Recenze: Knihy pro dospělé

Starý mlýn, dostihová stáj a čtyři mrtvé dívky – co mají společného?

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Detektivka Dům na samotě vydaná nakladatelstvím Motto sice není úplná novinka, ale je to rozhodně v oblasti detektivních příběhů výrazné dílo, které vybočuje z řady především svým podrobným psychologickým rozborem postav. Kniha byla v roce 2012 oceněna Cenou Jiřího Marka a mladá autorka Michaela Klevisová tím potvrdila svůj výrazný talent – tuto cenu totiž získala již podruhé.


knihaAnotace slibuje napínavý příběh ženy, Nely Keplerové, která se usadila ve vesnici nedaleko Prahy, aby zde opravila zchátralý mlýn a ve stodole si vytvořila malířský ateliér. Původně si chtěla splnit sen a založit zde rodinu. Místo snu však přišel rozchod s přítelem Martinem Tomkem a – co čert nechtěl – Martin je podezřelý z vraždy neznámé dívky, jež ve Smrčině žádala o práci ve stájích. Nakladatelství Motto vydalo tuto knihu jako třetí detektivní příběh z pera talentované Michaely Klevisové. Popis knihy sliboval skvělou zábavu plnou napětí a romantického příběhu v prostředí starého mlýna.

Jaké bylo mé překvapení, když malířka Nela vůbec nebyla jedinou – hlavní – hrdinkou příběhu. Autorka věnovala všem postavám přibližně stejnou péči. Většina obyvatel Smrčiny byla dobře psychologicky vykreslená, každý měl své problémy a svá tajemství. Nela Keplerová byla v podstatě jen jakýsi pozorovatel, kolem kterého se vše odehrávalo – možná škoda, že se nestala skutečnou vypravěčkou příběhu. (Ovšem to by autorka nemohla rozehrát kouzelnou hru psychologických profilů všech postav, která je pro práce Michaely Klevisové příznačná).

Kniha poskytuje čtenáři složité klubko velmi propletených vztahů – tak, jak to většinou na vesnicích bývá. Každý na někoho něco ví, navzájem se tváří všichni jako přátelé, a zároveň jeden druhému nevěří. K tomu se objeví v lese poblíž mlýna zavražděná cizí žena a nedlouho poté je nalezena mrtvá i další dívka, tentokrát místní. Kdo je vrah? Může to být jeden z obyvatel nebo je to náhodný pocestný, který nemá s vesnicí nic společného?

Ráda bych vyzdvihla především dobře popsané prostředí dostihové stáje a problematiku dostihů i sázek na koně. Nejsem odborník na tuto tematiku, ale řekla bych, že autorka dokázala situaci popsat tak, že i laik dobře pochopil, jak to v této branži chodí. Přestože autorka popisuje detailně soukromé životy hrdinů, mnohdy i dosti smutné, udržuje si objektivní odstup. Píše svižně, neodbíhá od hlavní osy děje a dokáže čtenáře dobře vtáhnout do děje. Osobně jsem postrádala trochu více napětí ovlivňující citové vjemy čtenáře.

Knížka se bude líbit těm, kteří rádi čtou detektivky z prostředí vesnice a budou prožívat životní peripetie všech jejích obyvatel. Ti, kteří na vsi žijí, si možná budou s úsměvem přikyvovat a říkat si: „To je jako u nás.“ Někteří se zase vžijí do role detektiva a budou pátrat po vrahovi, který stříhá svým obětem pramen vlasů nad čelem, a je proto nazýván Kadeřník.    

Dlouhé rozhovory a myšlenky postav nutí čtenáře zamyslet se nad tím, kdo je skutečným vrahem. Autorka k tomu podává správná vodítka i matoucí stopy, které nikam nevedou. Pro někoho bude vrah jasný možná od poloviny knihy, pro někoho bude závěr překvapením. Pokud tedy patříte k nadšeným detektivům, směle do této výborné detektivky.

Knihu Dům na samotě vydalo nakladatelství Motto

 

Soutěže

Aktuality

  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  
  • Zlaté stuhy 2019 předány!

    V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení