
Literatura nekompromisního ducha
- Recenze
- Vytvořeno 20. 5. 2013 3:00
- Autor: Petr Měrka

A nekompromisním Charles Bukowski vskutku je. A je téměř až obdivuhodné, že se z undergroundu dokázal vypracovat na úroveň mezinárodně uznávané celebrity. Stal se z něj pojem, pro mnohého intelektuála jistě zprofanovaný, už jenom z toho důvodu, že ho čtou i třeba takoví prostí dělníci, ale těm jde přece o porno. Nicméně ať chceme nebo ne, nezbývá než uznat onen fakt, že tento americký spisovatel německého původu byl skutečným mistrem psaného slova a nyní mám na mysli především jeho prózu. O jeho poesii nemohu soudit zhola nic, neb jsem s ní doposud nepřišel do kontaktu.
Bukowského neproslavily však jeho vulgarismy, nýbrž přímost. Dokázal se vyjadřovat bez obalu a šel na dřeň věci. To, že se v jeho textech mrdá, chlastá a dochází k všemožným deviacím je podružný efekt. Kulisa. Součást scény, na níž se odehrává nejtrapnější hra ze všech a tou je sám lidský život.
Každopádně v knize Další zápisky starého prasáka se setkáváme s jinou polohou tohoto bizarního literárního individua, které působilo dojmem vandráka obtíženého břemenem analfabetismu – alespoň jak lze soudit dle fotografických záznamů.
Byl charakterizován jako muž s malou hlavou, nohama, které se na něm jako jediné (alespoň jak sám tvrdil) povedly, vybouleným pivním panděrem, obličejem posetým obludnými krátery coby památkami po akné vulgaris, jež mu ztrpčilo výrazným způsobem dětství a dospívání. K tomu se přidal sadistický otec a mentálně otupělá matka.
Bolest a zatvrzení vůči ní, to stojí za Bukowského literárním talentem. Tam hledejme pramen jeho tvůrčí inspirace.
Přestože jeho próza vzbuzuje ryze autobiografický dojem, nedejme se zmýlit, máme co dočinění s velkým fabulátorem a mystifikátorem. Samozřejmě, že čerpá z vlastních zkušeností, ale vždy je přetaví v pravověrnou literaturu.
Nicméně vraťme se k již výše nastíněné poloze. Jde o výbor Bukowského novinových sloupků, které v různých periodikách publikoval někdy od roku 1967 až do první půle let 80. V podstatě jde o mix. Směsici žánrů. Měl to, co málokdo, absolutní svobodu jak ve volbě témat, tak i pojetí. Příznačná je však pro všechny jistá míra esejovitosti. To se týká hlavně, chtělo by se podotknout: Logicky., jeho posledního tvůrčího období, kdy bez projevu jakékoli nostalgie účtuje sám se sebou. Navíc čím dál větší roli v jeho textech hrají dostihy, jejichž byl Bukowský nejen vášnivým milovníkem, ale též velkým znalcem. Patřilo to neodbytně ke stylu jeho života.
I přesto, že jde jen o nepatrnou část, navíc vybranou z již výše zmíněné Bukowského žurnalistické periody, tak kniha působí kompaktním dojmem.
Samozřejmě někoho odradí vulgarismy, popisované násilné situace a co teprve sex! Ale to je jen fasáda, podstata u Bukowského spočívá kdesi za, nebo jak se taky říká: Mezi řádky. Disponoval filosofujícím duchem stoického charakteru. Byl realista každým coulem. Nic si nenalhával, viděl svět jaký je a tak o tom i psal.
„Mám sekretářku. Není nic moc, ale stejně ji píchám.“
„Sekretářky na nic jinýho nejsou, hlavně když hlásaj emancipaci.“
„Nenáviděj tě ženský?“
„Ne, ženský nenáviděj chlapy, který s nima souhlasej.“
„Moje sekretářka mi pomáhá se psaním.“
„To máš dobrý. Jak to děláš, nahráváš si to na pásek a ona to pak přepisuje?“
„Kdepak. Nalehnu na ni a muchlám jí kozy. Pořád na ni tlačím, morduju jí kozy a ona přitom píše. Za chvilku je po všem a máme hotovo.
„Já to mám těžší. Používám dva papíry a kopírák.“
(BUKOWSKI, Charles. Další zápisky starého prasáka. Přel. B. Hýsek, L. Nagy a M. Svoboda. Argo: Praha, 2013. s. 126.)
K dostání na stránkách Knihkupectví Beletrie.eu
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...