Padesátá léta v české detektivce

Recenze

Vytvořeno 3. 5. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Padesátá léta na některé lidi dolehla silou, jakou si v dnešní době sotva dokážeme představit. Zvláště pro ty, kteří museli snášet útrapy koncentračních táborů a do budoucnosti hleděli s nadějí, bylo klima politických čistek a honů na škůdce socializmu nesnesitelné. Se spisovatelkou a překladatelkou Hedou Kovályovou se život rozhodně nemazlil. Její kniha Nevina aneb Vražda v Příkré ulici není autobiografií, ale odráží mnoho momentů z Československa padesátých let.

Heda Kovályová a její první manžel Rudolf Margolius unikli za války smrti jen o vlásek, prošli lodžským ghettem, účastnili se pochodu smrti. Ani po válce manželé nemohli žít klidným životem. V politických procesech byl Rudolf Margolius odsouzen a popraven. V šedesátých letech, kdy dochází v kultuře i v celé společnosti k uvolnění, se objevují knihy, překládané z angličtiny Hedou Kovályovou, například velmi dobře provedené překlady detektivek Raymonda Chandlera. Brzy však nastupuje okupace sovětskými vojsky a není divu, že autorka, která měla z padesátých let děsivé vzpomínku, emigrovala. Její kniha Nevina vyšla v exilovém nakladatelství v roce 1985 a v letošním roce se poprvé objevila vydaná v rodné zemi autorky.

Nemám ve zvyku dlouze psát o životě autora, přestože by to leckdy bylo zajímavé, ale v případě Hedy Kovályové její životopis v mnohém komentuje její knihu. Hlavní hrdinka Helena se ocitá v podobné situaci jako autorka. Její manžel je zatčen kvůli banálnímu nedorozumění a vyšetřován jako špion pracující pro imperialistickou mocnost. Helena ztratí práci a jediné místo, které je schopna nalézt, je jako uvaděčka v kině. Na první pohled se může zdát, že kino, kromě toho, že se v něm promítají filmy pro zábavu, je to nejnudnější prostředí na světě a život jeho zaměstnanců je nekonečně fádní. Nedokážu posoudit, jaká je realita, ale v Helenině kině se dějí věci, bez nichž by se člověk rozhodně obešel.

Kniha začíná vraždou osmiletého chlapce, který doplatil na zvrhlé choutky čerstvě propuštěného pedofila. Promítač Janeček, jehož minulost nikdo neznal, vrhnul na  kino stín zločinu a policie se potuluje okolo, i když případ vraždy skončil stejně rychle, jako začal. Smrt malého chlapce, jakkoliv dramatická, posloužila ději jen proto, aby se zdůvodnila pozornost policistů, v dalším příběhu už nehraje téměř žádnou roli. Autorka postupně prozrazuje podrobnosti o životě několika dalších žen pracujících v kině. A nejsou to osudy ledajaké, roli hraje nevěra, placené špiclování i špionáž.

Helenin uvězněný manžel, podobně jako autorčin, se z vězení nevrátí, spáchá sebevraždu, která je důsledkem intrik policie, hry hrané státní mocí, bezohledných manipulací, jež mají jen jeden cíl – usvědčení Helenina muže jako špiona. Události se zkomplikují nalezením mrtvoly kapitána Nedomy. Tělo je nalezeno v autě zaparkovaném v Příkré ulici, těsně vedle Helenina kina. Nadporučík Vendyš to nemá při vyšetřování jednoduché. Nedoma nebyl vzorem mravnosti, měl mnoho milenek, ale mohou existovat i jiné motivy. Třeba špionáž nebo snaha o odhalení Heleniny podvratné činnosti. Některé policejní složky, ke kterým patří i Vojtěch Hrůza, objevující se u Heleny, nepracují v rukavičkách.

Heda Kovályová má pozoruhodný vypravěčský styl. Podobá se, zvláště ze začátku, slovnímu vodopádu. Často se s ním setkáme, když se dvě kamarádky sejdou „na kafíčko“ a mají nutkavou potřebu si říct v omezeném čase neomezenou nálož informací. V jejich řeči je cítit naléhavost, nervozita a přetlak, stejně jako v textu Hedy Kovályové. Díky této slovní průtrži mohou být některé úseky málo přehledné. Ženy vystupující v románu, někdy oslovovány jménem, jindy příjmením, občas také vnášejí do čtenářovy duše zmatek a nejistotu. Není jednoduché uvědomit si, o které je vlastně řeč.

Zajímavý je konec. Autorka do něj zakomponovala dvě řešení vraždy, ale nejde o konec otevřený, který by si musel nebohý čtenář domýšlet, sama dostatečně zřetelně naznačuje, který je ten pravý. Kniha Nevina přináší svědectví o životě v padesátých letech, nenásilně, autorka nepopisuje své vlastní utrpení ani utrpení svých blízkých. Přesto jednoznačně vyjadřuje pocity člověka, jehož se tehdejší honba za nepřáteli státu tragicky dotkla.

Knihu Nevina aneb Vražda v Příkré ulici vydalo nakladatelství Mladá fronta