Recenze: Knihy pro dospělé

Hra na schovávanou

1 1 1 1 1 (1 hlas)
stiny

Nová edice nakladatelství Plus nazvaná: Crack up začala svým prvním titulem víc než slibně. Jednalo se o Ponorku od J. Dunthorna. Druhým svazkem pak je Spodek od J. Wraye a je pro mne do jisté míry zklamáním.

 

knihaOpět se setkáváme tvorbou řazenou mezi mainstream, což je v našem literárním případě próza poplatná masovému měřítku, kdy vkus je uměle tvořen businessmany, kteří postrádají estetické cítěni, ale zato oplývají mimořádnou hrabivostí.

Asi největší vadou na Spodkovi je jeho nadbytečnost. A to jak stran rozsahu, tak i obsahu samotného. Nesetkáváme se tu s ničím novým, inovativním, natožpak originálním. John Wray sází na jistotu. Volí osvědčené postupy a chová se v podstatě jako pravověrný eklektik. Člověku, který přečte jen pár knih do roka, může připadnout snad do jisté míry zajímavý, ale ve skutečnosti je pouze jalový a místy až ubíjející. K tomu se také přidává značná nedůvěryhodnost.

Jsou zde popisovány stavy, jež blízce zná pouze vymezené procento lidí a z toho procenta by je jen hrstka dokázala vylíčit natolik adekvátně, aby se jejich popis – dokument – dal považovat za seriózní literaturu, protože přirozeně jen málokdo z těchto jedinců – dodejme pacientů psychiatrických léčeben – je spisovatelem.

John Wray se nám snaží přiblížit pohled schizofrenika na okolní svět. Dalo by se konstatovat, že je ve svém popisu sugestivní, ale zdání klame. Jde o to, že vy jako spisovatel, můžete ve fabulaci operovat jen tím, co sami bezprostředně znáte, jinak váš příběh pozbude na přesvědčivosti a naléhavosti.

Nicméně přese všechny mé výhrady se jedná o literaturu, která si bezesporu svého čtenáře najde. Ale jen stěží někoho zaujme do té míry, aby se k ní ještě někdy vrátil.

Wray operuje v zachycení schizofrenního světa s všeobecně zavedenými schématy a klišé. Dokážu si představit, že přečetl pár odborných knih, taky se mohl třeba mrknout na wikipedii, či absolvoval konzultace s odborníky, ale to mu nikdy nemohlo nahradit přímý prožitek něčeho takového, čím je psychóza. To slovo asi každý zná, ale dovolím si tvrdit, že už málokdo si dokáže představit, co se ve skutečnosti pod tímto pojmem skrývá. A opět nejde o definici, nýbrž zkušenost. Tu lze – do podobné míry – vyvolat uměle a to konkrétně tak zvanými psychoaktivními látkami.

Ale i po technické stránce a formě vyprávění nemůžeme u J. Wraye očekávat jakoukoli kreativitu. V podstatě jde o velmi průměrnou knihu, která ničím nepřekvapí. Snad jenom tím, že se staví za něco víc, než čím ve skutečnosti je.

„Posloucháš mě ještě Emily viděl jsem jednoho doktora, říkali mu Čuramedán nebo možná to byl jen vtip on byl uprostřed roztržený jako pohlednice. Doktore Mrdko řekl jsem mu jestli hledáte svůj zadek půlku máte pod postelí. Ne já bych si tentokrát léky raději nevzal v krku nemám místo a žaludek mám plný konfet. Ne chci říct Ano děkuji mnohokrát za ty delikátní tabletky Jsem vám zavázán doktore Homoprute nedal byste mi prosím ještě jednu.“
(Wray, J. Spodek. Přel. P. Eliáš. Plus: Praha, 2013, s. 205)

Knihu Spodek vydalo nakladatelství Plus

Soutěže

Aktuality

  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  
  • Zlaté stuhy 2019 předány!

    V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení