Recenze: Knihy pro dospělé

V českých detektivkách se už nejedná v rukavičkách

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
detail

Česká detektivka je specifický žánr s tradicí, sahající do počátku minulého století. Vzniklo mnoho nádherných a charismatických postav detektivů, kteří dokázali získat sympatie i v době, kdy jsme se s Veřejnou bezpečností, Sborem národní bezpečnosti či dokonce se Státní bezpečností v zádech příliš bezpečně necítili. Je možné, že právě odtažitý vztah občanů k bezpečnostním složkám pomáhal formovat některé rysy hlavních hrdinů – vyšetřovatelů a jejich pracovní metody.

Česká detektivka, až na výjimky, je postavena především na promyšlené zápletce - zločinu, který krok za krokem pečlivě rozkrývá detektiv, jehož hlavním pracovním nástrojem je mozek. Tím se opět dostávám ke vztahu lid versus policie v době socializmu, kdy se obecně soudilo, že policajt s mozkem je pouhá literární fikce. Tradiční český románový detektiv hromadí důkazy, pomocí nichž se dobírá pravdy. Nepoužívá násilí, téměř ani výhrůžek a dokonce při zatýkání pachatele nepovolává do akce zásahovou jednotku. Čtenáři ovlivnění tímto způsobem práce – asi bychom měli použít pro naše téma výstižnější výraz „modus operandi“ – očekávají, že vše končí odhalením pachatele, detektiv na něj ukáže prstem a zločinec se schlíple sám odebere na příslušnou policejní služebnu. České detektivky byly vždy spíše intelektuálním požitkem a ne porcí adrenalinu. Dodávám – díky za to. Možná je to delší úvod, ale chtěl jsem zdůraznit, v čem je kniha Martina Goffy Muž s unavenýma očima jiná.

knihaHrdinou knihy je bývalý policista Mikuláš Syrový, který službu u policie vyměnil za vedení zastavárny. Je to důsledek deziluze, kterou  si při práci u policie musel prožít. Autor okolnosti hrdinova odchodu na několika úvodních stránkách rozebírá a nepochybuji o tom, že mají reálný základ. Za Mikulášem se zastaví jeho bývalý kolega Honza zvaný Vali, který u policie zůstal, a nabídne mu trochu zvláštní spolupráci na jednom z aktuálně vyšetřovaných případů. Zmizel ředitel sázkové firmy a za zprávu vedoucí k jeho nalezení byla vypsána nezanedbatelná odměna – dva milióny korun. Důvodem, proč Mikuláš spolupráci přijme, nejsou peníze, ale Valiho naléhání. Přestože se zdá být vše promyšlené a bezpečné, situace se poněkud zkomplikuje.

Autor hraje s otevřenými kartami. Druhá dějová linka patří pachateli. Až do konce sice nevysloví jeho jméno, to je nepodstatné, ale postupně odkrývá jeho osobnost a motiv. Třetí linkou, která je naznačená, ale ne zcela využitá, je příběh oběti únosu. Jednotlivé dějové linie se příliš neprotínají a dokonce i v místech, v nichž by to čtenář mohl právem očekávat, se o sebe jen líně otřou a nedochází k žádné podstatné interakci. Může to znamenat autorovu nedůslednost, ale lze to interpretovat mnohem kladněji - každý z hrdinů má svůj vlastní izolovaný svět. Přestože únosce do něj významným způsobem zasáhne, zůstávají samostatnými individualitami.

Mikuláš hraje na první pohled klasickou literární roli soukromého detektiva. Ve skutečnosti je ale pouhým statistou a vypravěčem. Skutečné pátrání se odehrává prostřednictvím policejní mašinérie, rutinním sledováním mobilů a víceméně namátkovými výslechy. Soukromý detektiv je jen v pohotovosti, připraven „objevit“ oběť a vyinkasovat odměnu. Také čtenáři tlumočí průběh vyšetřování, o němž se pravidelně dozvídá od Valiho. V Mikulášově pasivní roli je jedna z odlišností od schematických rolí klasických soukromých detektivů. Dalším rozdílem mezi Mužem s unavenýma očima a „klasickou“ českou detektivkou je brutalita a syrovost, s jakou se autor pouští do některých pasáží. Někdy až přehnaná. Ale nerad bych se pouštěl do spekulací, kde jsou hranice mezi brutalitou skutečných trestných činů a vkusností jejich popisů. Proto ji v knize vnímám jako jednoznačný klad.

Martin Goffa zasadil svůj román do konkrétního prostředí i času. Aby zdůraznil pevné zakotvení své knihy, věnoval začátek jedné z kapitol komentářům z novinových článků jednoho konkrétního dne.

Seděl jsem s nohama na stole a listoval novinami.
Pondělí, 14.listopadu 2011.
Na první straně článek o Berlusconim, který po všelijakých aférách konečně vzdal místo premiéra a přestane tak Italům dělat v Evropě ostudu.
O kus dál zhodnocení vystoupení, které nynější miliardář a údajný dřívější donašeč StB Babiš předvedl o den dříve v televizi, když svou legrační českoslovenštinou  rozhořčeně brojil proti politicko-mafiánskému systému, jehož slabých míst ale posledních dvacet let s úsměvem využíval a vybudoval díky nim jednu z největších korporací v republice.
(Goffa, M. Muž s unavenýma očima. Praha: Mladá fronta 2013, str. 100 - 101)

Muž s unavenýma očima je beze sporu zdařilou prvotinou detektivního žánru. Autor se snažil o drsnější pojetí zločinu a o méně sofistikovaný postup vyšetřování. Jeho soukromý detektiv je reálnější, nepokouší se o hrdinské kousky, dokonce ani v závěrečných scénách. V románu jsou zdůrazněny současné reálie, chaos a nepoctivost prorůstající celou společností. Praha není v Goffově knize pouze krásné město plné historických památek, ale také nebezpečné místo, ve kterém se pohybují lidé, na jejichž brutalitu nejsme připraveni. Přímočarost zápletky  a oddělení jednotlivých dějových linií se může stát i terčem kritiky, některé čtenáře může zklamat, že hlavní hrdina nedělá to, co obvykle hrdinové tohoto typu dělají. Já považuji tyto netypické znaky za zajímavé a spíše za přednost knihy.

Knihu Muž s unavenýma očima vydalo nakladatelství Mladá fronta

K dostání na stránkách Knihkupectví Beletrie.eu


Soutěže

Aktuality

  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  
  • Zlaté stuhy 2019 předány!

    V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení