Recenze: Knihy pro dospělé

Je možné si bez výčitek užít líné radosti?

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
il

Smíte se v hektické době uprostřed pulzujícího města bez výčitek uvolnit, zpomalit a zastavit? Uvařit čaj a sledovat, jak se louhuje? Uvelebit se, začíst se a zasnít? Projít se po lese, sbírat kaštany a pozorovat tekoucí vodu? Či se snad opírat o plot a zírat do mraků? Ignorovat termíny, vzteklého šéfa nebo faktury? A proč ne? Vzepřete se moderní uspěchané společnosti a lenošte! Kniha líných radostí vám poskytne inspiraci i návod.


knihaDan Kieran a Tom Hodgkinson, mimo jiné autor knih Líný rodič a Jak být volný, sepsali a uspořádali spolu s jedenácti kolegy z časopisu Idler (Lenoch) líbeznou a hřejivě napsanou sbírku úvah a postřehů, jak si s co největším poklidem užít život plný líných radostí.

Jazyk knihy je poetický, laskavý a přesto plný důvtipu. Kniha je vítaným společníkem, když jsme ve stresu. Autoři glosují nad životem a vším, co přináší a co v dnešní uspěchané době opomíjíme. Nemoralizují, ale poskytují jiný úhel pohledu na spěch a lenošení. Sbírka oslavuje maličkosti, pozapomenuté radosti všedního života. Ukazuje nám, že příjemně strávený čas nemusí stát hromadu peněz, když se naučíme vychutnávat drobné radůstky, jako je posezení na lavičce, bloumání městem či prohrabávání rozpálených uhlíků v krbu.

Nevím, jak to mají druzí, ale má nejčastější věta je: „Nestíhám." Nakládám si toho na sebe příliš, a proto mi tato kniha přišla kouzelná, jelikož přímo nabádá ke zpomalení a vychutnávaní si drobností. Všechen čas mám naplánovaný, abych toho stihla co nejvíc. Ale tahle kniha to nechce. Nechce, aby byl náš život ovládaný konzumem a ničivě se rozvíjející technikou. Proto se mi tolik zamlouvá představa válení se v trávě, stavění domečků z karet, házení žabek či chytání poletujících lístků. Doufám, že si v budoucnu sama vymyslím další způsoby líných činností. Každý si potřebujeme odpočinout, i já.

Na druhou stranu nemůžu zapomenout na otázku pána z publika na Dětském filmovém festivalu ve Zlíně, kde byl letos hostem právě Tom Hodgkinson: „Co si, pane Hodgkinsone, myslí vaše paní o vašem líném životním stylu?“ Na což Tom Hodgkinson odpověděl: „Má manželka si myslí, že aby mohl být někdo líný, ten druhý za něj musí pracovat dvojnásob.“ Tom Hodgkinson si to evidentně uměl zařídit, takže teď by mě zajímalo jediné. Kdo je líný za mě? Na čas bych si to s ním věru ráda vyměnila.

Ukázka z knihy:

Házení žabek
Za házení žabek se neplatí a je to skvělá zábava, při níž jsme v kontaktu s vodním živlem a nekonečným prostorem v dálce za obzorem. Zkusím pět malých nebo raději dva velké skoky? Jaký kámen poletí nejlépe? Jak daleko asi dohodím? Zvládnu to až na protější břeh rybníku? Následuje zábavné hledání dokonale hladkého oblázku: nesmí být příliš malý ani zbytečně těžký; nejlepší jsou placáky, „skokani“ od přírody. Máte-li chuť a odvahu, házení žabek nabízející pohyb a bezprostřední kontakt s přírodou si můžete srovnat s nudnou, stereotypní a drahou digitální zábavou.
(HODGKINSON, Tom, KIERAN, Dan. Kniha líných radostí. Překl. Jan Sládek. Praha : Jota, 2012, str. 144.)

Knihu Kniha líných radostí vydalo nakladatelství Jota

Soutěže

Aktuality

  • Vítězkou 32. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Anna Cima

    Letošní 32. ročník Ceny Jiřího Ortena zná svou vítězku – je jí japanoložka Anna Cima, která odbornou porotu zaujala svou knihou o japonském snu Probudím se na Šibuji. Z 22 přihlášených titulů nominovala odborná porota jmenovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů v letošním ročníku do užšího výběru tři knihy: debutový román Anny Cimy Probudím se na Šibuji, knihu pro děti autora Vojtěcha Matochy s názvem Prašina a básnickou sbírku Reál básníka Jana Škroba. Z těchto tří nominací byl vybrán a vyhlášen 9. května na slavnostním podvečeru v rámci knižního veletrhu Svět knihy Praha laureát Ceny Jiřího Ortena 2019. Za vítězku, která studijně dlouhodobě pobývá v Japonsku, ocenění převzala ředitelka nakladatelství Paseka, Anna Rezková Horáčková. Vyhlášením provedli herci holešovického divadla Radar.

    Číst dál...  
  • Zlaté stuhy 2019 předány!

    V pondělí 29. dubna byly v Centru současného umění DOX již po sedmadvacáté slavnostně předány výroční ceny Zlatá stuha nejlepším tvůrcům literatury pro děti a mládež. Ve čtyřech oblastech bylo uděleno celkem čtrnáct ocenění.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení