Recenze: Knihy pro dospělé
Příběhy mohou mít dobrý i špatný konec
- Recenze
- Vytvořeno 28. 6. 2013 3:00
- Autor: Jiří Lojín
Lékařské prostředí patří k těm, která jsou pro literární tvorbu jedny z nejatraktivnější. Je to přirozené, kde jinde jde tak často o holý život, než právě v medicíně? Každý den se v ordinacích lékařů a hlavně v nemocnicích odehrávají dramatické příhody, které někdy mají a někdy nemají šťastný konec. Blízká jsou nám i proto, že se v takových situacích může ocitnout kdokoliv z nás. Doktor Jiří Viewegh má za sebou léta lékařské praxe a některé příběhy zachytil ve své knize povídek Věnováno ženám.
Knihy z lékařského prostředí mají u nás i ve světě hlubokou tradici. Jsou autoři pohybující se výhradně v těchto vodách. Někteří využívají nemocniční kulisy k nesmírně dramatickým zápletkám typu thrilleru, jako třeba Robin Cook. V takových knihách se do popředí staví příběh a problematika medicíny ustupuje do pozadí. Jiný přístup naopak preferuje odborné lékařské prostředí a příběh pro ně slouží jako nosný substrát. Takové povídky psal například Ota Dub, můžeme si připomenout i tvorbu Valji Stýblové. Jiří Viewegh patří do té druhé skupiny, je v prvé řadě lékařem a teprve ve druhé spisovatelem a v jeho povídkách se tato skutečnost samozřejmě odráží.
V knize nalezneme téměř čtyřicet krátkých povídek, věnujících se různým aspektům lékařské praxe a situovaných do různých období. Autorova specializace byla porodnictví, odtud vznikl i název knihy – Věnováno ženám. Ženy hrají v příbězích doktora Viewegha hlavní roli, samozřejmě, i když se občas do vyprávění nějaký ten muž připlete. Většinou se ale předvádí v negativní či směšnou roli, jak už to v podobných historkách bývá. Hysterický muž při porodu je klišé. Ještě štěstí, že si chladnou hlavu zachovává obvykle porodník.
Povídky lze rozdělit zhruba do třech časových období – sbírání zkušeností, praxe zkušeného porodníka a práce v bývalé NDR – a jsou chronologicky řazené. Postupný odborný vývoj doktora Viewegha a stejné téma, kterému se věnuje, svazuje povídky do vyššího celku. Každá z povídek je uvedena předmluvou nahrazující motto.
Případy, které doktor Viewegh ve svých povídkách popisuje, nejsou nijak přikrášleny. Není v tom ale žádný pokus o šokování čtenáře naturalistickým líčením otřesných případů. Spíše připomíná strohý popis v lékařském sborníku s malým přídavkem beletristického koření.
Otvírám břicho a co vidím: všude srůsty, nic než srůsty! Obrysy močového měchýře není možno najít, ani když jsme ho zdola naplnili. Preparace srůstů se tím nepříjemně protahuje. Cítím, že jsme ve slepé uličce a začínám vnímat časovou tíseň. Zbývá mi totiž z limitu čtyř minut, který jsem si určil jako maximální časovou hranici, už jen ta poslední, abych plod vybavil. A stále nejsem tak daleko, jak bych si přál! Je mi horko a začínám se potit. Navíc mě znervozňuje cosi zatvrdlého za močovým měchýřem. Ale abych to vyluštil, tím se přece teď nemohu ani nechci zdržovat!
(Viewegh, J. Věnováno ženám. České Budějovice: Nová forma 2013, str. 57)
Syrovost a upřímnost povídek bez zbytečného přikrášlování je pro čtenáře velmi atraktivní. Pro ženy, které čeká pobyt na porodnickém oddělení, může působit stresujícím dojmem, pro pacienta je zneklidňující, pokud jsou mu detailně známá všechna rizika spojená s jeho stavem. Z tohoto pohledu je titul Věnováno ženám poněkud nepatřičný a trochu mate i obrázek použitý na deskách knihy. Ženy, chystající se povídky číst, se však mohou uklidňovat myšlenkou, že úroveň medicíny, hlavně přístrojového vybavení, se od dob popisovaných v textu výrazně zvýšila. To, co zůstává v průběhu času i napříč politickým zřízením, jsou lidé. Pacienti i lékaři. Záleží jen na jejich vzájemných vztazích, pochopení i profesionalitě, jaký bude stav zdravotnictví.
