Spravedlnost je výsadou vítězů

Recenze

Vytvořeno 10. 1. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Pro generaci, která válku nezažila, není lehké najít postoj k poválečnému odsunu Němců. Mnoha lidem je to lhostejné, existují však skupiny s naprosto rozdílnými názory – jedni poukazují na právo na pomstu, druzí na skutečnost, že byla vykonána brutálním způsobem a na ženách a dětech. Informace, které začaly být veřejně dostupné po roce 1989, sice celkový obraz událostí poválečných let dokreslují, ale nepomáhají příliš k nezaujatému pohledu na celou problematiku.

Plzeňská rodačka Jakuba Katalpa na sebe upozornila svou prvotinou Je hlína k snědku?, vydanou v roce v roce 2006, která ji vynesla i nominaci na Magnesii Literu v kategorii objev roku. O dva roky později vydala autorka román Hořké moře nominovaný na Cenu Jiřího Ortena. Dnes autorka přichází s románem založeném na tématu, které v posledních letech doslova hýbe českou literaturou – poválečným vysídlením Němců. Přesto se nedá jednoznačně říct, že román Němci byl ovlivněn romány, které vznikly předtím – Jakuba Katalpa se snaží o odlišný pohled, který má své pozitivní i negativní stránky, k nimž se ještě dostaneme.

Smrt Konrada Mahlera oživí nevyjasněné fragmenty rodinné historie. Zatímco Konradovi synové Daniel a Martin nevyřčené ignorují, jejich sestra, snad zjitřená počínajícím mateřstvím, najednou touží poznat to, o čem se v rodině léta nemluvilo. Tajemství spočívá v tom, že děti mají o jednu babičku více, než bývá zvykem, a že od ní pravidelně přicházejí balíčky se sladkostmi. A ke všemu je na nich německá zpáteční adresa – toho špatného, západního Německa. V době, kdy otec zemřel, se už Německo nedělí na dobré a špatné, není problém volně cestovat po Evropě, hlavní hrdinka románu bydlí se svým manželem v Anglii a i ostatní sourozenci jsou rozptýlení po světě. Autorka do románu přenáší svou zkušenost s cestováním a životem mimo svou vlast, připadá jí přirozené, stejně jako jejím postavám, žít kdekoliv.

Když se dostane na stopu své německé babičky, vypraví se za ní i se svým malým dítětem. Kupodivu, zastihne ji ještě živou, ale v tak pokročilém stádiu demence, že už není možné se od ní cokoliv dozvědět. Ale na neznámou část rodinné historie se zeptá svých dvou německých tet. První část románu by mohla být vnímána jako velmi obsáhlý prolog k hlavní části – životu Kláry Rissmanové, rozené Kolmanové, babičky hlavní hrdinky a pravé matky Konrada Mahlera. Do jejího života nevstupujeme prostřednictvím rekonstrukce, jež by byla výsledkem pátrání její vnučky či vyprávěním jejích dcer. Na to je vyprávění příliš podrobné a barvité. Klářin život, to je vlastní román, výsledek fabulace Jakuby Katalpy, ucelený, s úvodem i závěrem, s otázkami i odpověďmi. První část jej pouze spojuje se současnou dobou a zdůvodňuje, proč by se měl čtenář o postavu Kláry Rissmanové vůbec zajímat.

Život své hrdinky Kláry pojala autorka velmi zeširoka, zmiňuje se i o narození její matky. Jako kdyby chtěla popsat rodovou linii žen sahající od devatenáctého století až do současné doby, přerušenou nakrátko pouze Konradem. Ale těžiště příběhu spočívá v Klářiných osudech, zejména v období, kdy za války nastoupila jako učitelka v zapadlé obci Rzy a nakrátko se přestěhovala z rodného Německa do místa, které Němci v té době považovali za součást Říše, ale které bylo a je české. Autorka však nesleduje jenom Klářin osud – podrobně si všímá postav, které se okolo ní pohybují, významnějších i těch méně významných. Snaží se také, aby román naplnila atmosférou doby, ve které se odehrává. Přidává různé historické momentky, drobné zmínky o charakteristických událostech. Podružné osudy i zmíněné momentky sice dodávají románu potřebnou košatost, možná až přílišnou – některé jsou nadbytečné a působí uměle, jiné vytvářejí pozoruhodný kontrapunkt mezi významem světových a malicherností dějin osobních. Němci, které autorka ve svém románu sleduje, jsou vesměs obyčejní lidé s osudy podobnými osudům členů jakéhokoliv jiného národa. Byli do války zavlečeni, ale román nemá být pro ně omluvou. Klára chápe krutou logiku války, že spravedlnost je výsadou vítězů.

Jakuba Katalpa po dvou nesmírně hutných a kompaktních knihách, které vycházejí z jejího nitra a jsou čtenářsky velmi náročné, přichází s úplně jiným dílem. Srozumitelným, rozvětveným a čtivým. Jedním z témat její knihy je poválečný odsun Němců. Ten je v literatuře poslední doby líčen velmi dramaticky se zvláštním důrazem na zvěrstva, která byla při něm páchána. Jakuba Katalpa se k tomuto trendu nepřipojila, její líčení tohoto fenoménu je zdrženlivé a smířlivé. Druhé téma – mateřské – také nevyznívá prvoplánově dramaticky. Je na představivosti a empatii čtenáře, aby vycítil emoce skryté za slovy.

Knihu Němci vydalo nakladatelství Host