Recenze: Knihy pro dospělé

Život v originálním balení

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
divka

Když se láska mezi manžely změní ve velkou nenávist a když jsou ve své zášti tak zaslepení, že neberou ohledy ani na své děti, odrazí se to zcela zákonitě na jejich psychice. Problémy mohou přetrvávat léta, děti si svá traumata nesou až do dospělosti, jakkoliv se je v sobě snaží potlačit. Na toto téma byly už popsány celé stohy papíru s odborným i beletristickým zaměřením. Narušených rodinných vztahů je na světě dost a knihy o nich naleznou hodně čtenářů, kteří se identifikují s literárními hrdiny, protože jejich zkušenosti jsou podobné. 

 

knihaPrávě proto, že jde o téma celkem časté, je pro autora nezbytné zamýšlet se nad méně obvyklou formou, pokud chce svůj text odlišit od jiných. Lidmila Kábrtová originální způsob vyprávění nalezla a její román Koho vypijou lišky je opravdu nezvyklý.

Autorka text složila z krátkých příběhů se samostatnou pointou, fungujících jako jednotlivé kapitoly. Pomocí těchto kusých oddílů skládá dohromady historii jednoho života a přes svou stručnost je překvapivě výstižná. El se narodí manželům, kteří nevstupovali do manželství z vášnivé lásky, její maminka do něj byla spíše vmanévrovaná. Otec tráví raději večery u piva, spory provokované otcovou opilostí vedou ke konci. El zůstává s matkou a dědou. Elina dětská duše je izolovaným podivným životem deformovaná. Matka promítá svou nenávist k otci do El, trestá ji za jeho domnělé i skutečné hříchy.

El vyrůstá v podivném citovém vakuu, děda ji nedokáže nahradit otce, představy o životě i celkové chápání světa, které od něj může čerpat, jsou plné anachronizmů, realitu překrývají povídačky. V tomto bodě je Elin a dědův vztah podobný vztahu děda a pasáčka z Fuksova Pasáčka z doliny. Podle jedné z takových zkazek dostala kniha Lidmily Kábrtové svůj název. 

„Povídej dědo…“
„Znáš ty lesy kolem nás…“
El přikývně.
„Nikde nekončej.“
„Jsou tam králíčci?“
„Ne. Jen lišky.“
„Lišky?“
„Mocný lišky.Čekaj.“
„Na co?“
„Na každýho, kdo vykročí jiným směrem.“
„Já chodím všude dobře.“
„Každý jde někdy špatně.“
„Co mu udělaj?“
„Vypijou ho.“
(Kábrtová, L. Koho vypijou lišky. Brno: Host 2013, str.54)

Jednotlivá období, vzhledem k jejich stručnosti by se dalo říct ochutnávky z Elina života, jsou pečlivě zarámovaná daty a úryvky z tehdejšího tisku. Zprávy, zabalené do socialistického žurnalistického žargonu, evokují atmosféru minulých let a zároveň formou jakéhosi motta dokreslují nevyřčené myšlenky hlavní hrdinky. Datování kapitol začíná rokem 1970, ale nepokračuje kontinuálně do současnosti. Mezníkem je dědova smrt, tvořící symbolický předěl v roce 1983. Závěr a konečné shrnutí do jediné krátké větičky je situován do roku 2011, tedy do úplně jiné doby. Autorka svou postavu zasadila do doby, kterou sama nejlépe zná, El vyrůstá zároveň s ní. Není v tom potřeba hledat podobnost životních příběhů, vyprávění ale získává na autenticitě právě věrohodností pocitů dívky v daném věku v dané době. Dnešní generace autorů se snaží různými způsoby zachytit své mládí a dospívání v nelehké době normalizace. Způsob, který zvolila Lidmila Kábrtová, patří rozhodně k těm nejoriginálnějším a jednoznačně vyčnívá z proudu současné literatury. Vybraný formát jí sice jistým způsobem omezil, ale zároveň ji nutil k přesným a stručným vyjádřením, čtenář se nemusí prodírat džunglí popisných pasáží a zdlouhavých niterných pocitů. Přes svou stručnost není kniha jednoduchým a odpočinkovým čtením, ale má potenciál čtenáře obohatit.

Knihu Koho vypijou lišky vydalo nakladatelství Host

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení