
Třeba je Bůh žábou
- Recenze
- Vytvořeno 26. 12. 2012 2:00
- Autor: Jiří Lojín

Nebývá pravidlem, aby recenze začínala uvedením výslovnosti jména autora knihy, v případě čínského spisovatele Gao Xingjiana, který je podepsán pod Horou duše, je to však nanejvýš potřebné. Výslovnost zní Kao Sing-ťien, alespoň podle informace českého vydavatele. Jiné systémy transkripce uvádějí Gāo Xíngjiàn či Kao Hsing-chien. Gao Xingjian je významný čínský autor, který od roku 1987 žije v Paříži a přijal i francouzské občanství. Za román Hora duše obdržel v roce 2000 Nobelovu cenu, v Číně jsou jeho díla zakázána.
Román Hora duše je rozsáhlé a komplikované dílo, které se již z principu vzpírá jednoduché interpretaci shrnutím děje do několika vět. Základem jsou dvě linie zhruba odlišené formou vyprávění. Ich forma je vyhrazena zdánlivě jednoduššímu a srozumitelnějšímu příběhu, týkajícímu se autorova cestování po odlehlých částech Číny. Zážitky působí jako cestopis, často velmi emotivní, což je pochopitelné, uvážíme-li okolnosti, jež ho k desetiměsíční cestě podél Dlouhé řeky vedly. Způsob, jakým autor představuje tato zákoutí své vlasti, určitě nemají ambice vetřít se do přízně oficiálních čínských míst. Řádky jeho knihy jsou plné obdivu k nádherné a divoké přírodě, jedním dechem však mluví o její devastaci a bezohledném využívání jejího bohatství. S přírodou autorovi splývají písně a rituály dávných generací, uchované v nepatrných útržcích. Komunistický režim v Číně se na devastaci starých písní a zvyků podepsal daleko hůř než na přírodě. V době autorova putování sice již neplatily drakonické zákazy stíhající drobné prohřešky internací v pracovních táborech, ale i tak se místní samospráva snažila, aby se na staré časy příliš nevzpomínalo. Pokud si chtěl autor poslechnout, zapsat či nahrát nějakou starou píseň, sloužící zároveň k náboženským účelům, stál nejprve před úkolem nalézt pamětníka, a posléze před problémem přesvědčit jej, aby něco ze svého umění předvedl. Čína je vzdálená země a obecné povědomí, které o ni máme, je nevalné. Gao Xingjian si neklade za cíl provést cizince současnou Čínou, v tomto ohledu není jeho cestopis k čtenáři přátelský. Jména míst používá se samozřejmostí zasvěcence. Čtenáři, jenž se nehodlá zabývat podrobnostmi jeho cestování, určitě v paměti utkví nesmírná rozmanitost míst, která autor navštívil, rozdíl mezi obyvateli, kteří často ani nehovoří čínsky. Pochybuji o tom, že kniha, v níž se vyskytují zmínky o tak slabé integritě Číny, může najít v očích státních úředníků uznání. Rozpor mezi dávnými zvyky a moderní dobou se odráží v autorových úvahách o zesnulém miaoském knězi.
Zažil tu nádhernou dobu, dnes už ale nikdo s prosbou o službu nepřichází. Jak mladí vydělají nějaké peníze, hned začnou kouřit, se špičkou prosím, nosí si s sebou vyřvávající elektrickou skříňku a také ty proklaté černé brýle, na předky už ani nepomyslí, že? Čím déle zpívá, tím mu je smutněji.
(Xingjian, G. Hora duše. Překlad Denis Molčanov. Praha: Academia 2012, str. 290-291)
Druhá linie, která střídá první a téměř železnou pravidelností kapitolu po kapitole, je podstatně intimnější. Její podstata tkví ve vztazích, ale i ve starých příbězích. Některé z nich se tradují v místním podání, jiné jsou výsledkem fabulace autora, jehož inspiruje setkání s obyčejnými lidmi. Příběhy jsou plné násilí, páchaného většinou na ženách. V autorově podání jako kdyby byla Čína místem pro muže a ženy v ní hrály pouze roli pasivní – byly (a jsou) loveny, poddávají se. Druhá linie románu není časově ani stylově vyhraněná, jde spíš o volně tekoucí proud myšlenek, postřehů, vzpomínek a fantazií, které je potřeba vnímat úplně odděleně a nehledat v nich za každou cenu ucelený příběh. Kapitoly patřící k této linii jsou psány nezvyklou „du“ formou, jíž vypravěč oslovuje sám sebe. Polarizace na „já“ a „ty“ není samoúčelné a jeho podstatu autor v textu neopomine vysvětlit. Chaos myšlenek a rozštěpení souvisí s autorovou představou o „zmateném“ světě.
Hora duše se k českému čtenáři dostává už podruhé - poprvé ji nakladatelství Academia vydalo v roce 2010. Tentokrát však knihu doplňuje velké množství černobílých fotografií pořízených autorem na cestě, které dotvářejí atmosféru vyvolanou textem. Charakterem jsou velmi blízké románu – evidentně nemají funkci popisnou, vyjadřují divokost i melancholii přírody. Lidská obydlí, pokud jsou na fotografiích zachycena, budí dojem polorozpadlých staveb splývajících s okolím.
Autorova pouť je především cestou k vlastnímu já – touto nálepkou už bylo označeno mnoho románů, působí tedy jako klišé, ale cíl, za kterým Gao Xingjian jde, nelze nazvat jinak. Způsob, jakým se mu zjeví Bůh, když procitne z mdloby způsobené nedostatkem kyslíku ve velké nadmořské výšce, je pro čtenáře možná překvapivé, pro autora však určitě ne. A toto prozření je zcela určitě cílem a vyvrcholením jeho pouti.
Knihu Hora duše vydalo nakladatelství Academia
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál... -
Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva
Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Dobrý den Elen, i když je příběh primárně určen jiné věkové kategorii, tak já si užívám každý díl ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Označení vedlejších přízvuků je závislé na tom, v jakém typu textů/přepisů je potřebujete ... -
Jak je to se slovním přízvukem v češtině
Jak se označují vedlejší přízvuky? -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, moc Vám děkuji za všechen čas, který budete knize věnovat. A omlouvám se, že ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, děkuji za informaci, knihu jsem si objednala, moc ráda si ji přečtu a napíši recenzi. Mějte ... -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, jen jsem se chtěl připomenout s novou knihou. Kniha NEBYLOVÉ už vyšla. Bude mi ... -
Ukázka z knihy: Kletba krve
Pro mě tato kniha není ale někomu se líbit může. Například název mi moc k názvu nesedí ale možná je to ... -
Cestou do pohádky a zase zpět
Země příběhů kouzelné přání, co na to říct. Bomba
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...