Recenze: Knihy pro dospělé

Co můžeme očekávat od knihy úvah?

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

Kniha úvah může být přijímána s velkou dávkou rezervovanosti. Čtenář se může právem obávat, že její četba nebude velkou zábavou, bude si klást otázku, proč ji vlastně má číst. Co tedy můžeme od takové knihy očekávat, na co máme, jako její konzumenti, právo? Především musí být inspirativní. Prázdné plácání, ať už na jakékoli téma, nemáme zapotřebí číst, sledovat jalové úvahy je fatální ztráta času, srovnatelná se sledováním fotbalu v televizi. Před autorem úvah vyvstává nebezpečí, že bude jeho kniha podobným hodnocením ocejchovaná. Do takto nejistých vod vstoupil Jan Suk, když vydal svou knihu Jména v soumraku času.


knihaKniha Jana Suka je sbírka úvah v nejčistší formě. Každá z téměř čtyřiceti kapitol je inspirována jedním či více slavnými jmény. I když slovo „inspirována“ není úplně výstižné, lépe by se hodilo „iniciována“, protože - jak tomu u úvah bývá - původní myšlenka se velmi brzy rozbíhá do různých směrů, bere na sebe rozličné hávy, pod kterými ani není k poznání, aby nakonec vyústila v úplně jiném, možná překvapivém závěru.

Je velmi nesnadné podchytit nějakou ústřední myšlenku, se kterou autor pracuje. Šíře jeho záběru je obrovská, přesto určité společné rysy lze rozeznat. Jan Suk hodně pracuje s uměním, věnuje se literatuře, výtvarnému umění a často i filmu. V protikladu k názvům kapitol, v nichž převážně uvádí velmi známá jména, filmy, které cituje ve svých textech, patří do kategorie „klubové“. Například snímek Zabití (rež. Per Fly, Dánsko 2005) nebo Slon (rež. Gus Van Sant, USA 2003). Jejich uvedení není samoúčelné, neslouží autorovi knihy pouze k manifestování svého náročného diváckého vkusu, ale je součástí dalšího tématu, které se v knize často opakuje – stav současné společnosti. S ním nemůže být spokojen snad žádný soudně uvažující člověk, Jan Suk ji považuje za odosobněnou, ovlivněnou médii a z velké části řízenou elektronikou. Nejde o ovládáni lidí ve smyslu Matrixu, stáváme se však z velké části otroky systému, který jsme si sami vytvořili. Systém je uplatňován prostřednictvím počítačů, podle programu, v němž nejsou místa pro korekci absurdních konsekvencí.

V knize Jana Suka často nalezneme ozvěny aktuálních zpráv objevujících se v televizi, novinách i na internetu, a tak se dočteme o známých událostech – sporu o Slovanskou epopej, požáru opuštěné nádražní budovy, v níž uhořelo několik osob, nebo o ostravské stařence, která ve svém bytě málem umrzla poté, co nebyla schopna zaplatit poplatek za elektřinu. Jan Suk ve svých úvahách spojuje dávnou minulost s aktuální současností. A ta podle něj nevypadá příliš růžově. Rozbujelé byrokracie, změny krajiny, situace starých lidí, kteří se díky svému věku a celkové náladě podporované sdělovacími prostředky ocitají v jakémsi pomyslném ghettu.

Úvahy Jana Suka nejsou pouhým shrnutím obecně známých názorů, představují autorovy vlastní úsudky. S nimi může, ale nemusí čtenář souhlasit, je to jeho svobodná volba.

Odlidštěnost byrokratického aparátu, konkrétních úředníků, soudců, politiků a manažerů byla v Kafkových očích předehrou apokalypsy. Kafka svým dílem oprávněně vyzval lidstvo k revoltě proti zbyrokratizované lidské zkamenělině. A protože byl prorocký, dvacáté století s náhrdelníkem revolucí, převratů, válek, ze země vydupávaných krátkodechých reforem, jež se nevyrovnají ani reformačním snahám Tolstého a jeho Pierra Bezuchova, dalo jeho prognóze v mnohém za pravdu.
(SUK, Jan. Jména v soumraku času. Praha: H&H, 2013. s. 47.)

Představit si Kafku jako člověka vyzývajícího k revoltě není jednoduché. Jeho knihy sice jedinečným způsobem popisují absurditu byrokracie, nemožnost proniknout do jejich pravidel, nepoznatelnost zákonů, jimiž je potřeba se řídit, ale nenabízejí řešení, ani čtenáři nesugerují způsob, jak se všemu vyhnout. Jeho hrdinové se svému osudu naopak téměř nevzpírají, zůstávají v okruhu působení moci mašinérie, která je drtí.

Podobně diskutabilní je například autorovo prohlášení na straně 160, že moderního člověka fascinuje „krása hrůzného“. Fascinace morbiditou prostupuje celými lidskými dějinami. Pokud se domníváme, že staré národy tuto vlastnost postrádaly, lze to přičítat pouze nedostatkům seriózních záznamů a naší snaze o idealizaci minulosti.

Pokud si dovolím s úvahami Jana Suka polemizovat, je to velké plus. Jak jsem v úvodu prohlásil, kniha úvah musí být inspirativní. Není potřeba, a dokonce je to nežádoucí, aby inspirovala k tupému papouškování autorových závěrů. Je daleko užitečnější, když provokuje k vlastním myšlenkám i za cenu, že se ubírají jiným směrem.

Knihu Jména v soumraku času vydalo nakladatelství H&H

Soutěže

Aktuality

  • Krátká přestávka

    Vážení čtenáři,

    čas prázdnin a dovolených je tady, léto, i když to občas tak nevypadá, také. Po roce různých omezení si někteří z nás konečně alespoň trochu užijí cestování, třeba jen v rámci naší republiky. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že i u nás jsou krásná místa. V této souvislosti mi dovolte vyhlásit krátkou přestávku ve zveřejňování recenzí, které pro vás už řadu let pravidelně připravujeme. Doufám, že nás po prázdninách čeká mnoho dalších krásných knih, které budou stát za zmínku, a hlavně že se podaří uskutečnit akce, které jsou s literaturou spojené, jako jsou třeba knižní veletrh v Havlíčkově Brodě či Svět knihy. 

    Těším se na opětovné shledání a vámi a věřím, že i přes tuto - určitě krátkou - odmlku nám zachováte svou přízeň. Přeji vám všem - čtenářům i redaktorům - krásné léto plné zážitků.

    Jiří Lojín

    Šéfredakor

     
  • Paseka se stěhuje do Karlína

    Po dvaceti letech na pražských Vinohradech započne nakladatelství Paseka novou etapu v  Karlíně. Nový majitel Laichterova domu, kde Paseka sídlila od roku 2000, má s prostorem plány, které nejsou slučitelné s běžným provozem nakladatelství. V redakci Paseky v ulici Vítkova již nebude možné vyzvedávat internetové objednávky, ale kromě stávajícího Vinohradského knihkupectví bude od 5. května výdejním místem také oblíbené karlínské knihkupectví Přístav.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení