Recenze: Knihy pro dospělé

Sirota Florence a její strašidelný příběh

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
havran

Strašidelné historky mají v sobě ukryté velké kouzlo přitažlivosti. Vždyť každý z nás se rád někdy trochu bojí, každý snad někdy někoho vyděsil svým vyprávěním. Příběh, který nám vypráví John Harding, strašidelný je. Přitom se zdá, že jde jen o prostý záznam událostí, jak si je zapsala dvanáctiletá Florence.

 

knihaDívka, která vyrůstá s bratrem Gilesem a hrstkou sloužících v chátrajícím odlehlém sídle více méně bez dozoru, je zvídavá, touží po znalostech a také po informacích o vlastním původu. Její strýček-opatrovník navíc žádá, aby jí nebylo dopřáno vzdělání (podle něho je pro ženy zbytečné), proto děti nemají vychovatelku. Domácím pracím přece dívku naučí hospodyně a chlapec bude studovat v internátní škole – tak bude vše v naprostém pořádku a k strýčkově spokojenosti.

Jenže osamělost sídla přivede Florence na myšlenku, jak se naučit číst sama. Vždyť je zde rozsáhlá knihovna, která slibuje velké množství příběhů. Dívce se tento krok vydaří a brzy hltá jednu knihu za druhou. Po nocích pak bloudí náměsíčně mrazivými chodbami. Občas ji trápí opakující se sen, v němž kdosi ohrožuje jejího bratříčka. I z tohoto důvodu pátrá po vlastní minulosti, chce vědět víc o svých rodičích, chce znát, kdo je její poručník, s kterým se nikdy nepotkala.

Život v osamění s možností celodenní četby však dívce naruší nečekaný host – stejně starý Theo Van Hoosier. Tento soused se v nedalekém sídle zotavuje z nemoci a do Florence se zamiluje na první pohled. Od toho okamžiku dochází na návštěvu den co den. Dívku zprvu ruší nápadníkovy návštěvy, ale brzy se na ně začne těšit, protože se staly zpestřením osamělých dnů – zvláště poté, co bratr odjel na studia.

A pak se zase vše změnilo. Nepříliš nadaný Giles se ve škole stal terčem šikany, a tak vedení školy doporučilo, aby byl vychováván doma. Tak se v sídle objevila první vychovatelka. Jenže zakázala Florence navštěvovat knihovnu, proč by ji navštěvovala, když neumí číst? Brzy poté se vychovatelce stalo neštěstí. Nová guvernantka, paní Taylorová, byla obezřetnější, ale jako kdyby cosi chystala s dívčiným bratrem. Proto Florence musí být ve střehu, aby bratříčka dokázala ochránit…

John Harding k navození ponuré a děsivé atmosféry nepotřebuje mátohy, monstra a krev proudem tekoucí z otevřených šrámů. Jemu stačí ponurý dům, zádumčivá dívka, jež mnoho čte a ještě více si představuje, a nevšímavé služebnictvo. Okamžitě se rozehraje příběh plný napínavých okamžiků, děsivých chvil a nečekaných zvratů. Vše je umocněno stylem, který autor zvolil. Florence totiž vypráví svůj příběh vlastním naprosto neotřelým jazykem. Tvoří nová slova, vytváří nečekané obraty a její slovosled je naprosto ojedinělý. Proto zpočátku čtení trošku klopýtá a zadrhává – čtenář si musí zvyknout. Ale brzy se dostane do tempa a pak už se těší na neobvyklá slova.

Setkala jsem se s paní Van Hoosierovou dosud jen jednou, když navštívili Blithe a představili nám Thea. Tehdy jsem ji pramálo pozornila, neboť mne mnohem víc zaměstnával Theo a starosti, za jak dlouho něco rozbije. Když jsem si tu ženu prohlížela teď, žasla jsem, jaká je to paroloď. Byla vysoká a nemohlo být pochyb, odkud Theo vzal svou výšku, ale také byla vyplněná a pevná, ne ohebná jako její chlapec. Římsilo ji veliké poprsí, jež z ní arkýřilo – dalo se na ně něco postavit: vázu s květinami, bustu Beethovena či rodinnou fotografii, možná dvě. Vlasy měla nahromaděné na hlavě, což jí patrně pár palců přidávalo. Když jsem seděla, docela nade mnou obřila, což mi od nervozity nepomáhalo. (strany 58/59)

No, není to nádherný styl? Za skvělý překlad je třeba pochválit Čeňka Matochu – jeho novotvary jsou nepřekonatelné. Myslím si, že buditelé by měli radost, jaká slovesa vytvořil.

Florence a Giles je velmi povedená duchařská novela, jejíž největší předností je nápaditá forma. Právě ta dodala celkem nenápadnému příběhu na velikosti. Florenciino vyprávění má v sobě švih, důležitou dávku nadhledu a humoru a dostatečný podíl strašidelnosti. Dokáže upoutat a nepustit, umí postrašit, přitom neděsí přes míru, dokáže evokovat dobrou náladu a i čtenáře rozesmát. Vnímám je jako pohlazení pro čtenáře, který rád přemýšlí nad obsahem a očekává netradiční formy příběhů. 

Knihu Florence a Giles vydalo nakladatelství Plus

Soutěže

Aktuality

  • Krátká přestávka

    Vážení čtenáři,

    čas prázdnin a dovolených je tady, léto, i když to občas tak nevypadá, také. Po roce různých omezení si někteří z nás konečně alespoň trochu užijí cestování, třeba jen v rámci naší republiky. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že i u nás jsou krásná místa. V této souvislosti mi dovolte vyhlásit krátkou přestávku ve zveřejňování recenzí, které pro vás už řadu let pravidelně připravujeme. Doufám, že nás po prázdninách čeká mnoho dalších krásných knih, které budou stát za zmínku, a hlavně že se podaří uskutečnit akce, které jsou s literaturou spojené, jako jsou třeba knižní veletrh v Havlíčkově Brodě či Svět knihy. 

    Těším se na opětovné shledání a vámi a věřím, že i přes tuto - určitě krátkou - odmlku nám zachováte svou přízeň. Přeji vám všem - čtenářům i redaktorům - krásné léto plné zážitků.

    Jiří Lojín

    Šéfredakor

     
  • Paseka se stěhuje do Karlína

    Po dvaceti letech na pražských Vinohradech započne nakladatelství Paseka novou etapu v  Karlíně. Nový majitel Laichterova domu, kde Paseka sídlila od roku 2000, má s prostorem plány, které nejsou slučitelné s běžným provozem nakladatelství. V redakci Paseky v ulici Vítkova již nebude možné vyzvedávat internetové objednávky, ale kromě stávajícího Vinohradského knihkupectví bude od 5. května výdejním místem také oblíbené karlínské knihkupectví Přístav.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení