
Kouzelná droga, jež otevře obzory nového života
- Recenze
- Vytvořeno 1. 6. 2013 3:00
- Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Daphne du Maurier je proslulá autorka řady oblíbených děl, která žila v letech 1907 – 1989. V mnohém je literární průkopnice a její knihy dokážou stále oslovit všechny čtenářské generace. Kniha, kterou vydalo v roce 2012 nakladatelství Motto, v mnohém odhaluje roušku literatuře, která v dnešní době zažívá velký boom. Je to příběh ze současnosti, do kterého vstupuje minulost.
Daphne du Maurier byla vynikající vypravěčka. Dokázala stejně dobře napsat romantický příběh plný lásky i dobrodružství, duchařské povídky i knihu blížící se svým obsahem a napětím thrilleru. A právě takovou knihou je Dům na pobřeží. Děj zavede čtenáře do romantického místa v Cornwallu, kterému dominuje pobřeží, louky a především starý dům. Ten patří podivínovi – profesoru biofyziky - Magnusu Laneovi. Magnus propůjčí na léto svůj dům dávnému příteli Dickovi, ale požádá ho za to o výpomoc se svým výzkumem. Než za Dickem dorazí i manželka a děti, má ochutnat zvláštní drogu, která ho zavede do minulosti.
Dick bere profesorův pokus nepříliš vážně – ovšem pouze do doby, než začne droga účinkovat. Najednou se Dick ocitá ve středověku a prožívá osudy obyvatel městečka i okolí. To, co se zpočátku zdá jako neuvěřitelná a nevinná hra se zvrhne v nebezpečný boj o život i o rodinu. Stejně jako na kterékoli jiné droze i na této se stane Dick závislý. Stále více touží navštívit minulost a zjistit, jak pokračovaly osudy jeho nových „přátel“. Nepřestává ani ve chvíli, kdy do domu na pobřeží přijede rodina a přátelé.
Daphne du Maurier koketuje v prolínáním dvou časových rovin a je jednou z prvních, která tento literární žánr uvádí na veřejnost. Zajímavé je sledovat, jak ten který autor „posílá“ svého hrdinu do minulosti. Někdo se napije minerálky ze staré lahve (Michael Koryta – Tak chladná řeka), někdo nechá své hrdiny zhypnotizovat (Barbara Erskinová – Žila jsem již před staletími), někdo nechá oživit rodinnou minulost skrze současné utrpení (Martina Wolfová – Prokletí ohně). Daphne du Maurier svého hrdinu posílá do minulosti díky nově vynalezené droze. Zajímavé na tom je, že zatímco většina hrdinů z podobně laděných románů či thrillerů při svých výletech do minulosti sedí, leží, nebo rovnou spí, Dick i profesor Magnus sledují kroky středověkých obyvatel a pohybují se spolu s nimi. Nevědomky – jako náměsíční – se tak snadno dostávají do nebezpečí života, neboť tam, kde dříve tekla řeka, dnes vede silnice, tam, kde dříve byl strmý sráz je dnes násep a na ním železnice.
Kniha Daphne du Maurier pro mě byla zajímavým poznáním, že podobné téma se v literatuře vyskytovalo již mnohem dříve, než čtenářky začaly hltat jedním dechem romány Barbary Erskinové, a nezbývá mi nic jiného, než rozhodně doporučit tuto knihu dalším čtenářům.
Knihu Dům na pobřeží vydalo nakladatelství Motto
K dostání na stránkách Knihkupectví Beletrie
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...