Recenze: Knihy pro dospělé

Děti nikoho

1 1 1 1 1 (1 hlas)
kniha

Jak se žije sirotkům v rušných ulicích Nairobi? Jak fungují dětské gangy v Keni a proč je velká část obyvatelstva na hranici chudoby? To můžete zjistit díky knize Hany Hindrákové, Děti nikoho (Alpress, 2012). Autorka byla v Keni čtyřikrát, vystudovala obor Rozvojová studia na VŠE v Praze. Je spisovatelkou a pracuje také v neziskové společnosti Fair, o. s. (v neziskovém sektoru působí od roku 2003). Proč je příběh těchto dětí mozaikou pohnutých osudů, které ale neztrácejí lidskost?

 

detiHlavními postavami této knihy jsou žebráci, děti nakažené HIV, děti bez rodičů, ale se životaschopností odpovídající tvrdým podmínkám. Čas ve společnosti Moraa, Sofie, Johna, Odeka nebo Kioni není ztracený.  Nejde o prvoplánově dojímavý příběh. Jen ve dvou místech cítím, že text rychle odbíhá jinam – je to odchod Kioni a Johna z Nairobi a také Davidova léčba v „centru“. Zajímá mne, zda může obřezaná žena cítit při milování něco jiného než bolest. Zajímá mne, jaké jsou naděje dětí v zemi, kde průměrný věk života je 35 let…

Autorka děj šikovně rozehrává, drží se dvou linií – chudého a bohatého života (Joyiny kariéry v modelingu). Jeden svět by bez toho druhého nemohl existovat. A přesto ti bohatí zde nejsou špatní a ti chudí hloupí. Jsou to všechno ztracené duše, bažící po laskavosti a běžných radostech. Ze stránek sálá smrad odpadků ve slumu Korogocho a lidskost. Bez ní nelze přežít. Ano, svět je velký a nespravedlivý…

Autorka vychází z příběhů kamaráda Davida Karanja, který ale nutně není centrem příběhu. Je jen jedním z řady dětí ulice. V drobných útržcích se mi vybavuje hodná masajka, šamanka Wanja, úchylný strýc Johna a Davida, Sofie a její maminka, drogy a bída. Jenže Keňa není jen bída, Keňa je krásná, žijí v ní milí lidé, ale kolik úplné Keni vidí turisté? Nechat se znásilnit celým gangem, aby někdo jako dívka Moraa dokázala přežít v drsných podmínkách a uživit sestru? Čichat celé dny lepidlo a rozvíjet fantazii v jednom z humanitárních center?

Kolik z těch skutečných problémů si umíme z tepla našich obýváků představit? Nezavíráme jen oči před skutečností, která nám může sevřít hrdlo do tiché bolesti? Jenže fotky vzdálených zemí, kde děti umírají mladé, kde není dostatek pitné vody, stojí v opozici proti našim bolestem. Není rozdíl mezi snažením rodičů nikde na světě. Každý chce pro svoje dítě základní potřeby, zdraví a štěstí. Možná jsme na tom hůř. Máme více možností a nevidíme je. Jsme zajištěni, ale máme pořád pocit, že to je málo. My vlastně jen pořád něco chceme mít a neděláme si čas pro ty, kteří nás potřebují. Naše děti, naši manželé, naše maminky, naše babičky, tety a kamarádky. Honíme peníze, které nás ale v nemocnici nenavštíví.

Jsem zvědavá, jak autorka zpracovala téma dobrovolnictví v páté knize, která také nedávno vyšla. Děti nikoho doporučuji všem čtenářům/čtenářkám, kteří si myslí, že výchova každého dítěte je záležitostí celé ulice, že laskavost je nejvyšším uměním v životě, že život je velmi krátký. Nebuďme lhostejní!

Knihu Děti nikoho vydalo nakladatelství Alpress

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení