
Letní domov
- Recenze
- Vytvořeno 19. 1. 2013 2:00
- Autor: Pavla Huřťáková

Málokdo z nás si sice může dovolit luxus jako Frances Mayesová, ale zaručuji vám, že po přečtení knihy Pod toskánským sluncem. Můj italský domov, po něm minimálně na chvilku zatoužíte. Sama autorka přiznává, že pořídit si dům, ve kterém s manželem budou trávit univerzitní prázdniny, tedy de facto čtyři měsíce v roce, na italském venkově, považovalo její okolí za bláznovství. Myslela si to i ona, ale něco, ono nepojmenovatelné něco, co nás žene dál a dál, ji k tomu přímo nutilo a svoje Bramasole, svůj sluneční domov si zamilovala na první pohled.
Postupně si spolu sní a s Edem procházíme všemi peripetiemi spojenými s rekonstrukcí jejich vysněného italského domova. Zjišťujeme, jak jiná je mentalita Američanů a Italů, jak těžko se s tím sžívají, ale jak to současně obdivují a potřebují. Jejich italská prázdninová zastavení, která rozhodně nejsou odpočinková, protože se musí starat se o dům, o zahradu, o olivovníky, je třeba sem zajet i mimo sezónu, aby mohli sklidit olivy a vylisovat z nich vlastní olivový olej, jim však vlívají energii do zbytku celého dalšího roku. Úžasnou součástí knihy jsou její postřehy o kultuře a historii Itálie. Nepochybně by pak kniha mohla sloužit i jako výtečná kuchařka, protože Mayesová v ní uvádí recepty na nejrůznější italské speciality připravované z čerstvých surovin. Člověku se až sbíhají sliny a lehce závidí trhy a tržnice, kde je denně možné koupit čerstvou zeleninu, ovoce, sýry, maso i ryby.
Samozřejmě nechybí humor, zápletky jednotlivých kapitol jsou podané s nadsázkou, ale i s hloubkou, která svádí k zamyšlení o smyslu života. Má smysl se plahočit a honit za akademickými tituly a penězi? Nebo je plnohodnotnějším životem ten, který svádí k zastavení, pozdravení se sousedy, zastavení se na černé silné italské presso?
„V létě je každá třetí sobota v měsíci věnována trhu se starožitnostmi. Část plochy náměstí zabírají stolečky dvou místních kaváren. Nikdy se nezapomenu podívat na lehce posmutnělého florentského lva, který pomaličku oprýskává na mramorovém sloupu. I když jdu do města docela pozdě večer, vždy tu někdo popíjí svou poslední kávu, než hodiny odbijí půlnoc.“
(Frances Mayesová. Pod toskánským sluncem. Můj italský domov. Praha: Paseka, 2008. s. 159.)
Z každé řádky cítíte hmatatelnou lásku ke kraji, jež autorka nazývá svým druhým domovem. Popisuje Itálii a tamní život tak sugestivně, že skutečně zatoužíte po tom, mít svůj vlastní kout, kam byste se v létě mohli přestěhovat a žít jiný život. Neříkám lepší, jen jiný, snad klidnější. Mít místo, kde by se člověk, byť na čas, cítil doma a kde by načerpal sílu do dalších měsíců svého obvyklého života.
Knihu Pod toskánským sluncem vydalo nakladatelství Paseka
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...