
Co všechno se mohlo stát?
- Recenze
- Vytvořeno 3. 6. 2013 3:00
- Autor: Pavla Huřťáková

Marie Antoinetta je asi nejznámější královnou francouzské historie, pomineme-li královnu Annu z Dumasových Tří mušketýrů. Nebývá vykreslena právě lichotivě. Faktem však je, že současná historie ji do velké míry „rehabilitovala“, ale pověst je silnější než vědecké studie.
Juliet Grey se snaží ve své románové trilogii, kdy Raná léta ve Versailles představují první díl, tuto její špatnou pověst napravit. Sama říká, že se do ní a jejího manžela Ludvíka Augusta zamilovala, proto se rozhodla ukázat je světu v jiném světle. S mladičkou desetiletou dívenkou se setkáváme ve chvíli, kdy se rozhoduje o její budoucnosti – na politické šachovnici své matky Marie Terezie začne hrát hlavní roli v momentě, kdy císařovna zvažuje možnosti posílení vazeb mezi Francií a Rakouskem. A jak jinak než sňatkem? Marie Antonie, jak se mladičká arcivévodkyně jmenovala, však do té doby byla trochu zpovykané, neukázněné nejmladší královské dítě, kterému se postupná přeměna na francouzskou dauphinku ani trochu nelíbila. Leč neměla na výběr. Její vzdělání skončilo o čtyři roky později, kdy si nejprve v zastoupení bere Ludvíka Augusta, aby se následně vypravila ve skvostné ekvipáži do svého nového domova.
Tvrdý střet s realitou ji čeká záhy, při předání nevěsty se tato musí zbavit všeho rakouského, kdy je jí násilím odebrat i její psí mazlíček Mops. Neméně ji trápí to, že od francouzské královny, jíž se v budoucnu stane, se očekává mužský dědic trůnu. Ale počít s manželem, který není schopen fyzického aktu, je nemožné. A oči mu svítí mnohem více při zmínkách o jídle, než při pohledu na ni. Což je pro ni ponižující zkušenost.
Jeho zmatený pohled mne rozesmál. „Jsem přece vaše žena a za bílého dne vás téměř nevidím!“ provolala jsem s jistou dávkou nuceného veselí. „Jen jsem vám chtěla popřát úspěšný lov a připomenout, že mi budete scházet.“
Očividně se cítil zaskočen. „Ach tak.“ Plaše unikl mým zorničkám, zadíval se na podlahu, přenesl váhu z nohy na nohu. „Pak tedy myslím, že mi budete také scházet. Naštěstí se uvidíme při obědě.“ Pomyšlení na jídlo mu rozjasnilo tvář, avšak když před ním lokajové pohotově otevřeli další dveře, dočkala jsem se nepříjemného překvapení.
(Juliet Grey, Marie Antoinetta: Raná léta ve Versailles. Praha: Domino, 2012. s. 253.)
Marie Antoinetta, jak si musela nechat nyní říkat, si na francouzský dvůr zvyká jen těžko. A je-li to tak možné říci, francouzský dvůr si nikdy nezvykne na ni. Nikdy jí neodpustí, že je Rakušanka.
Kniha Juliet Grey je napsána velmi čtivě, vyhýbá se v textu chybám i zažitým klišé. Některá fakta nesouhlasí s historickými skutečnostmi, ale literární fikci autorce ráda odpustím. Nečekejte žádný dramatický děj, velmi precizně jsou popsány zvyky, obyčeje i místa, v nichž se hlavní hrdinové pohybují. Máte proto pocit, že se pohybujete spolu s hlavními hrdiny.
Raná léta ve Versailles doporučuji každému, kdo má rád dobrou knihu, při které se nejen pobaví, ale i nenásilně poučí.
Knihu Marie Antoinetta: Raná léta ve Versailles vydalo nakladatelství Domino
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...