Recenze: Knihy pro dospělé

Tajemství muže za zamčenými dveřmi

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

Mezi citáty různých světových autorů, kterými autorka Ali Smithová doplnila úvod svého románu Tam někde za duhou, je i ten následující od Stefana Zweiga, který nám o knize napoví pravděpodobně nejvíc: Neboť jen ten, kdo žije svůj život jako tajemství, je skutečně živ.


knihaTam někde za duhou je skutečně románem jednoho velkého tajemství, a sice tajemství v podobě člověka. Děj se točí okolo silně absurdní situace, ke které dojde během večeře v rodinném domě manželů Leeových. Mezi hlavním chodem a dezertem se jeden z hostů beze slova zvedne, odejde do horního patra a zamkne se v pokoji pro hosty, odkud odmítá odejít a s kýmkoli komunikovat. Když tento host jménem Miles Garth z pokoje neodchází ani po uplynulých týdnech, majitelé domu začnou být zoufalí. Celou situaci zhoršuje to, že Milese v podstatě nikdo z účastníků večeře neznal déle než pár hodin, a proto se paní Leeová rozhodne kontaktovat několik lidí, kteří byli zřejmě s Milesem v kontaktu.

Čtyři rozsáhlé kapitoly románu jsou nám zprostředkovány právě z perspektivy lidí, se kterými se Miles nějakým způsobem na krátkou dobu znal. Jedná se o sociální pracovnici Annu, která před téměř třiceti lety nakrátko potkala Milese v Evropě, novináře Marka, který Milese na zmiňovanou večeři pozval, přestože se s ním předtím viděl pouze krátce v divadle, starší dámu May, která trpí demencí a které Miles každoročně v ten samý den posílal dopis, a Brooke, což je neobvykle bystrá dcera dvou hostů oné osudné večeře. Tito čtyři lidé a spousta dalších se pak v románu snaží nalézt odpovědi na otázky ohledně tajuplného Milese, neboť všem z nich během krátké chvíle výrazně ovlivnil život.

Hlavním motivem románu se tak stává záležitost, kterou český čtenář může znát již z noetické trilogie Karla Čapka, a sice poznatelnost druhého člověka. Možná již z krátkého představení románu může být čtenáři jasné, že krom Milesova tajemného činu během večeře může očekávat nejen celou řadu dalších absurdních situací, ale i s nimi spojených existenciálních otázek, což není náhoda. Sama autorka se nechala slyšet, že tento román je pro ni jakousi poctou Franzi Kafkovi. Na rozdíl od Kafkových děl je však Tam někde za duhou knihou výrazně optimistickou. Postavy jsou sice často ponořeny do negativních situací, avšak díky jazyku vypravěče, mile humorným absurditám a celkovému poselství je nálada knihy opakem Kafkových depresivních próz.

Celá záhada zamčených dveří pokoje pro hosty a člověka, který se za nimi bez jakéhokoli kontaktu s okolním světem nachází, je jistě vhozenou rukavicí pro každého čtenáře milujícího rozplétání tajemných zápletek. Čtenář by si však měl uvědomit, že tento román není klasickou mainstreamovou jednohubkou – snad by se dal označit i nálepkou „postmoderní“. Děj je místy pomalejší, obsahuje časté vnoření do nitra postav, filozofické pasáže, esejistické prvky a dlouhé retrospektivy. Věřím, že onen motiv velké záhady je však natolik silný, že i čtenář populárních románů bude dějem uspokojen, usměje se u humorných pasáží a odnese si i nějakou zajímavou myšlenku o životě, kterých je kniha plná. Jde vskutku o pozoruhodný a výtečně napsaný román. Přeji všem čtenářům hodně zábavy při odhalování pravdy tajemného Milese, avšak nezapomínejte, že často je skutečným cílem samotná cesta.

Ukázka z knihy:

Představte si, jaká by to byla úleva, prostě projít dveřmi do pokoje pro hosty, do pokoje, s kterým nemáte nic společného, a zavřít za sebou a hotovo. Bylo by tam okno, ne? Byly tam nějaké knihy? Co byste celý den dělali? Co by se stalo, kdyby člověk skutečně prostě zavřel nějaké dveře a přestal mluvit? Hodiny a hodiny a hodiny beze slov? Mluvil by sám k sobě? Přestala by prostě slova být k užitku? Přišel by člověk úplně o svou řeč? Nebo by slova znamenala víc, začala by metat významy všemi směry, samý přemet zprosta, salto a kozelec, jako když vybuchne ohňostroj? Rozbujela by se jako zanedbaná vegetace?
(SMITHOVÁ, Ali. Tam někde za duhou. Praha: Plus, 2013. s. 72.)   

Knihu Tam někde za duhou vydalo nakladatelství Plus

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení