
Hra na schovávanou
- Recenze
- Vytvořeno 29. 5. 2013 3:00
- Autor: Petra Měrka

Nová edice nakladatelství Plus nazvaná: Crack up začala svým prvním titulem víc než slibně. Jednalo se o Ponorku od J. Dunthorna. Druhým svazkem pak je Spodek od J. Wraye a je pro mne do jisté míry zklamáním.
Opět se setkáváme tvorbou řazenou mezi mainstream, což je v našem literárním případě próza poplatná masovému měřítku, kdy vkus je uměle tvořen businessmany, kteří postrádají estetické cítěni, ale zato oplývají mimořádnou hrabivostí.
Asi největší vadou na Spodkovi je jeho nadbytečnost. A to jak stran rozsahu, tak i obsahu samotného. Nesetkáváme se tu s ničím novým, inovativním, natožpak originálním. John Wray sází na jistotu. Volí osvědčené postupy a chová se v podstatě jako pravověrný eklektik. Člověku, který přečte jen pár knih do roka, může připadnout snad do jisté míry zajímavý, ale ve skutečnosti je pouze jalový a místy až ubíjející. K tomu se také přidává značná nedůvěryhodnost.
Jsou zde popisovány stavy, jež blízce zná pouze vymezené procento lidí a z toho procenta by je jen hrstka dokázala vylíčit natolik adekvátně, aby se jejich popis – dokument – dal považovat za seriózní literaturu, protože přirozeně jen málokdo z těchto jedinců – dodejme pacientů psychiatrických léčeben – je spisovatelem.
John Wray se nám snaží přiblížit pohled schizofrenika na okolní svět. Dalo by se konstatovat, že je ve svém popisu sugestivní, ale zdání klame. Jde o to, že vy jako spisovatel, můžete ve fabulaci operovat jen tím, co sami bezprostředně znáte, jinak váš příběh pozbude na přesvědčivosti a naléhavosti.
Nicméně přese všechny mé výhrady se jedná o literaturu, která si bezesporu svého čtenáře najde. Ale jen stěží někoho zaujme do té míry, aby se k ní ještě někdy vrátil.
Wray operuje v zachycení schizofrenního světa s všeobecně zavedenými schématy a klišé. Dokážu si představit, že přečetl pár odborných knih, taky se mohl třeba mrknout na wikipedii, či absolvoval konzultace s odborníky, ale to mu nikdy nemohlo nahradit přímý prožitek něčeho takového, čím je psychóza. To slovo asi každý zná, ale dovolím si tvrdit, že už málokdo si dokáže představit, co se ve skutečnosti pod tímto pojmem skrývá. A opět nejde o definici, nýbrž zkušenost. Tu lze – do podobné míry – vyvolat uměle a to konkrétně tak zvanými psychoaktivními látkami.
Ale i po technické stránce a formě vyprávění nemůžeme u J. Wraye očekávat jakoukoli kreativitu. V podstatě jde o velmi průměrnou knihu, která ničím nepřekvapí. Snad jenom tím, že se staví za něco víc, než čím ve skutečnosti je.
„Posloucháš mě ještě Emily viděl jsem jednoho doktora, říkali mu Čuramedán nebo možná to byl jen vtip on byl uprostřed roztržený jako pohlednice. Doktore Mrdko řekl jsem mu jestli hledáte svůj zadek půlku máte pod postelí. Ne já bych si tentokrát léky raději nevzal v krku nemám místo a žaludek mám plný konfet. Ne chci říct Ano děkuji mnohokrát za ty delikátní tabletky Jsem vám zavázán doktore Homoprute nedal byste mi prosím ještě jednu.“
(Wray, J. Spodek. Přel. P. Eliáš. Plus: Praha, 2013, s. 205)
Knihu Spodek vydalo nakladatelství Plus
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...