
Muž, který sázel stromy
- Recenze
- Vytvořeno 11. 5. 2013 3:00
- Autor: Alena Oudová
- Zobrazeno: 1528

Uspěchaný člověk se rád zastaví na chvíli nad knihou a prožívá prostřednictvím jejích řádek příběh někoho jiného, který se mu více či méně líbí. Já se občas ráda zastavím nad takovou novelou, která mě svým příběhem nejen zaujme či inspiruje, ale také donutí se zamyslet.
Nikdy jsem nebyla příznivcem čteček knih. Vždycky jsem si stála za tím, že koupit knihu v knihkupectví je téměř jako obřad. První seznámení se zápletkou z přebalu, zaujetí názvem, vůně nové knihy… Ale protože často cestuji, nosit s sebou objemné knihy neustále v kabelce se stalo poměrně velkou zátěží. Přátelé se rozhodli jednat, a tak mě, zarytého odpůrce, obdařili čtečkou knih a jako bonus nezapomněli zmínit, že si dovolili pro mě několik knih předvybrat. A tak se stalo, že jsem měla tu čest s „Mužem, který sázel stromy“.
Novela Jeana Giona z roku 1953 mi přiblížila příběh muže putujícího několikrát v průběhu života krajinou francouzských alpských zákoutí, kde nejprve nachází bídu, utrpení a opuštěná obydlí, ale po letech se situace mění. Putující mladík se zde setkává s mužem, který jej u sebe nechává přenocovat, Elzéardem Bouffierdem. Bouffierd byl pastevec, nepříliš hovorný, který neměl mnoho, ztratil svého jediného syna i ženu a od té doby žil prostým životem a sázel stromy.
Příběh není sám o sobě nikterak složitý. Je to jeden z těch, které vás nutí se zamyslet. Hlavní hrdina má v sobě obrovské odhodlání, nalezl svým způsobem smysl života a štěstí v té nejčistější podobě. Příběh demonstruje fakt, že i jedinec dokáže velké a nezapomenutelné věci hodné obdivu a uznání.
Mnozí čtenáři dříve věřili, že novela je ve své podstatě autorovou vzpomínkou. Elzéard Bouffierd skutečně působí jako živoucí postava, ale ve skutečnosti se jedná o postavu fiktivní. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků. Autorovi sice žádné jmění nevynesla, ale on sám za sebe hrdě prohlašoval, že je to dílo, na které je nejvíce hrdý.
Podle novely byl také natočen stejnojmenný animovaný film, který znamenal přelom ve francouzském animovaném filmu.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...