
Středověké soudničky
- Recenze
- Vytvořeno 22. 4. 2013 3:00
- Autor: Lenka Martinková

Je to už několik let, co Vlastimil Vondruška v nakladatelství MOBA vydal knihu historických krimi povídek s názvem Krev na lopuchu. Krátce po vydání se dočkala dotisku a hned na začátku tohoto roku vyšel druhý díl – Krev na kapradí.
Zatímco starší Krev na lopuchu obsahovala vymyšlené příběhy, jež se však mohly stát, Krev na kapradí jí vůbec není podobná; už třeba jenom svým rozdělením na dvě části. První z nich se týká případů, které vyřešil královský prokurátor Oldřich z Chlumu a jeho pomocníci velitel Diviš s panošem Otou. Znalci Vondruškova díla si jistě hned vzpomenou na mnohadílnou sérii Hříšní lidé Království českého.
Proti tomu druhá část povídkové knihy se věnuje pouze soudničkám, tedy případům, jež se skutečně kdysi staly. Na jednu stranu je poněkud zarážející zmínka, že by mělo jít o soudničky středověké – tak zní dokonce i podtitul knihy, není to však tak dokonale pravda, nejednu z nich by čtenář zařadil spíše do novověku.
Právě tato část se nejvíce podobá předchozí knize Krev na lopuchu. Jednotlivé příběhy se odehrávají v různých krajích Čech a ani hrdinové nejsou vždy stejní. Kromě skutečných zkušených vyšetřovatelů se v textu objevují postavy, které by čtenář opravdu nečekal. V ději však mají také svoji zásadní úlohu a mnohdy celý příběh změní. Přesto mile překvapí, že za nevinného se postaví Mistr ostrého meče, který prokázáním pravdy přijde o část výdělku. Na druhou stranu je z takové postavy cítit běžné lidské chování – hrdina zkrátka není jen kladný a jeho nepřítel jasně záporný, postavy se nechovají jako předem naprogramované stroje, ale jako skuteční lidé z masa a kostí.
Kdo četl některou z dalších knih od Vlastimila Vondrušky, ví, že v příbězích se neobjevují jen zkušení vyšetřovatelé – nejednou Oldřichovi z Chlumu pomáhá jeho manželka Ludmila z Vartemberka. Tak je tomu i v této sbírce povídek. Svým způsobem v textech působí trochu komicky, přivede však svého manžela na důležitou stopu a příběh tak může nejednou skončit jinak, než by se dalo na začátku předpokládat.
Dokonce ani Oldřich z Chlumu není vždy takový, jak ho čtenáři mají možnost znát ze zmíněné edice Hříšní lidé Království českého. Přestože i tady se zdá, jako by šel na první pohled po naprosto nedůležité stopě, opak je nejednou pravdou.
Vlastimil Vondruška tak připravil vhodné dodatkové čtení k ostatním svým knihám. Potěší čtenáře smyslem pro spravedlnost a často překvapí závěrem, ve kterém právě spravedlnost vždy vyhraje.
Ukázka z knihy:
„Tady ti nesu Marušku. Ještě stihne oběd, jak sis přála,“ oznámil Oldřich z Chlumu dívence, když se vrátil do zájezdního hostince U Zlatého kola. (…)
„Prohlédni si ji, zda je v pořádku,“ navrhl jí. Doufal, že se nemýlí.
Holčička panenku pečlivě prohlédla, vyhrnula jí šatičky a pak ukázala na záda: „Někdo se jí díval do bříška. Vidíte, tady ji zašívali. Tedy, ona tu byla zašitá i předtím, než se mi ztratila, ale teď je to úplně nová nit.“
Vondruška, V.: Krev na kapradí. Brno: Moravská Bastei MOBA 2013, s. 27.
Knihu Krev na kapradí vydalo nakladatelství MOBA
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...