Knihu Věnováno ženám vydalo nakladatelství Nová forma
Čtěte také: rozhovor s Jiřím Vieweghem
Nejčtenější články
Soutěže
Aktuality
-
Magnesia Litera 2019
Po mimořádném ročníku, který v roce stoletého výročí založení Československa připomněl, jak úzce je česk(oslovensk)á státnost propojena s literaturou a slovesnou kulturou, se ceny Magnesia Litera v osmnáctém roce své existence opět soustřeďují na českou knižní současnost.
Číst dál... -
Pozvánka na Knižní festival v Ostravě
Milujete knihy, rádi čtete anebo dokonce píšete autorskou tvorbu? Právě pro Vás jsme připravili první ročník Knižního festivalu Ostrava, který se uskuteční ve dnech 1.–3. března 2019 se na Černé louce v Ostravě.
Číst dál...
Nové komentáře
-
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
A o to jde. Protiklady střídají protiklady, smutek je smyslem radosti, radost tepáním smutku. Neskutečný ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Názor respektuju, každopádně nechápu ho ani trošku. Báseň je podle mého názoru o celkové absurditě ... -
Zaniklá místa předválečných Pardubic
Jsem ročník 1946 a bydlel jsem v ulici Teplého střed naší bandy byl na Sokoláku v Liškově ohradě,naším ... -
Temná strana amerického snu
Děkujeme za upozornění, obálku jsme vyměnili. -
Temná strana amerického snu
Filmová obálka knihy použitá v recenzi ale nepatří k ilustrovanému vydání! :o -
Když se žena rozhodne stát farmářkou
Tak to by bylo něco pro mou kamarádku :lol: -
Rychlé a zdravé vaření s Gwyneth Paltrow
Má oblíbená herečka. I proto jsem si tuto kuchařku také pořídila. Jak to bývá, několik receptů jsem sama ... -
Cik-cak
Pěkná recenze! Díky Vám už vím, co si musím nutně koupit! Doma už mám Nový svět, který byl úžasný po ... -
Chata v Jezerní kotlině s novou fasádou
Moc pěkně vyjádřeno. Souhlasím s erudovaným recenzentem, který je mimo jiné sám literárním autorem. Aleš ... -
Malovaný svět Markéty Vydrové
Také mám moc ráda její ilustrace. Bylo mi ctí s paní Vydrovou udělat rozhovor.
Cena Česká kniha
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
Zajímavou patinu textu dodávají určité zastaralé slovní obraty, připomínají dobu již minulou, v povídkách však stále neobyčejně živou.
se to stalo včera._Právě těmi detaily chci připoutat čtenářovu
pozornost natolik, aby se necítil být pouhým divákem, ale aby měl
pocit, že to prožívá tak, jako by sám byl tou aktivní osobou, která
vede lékařský rozhovor anebo provádí určitý operační zákrok. __Tím
chci docílit, aby povídku dočetl takřka ¨jedním dechem¨. Proto jsou
moje dílka poměrně krátká, bez vedlejších belletristickýc h ozdob,
které by nastalé napětí jenom rozmnělňovaly. Navíc: porodní a operační
sály neskýtají téměř žádný podklad k belletristickém u líčení, tam se
zpravidla pokud možno rychle jde ¨na věc¨.
Pravdou je, že styl mi nepřipadal příliš vybroušený a místy jsem se i v ději ztrácel. Byl jsem s panem doktorem v poměrně úzkém písemném kontaktu a přiznám se, že jsem ho nešetřil. Obvykle nebývám moc kritický, ale měl jsem pocit, že v tomto případě to stojí za to.
Vyprávění pana doktora je totiž ze života, jsou to příběhy z jeho dlouholeté praxe. Jejich vyprávění čtenáře obohacuje, rozhodně to stojí za přečtení. Z mého hlediska je to hodnotnější než příběhy z dobře známých "doktorských seriálů", kde se realita míchá s fabulacemi a koření četnými sexuálními vztahy, takže divák má pocit, že nemocnice jsou jen lepší vykřičené domy. Pro mě je lepší syrový styl sdělující pravdu, než fantasmagorie zahalené v skvostném slohu a vybroušených větách plných nasládlých klišé. Proto mohu povídky pana doktora jen doporučit.
Jiným pozitivem knihy je to, že pojmenovává a srozumitelně vysvětluje spoustu problémů, se kterými se mohou setkat nastávající prvorodičky, ale i ženy, které již děti mají. To může snížit jejich obavu z určitého tajemna oněch problémů, a tím zase do jisté míry působit uklidňujícím dojmem na každou ženu - pacientku.
Je možné, že někteří čtenáři by uvítali barvitější děj příběhů. Ale styl vyprávění Jiřího Viewegha je prostě takový jaký je. A obsah je zde zcela po právu upřednostněn před formou, nehledě na to, že obecně asi není zcela žádoucí, aby si jakýkoliv lékař bral osudy svých pacientů příliš osobně. I tak z příběhů Jiřího Viewegha ta obyčejná lidskost vyzařuje.
Strohé (avšak ne postrádající empatii) příběhy nutí čtenáře k zamyšlení, jak málo stačí se ocitnout na hranici života a smrti zvláště v porodnictví, kdy tyto hranice od sebe dělí jen nepatrný krůček.
Pro mnohé ženy je kniha vzpomínkou na jejich bolavé intimní prožitky spojené s gynekologickými zákroky. Pro muže pak nahlédnutím do křehkého a málo přístupného světa žen.
Právě autenticita s jistou dávkou naturalismu, strohosti v kombinaci s emotivitou dělá Vieweghovu knihu velmi čtenářsky přitažlivou.
Děkuji!
Heuréka! - tuto znamenitou knížku bych doporučil nejen jim, měla by být též v čekárně každé gynekologické ambulance, i v porodnicích. Už pro svou ojedinělost – že byť stroze a bez příkras, ale naprosto realisticky otevírá třináctou komnatu gynekologie a porodních sálů víc, než jsme zvyklí. A v tom spočívá unikátnost publikace, hotové perly, jakou náš knižní trh dosud postrádal. Děkuji, pane doktore!
omlouvám se že opožděně zasílám své poděkování za Vámi darovanou knihu s milým věnováním-Věnov áno ženám. Příběhy a vzpomínky jsou nádherné, lidské, spontální a doslova člověku při čtení sevřou nitro. Přemýšlela jsem o tom, kolik novorozenců prošlo asi Vašema rukama, nad pocity, které jste prožíval při různých situacích, kdy jste se musel rozhodovat okamžitě, nad štěstím a radostí matek i nad občasným smutkem, který nejen mne, čtenářku silně zasáhl. Je mi velkou ctí, že jsem mohla obohatit Vaši tvorbu svým úsměvem na přední stránce knihy, vlastně jsem knihu zhltla jedním dechem, být porodníkem je určitě úžasné a jsem velmi ráda že jste se s námi o své zážitky z porodnice rozdělil. Přeji pevné zdraví, mnoho ispirace a zasílám srdečný dík.
zde je pokračování.... .
Pracuji jako dula (doprovod u porodu) a je mi líto, že se s panem doktorem pracovně nemohu nikdy setkat. Jeho lidský přístup, pokora a velká úcta k pacientovi je při čtení patrná... a vzácná. Kdyby takový byl každý porodník a asistentky, tak by nás budoucí rodičky většinou ani nepotřebovaly.