Recenze: Knihy pro dospělé

Cestopis - dálky i knihy

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
detail

Cestování, pokud za ně nepovažujeme poznávací nebo pobytové zájezdy organizované různými kancelářemi, má své úskalí. Nejsme všichni stavění překonávat nástrahy, které na nás čekají v neznámých krajích, a nemusíme se zrovna vydávat do tajemné spleti amazonských pralesů, abychom na problémy narazili. Lubomír Martínek patří mezi lidi s oblibou cestující na vlastní pěst. Jeho nejnovější kniha Muškátový oříšek je inspirovaná cestou do Indonésie.

Cestu absolvoval se svou manželkou, v knize ji nazývá Můj paní – skutečně nejde o překlep, spíše o slovní hříčku. S těmi se v Muškátovém oříšku ovšem setkáme na každém kroku. Nazývat Martínkův text cestopisem je trochu nadnesené, cizí kraje autora spíše inspirovaly k úvahám na různá témata. Na první pohled je jasné, že se nesnažil o pouhý zápis událostí a zajímavostí prožitých v Indonésii, modifikuje je prostřednictvím literatury. Hned v úvodu představuje Malajsii, Indonésii, Filipíny a Thajsko jako země Josepha Conrada. Je pravda, že jen názvy těchto zemí evokují prostředí Lorda Jima, slavného románu spisovatele polského původu, předpokládám však, že atmosféra devatenáctého století nebude tím, co by cestovatel čekal. Knihy Josepha Conrada nejsou jediné, které nás Martínkovým cestopisem provázejí, po krátkých návštěvách Ernesta Hemingwaye a Virginie Woolfové se autor ustálí na knize Roberta Musila Muž bez vlastností a každou další kapitolu začíná nějakým citátem z tohoto díla.

knihaČetba Musilova románu a podněty přicházející z různých míst, která s manželkou navštívil, dávají autorovi možnost zamýšlet se nad současným světem, jeho globalizací. Úvahy mísí s krátkými vstupy do historie Indonésie, ale i do historie naší. Tu interpretuje prostřednictvím své vlastní zkušenosti z doby, než odešel do emigrace.

Důležitým momentem jsou setkání s lidmi. Martínek se pohybuje mimo turistická centra, a tak lidé, jež potkává, jsou vesměs cestovatelé jak on a jeho paní. Jsou mezi nimi i takoví, pro něž se celoživotní sen nesplnil tak, jak čekali.

Sen se proměnil v noční můru, výlet, na nějž se tak dlouho těšili, skončil. Čerství důchodci odkládali cestování příliš dlouho. Příliš falešně svědomití, příliš neuctiví sami k sobě i k sobě samým, společně i jednotlivě. Mnohokrát jsem v životě slyšel: „Já budu cestovat, až děti dorostou, až dostavím dům, až budu v důchodu… Nemohu se dočkat, až si přečtu knihy, na něž jsem neměl čas…“ Holejší nesmysl je obtížně představitelný: ten, kdo se nenaučí cestovat nebo číst včas, což je zhruba totéž, nemá šanci.“
(Martínek, L. Muškátový oříšek. Praha: Revolver Revue, 2012. str. 25.)

Samozřejmě, že autor velmi ostře rozlišuje mezi organizovaným zájezdem a cestováním, při kterém se člověk musí obrnit proti různým nepříjemnostem, vyplývajícím nejen z kulturních rozdílů, ale i z automatické snahy místních lidí vytáhnou z turistů co nejvíce peněz. Do svých postřehů však zapracovává i aktuální dění v místech, na kterých zrovna je, jak to je například v případě nehody, při níž se na lodi utrhne člun a zahynou při ní lidé. Je zřejmé, že jako cizinec do vnitřních záležitostí nevidí natolik, aby mohl z události a jejích následků vyvozovat více než spekulace a náznaky inspirace k románovému zpracování.

Kdyby byl po ruce spisovatel, mohl by mu utržený záchranný člun posloužit jako výchozí bod románu o Zemi Conrada Josepha. Kdo byli oni mrtví a zranění? Odkud pocházeli a kam směřovali? Kdo má zájem na objasnění nebo utajení nehody? Co lze očekávat od policie, soudu, pojišťovací společnosti, plavební společnosti v zemi, kde o korupci mluví každý pekař? Co na to kapitána posádka? Ale není proč a není pro koho. Psaní jako nástroj sebeobrany si už cestu najde. S čtenářem je to pochopitelně horší.
(Martínek, L. Muškátový oříšek. Praha: Revolver Revue, 2012. str.70.)

Kniha Muškátový oříšek nám neprozradí mnoho o zemi, kterou Lubomír Martínek navštívil, více se dozvíme o osobnosti spisovatele. Prostřednictvím jeho vztahu ke knihám, k cestování a ke společnosti. Cestopis je pro něj prostředek k uměleckému vyjádření svých pocitů a názorů. Čtenář hledající inspiraci pro exotickou dovolenou by byl zklamán nedostatkem informací, naopak pokud by chtěl získat poslední jiskřičku impulsu dělící touhu po cizích zemí od skutečného činu – sbalení kufru a odjezdu –, může ji tam najít.

Knihu Muškátový oříšek vydalo nakladatelství Revolver Revue

Soutěže

Aktuality

  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  
  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení