažit se hranici mezi láskou a sobectvím najít.

 


knihaPokud po novele
Nícení sáhneme, musíme být připraveni, že žádný souvislý děj nenajdeme. Vlastně by se děje v knize nedořezal. Hermína – hlavní hrdinka – píše dopisy. Různé. Adresované, neadresované, odeslané, neodeslané. Z jejich obsahu pomalu vyplouvá na povrch Hermínina složitá osobnost, její fobie i příčiny iracionálního chování. Zdá se, že člověkem, který hrdinku nejvýraznějším způsobem ovlivnil, je její matka. Sama hrdinka si přiznává, jak veliký vliv na ni má, a nazývá ji „Předobraz“. To ovšem neznamená, že ji obdivuje, že by chtěla být jako ona. Onen „Předobraz“ je nechtěný. Často se začínáme podobat svým rodičům - čím jsem starší, tím více - aniž bychom to dělali vědomě, či po tom toužili.
Nezúčastněný pozorovatel by určitě usoudil, že Hermína má milující matku, která jí všestranně pomáhá. Hermína to vidí jinak. Blahosklonnost, s níž matka za svou dceru vše dělá, trpitelská póza je pro Hermíninu duši devastující natolik, že se neustále promítá do jejího života i do jejích snů. Rozklíčovat symboly, jimiž je novela protkaná, není jednoduché, Ivana Myšková čtenáři nepodává pomocnou ruku. Smíchává zdánlivou realitu transformovanou očima Hermíny do jakési subjektivní koláže, v níž převládají emoce a volné asociace.

Nemocnice – noc. Jdu spoře osvětlenou chodbou na procedury, s neznámou samozřejmostí si je ale dělám sama. Lehám si na lehátko (nemocnice je pustá, nablízku žádný ošetřovatel ani noční hlídač) a zavádím si snad nějakou infuzi, čekám na číslo 3 nebo 4, pořád mám ale pocit, že to ještě nestačí, skončím teprve, až naskočí pětka.
Lehátko z jiného úhlu nebo jsem si na jiné sedla, všude se svítí: odmotávám si obvaz z nohy, tu se v místnosti objeví dva muži, jeden druhého veze na vozíčku, vozíčkář se hlasitě směje, právě se dozvěděl, že už nikdy nebude chodit, že zůstane na vozíku. Druhý ho doveze k lehátku, popadne ho a povalí přímo na mě. Vozíčkář se směje ještě divočeji, laškuje se mnou. Nejprve se bráním, ale pak se upokojím – bude nám spolu dobře.
(Myšková, I. Nícení, Praha: FRA 2012, str.96)

Podstatnou část dopisů tvoří sny. Nelze je určitě rozlišit od představ či skutečnosti, text nese stopy surrealistických vizí. Účinek je umocněn bohatým jazykem, jímž autorka vládne. Není náhodou, že v anotaci knihy je použita charakteristika z pera Alexandry Berkové (1949 – 2008), která hovoří o vytříbenosti a kultivovanosti výrazu. Je nutno přiznat, že styl Ivany Myškové je tvůrčímu stylu Alexandry Berkové podobný, přestože obě ženy dělí více než třicet let. Témata objevující se v novele Nícení jsou samozřejmě blízká věku autorky, v prózách Alexandry Berkové se spíše reflektovala zkušenost ženy středního věku.

Debutu mladé autorky dali porotci, nominující knihy do nejužšího výběru Ceny česká kniha, přednost před knihami mnohem zkušenějších autorů. Přestože titul nakonec cenu nezískal, sama nominace je pro začínající autorku velkým úspěchem, ale i významným závazkem.

Knihu Nícení vydalo nakladatelství FRA 

Soutěže

Aktuality

  • Bohatý komiksový program přilákal na Svět knihy rekordní počet návštěvníků

    Veletrh Svět knihy se letos nesl ve znamení komiksu, a i díky bohatému programu, který připravili komiksoví nakladatelé, přilákal rekordních 46 000 návštěvníků. „Tohle spojení prostě zafungovalo. Připravili jsme akce, přednášky a spousty novinek, sotva jsme stíhali stánek zásobovat,“ říká Jiří Pavlovský z největšího komiksového nakladatelství CREW. „Vznikaly i spontánní srazy komiksových fanoušků a na naprosté většině našich akcí bylo plno.“

    Číst dál...  
  • Román Hana Aleny Mornštajnové ovládl 7. ročník České knihy

    Poprvé v sedmileté historii České knihy obdržel obě její ceny jeden autor. Odborná i studentská porota se ve svých verdiktech výjimečně shodly a za nejlepší titul sedmého ročníku vyhlásily román Hana Aleny Mornštajnové. V příběhu odehrávajícím se v provinčním moravském městě se proplétají malé dějiny s těmi velkými a je v něm reflektována nejtragičtější etapa 20. století: holocaust.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení