Recenze: Knihy pro dospělé

Třeba je Bůh žábou

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
kniha

Nebývá pravidlem, aby recenze začínala uvedením výslovnosti jména autora knihy, v případě čínského spisovatele Gao Xingjiana, který je podepsán pod Horou duše, je to však nanejvýš potřebné. Výslovnost zní Kao Sing-ťien, alespoň podle informace českého vydavatele. Jiné systémy transkripce uvádějí Gāo Xíngjiàn či Kao Hsing-chien. Gao Xingjian je významný čínský autor, který od roku 1987 žije v Paříži a přijal i francouzské občanství. Za román Hora duše obdržel v roce 2000 Nobelovu cenu, v Číně jsou jeho díla zakázána.

 

knihaRomán Hora duše je rozsáhlé a komplikované dílo, které se již z principu vzpírá jednoduché interpretaci shrnutím děje do několika vět. Základem jsou dvě linie zhruba odlišené formou vyprávění. Ich forma je vyhrazena zdánlivě jednoduššímu a srozumitelnějšímu příběhu, týkajícímu se autorova cestování po odlehlých částech Číny. Zážitky působí jako cestopis, často velmi emotivní, což je pochopitelné, uvážíme-li okolnosti, jež ho k desetiměsíční cestě podél Dlouhé řeky vedly. Způsob, jakým autor představuje tato zákoutí své vlasti, určitě nemají ambice vetřít se do přízně oficiálních čínských míst. Řádky jeho knihy jsou plné obdivu k nádherné a divoké přírodě, jedním dechem však mluví o její devastaci a bezohledném využívání jejího bohatství. S přírodou autorovi splývají písně a rituály dávných generací, uchované v nepatrných útržcích. Komunistický režim v Číně se na devastaci starých písní a zvyků podepsal daleko hůř než na přírodě. V době autorova putování sice již neplatily drakonické zákazy stíhající drobné prohřešky internací v pracovních táborech, ale i tak se místní samospráva snažila, aby se na staré časy příliš nevzpomínalo. Pokud si chtěl autor poslechnout, zapsat či nahrát nějakou starou píseň, sloužící zároveň k náboženským účelům, stál nejprve před úkolem nalézt pamětníka, a posléze před problémem přesvědčit jej, aby něco ze svého umění předvedl. Čína je vzdálená země a obecné povědomí, které o ni máme, je nevalné. Gao Xingjian si neklade za cíl provést cizince současnou Čínou, v tomto ohledu není jeho cestopis k čtenáři přátelský. Jména míst používá se samozřejmostí zasvěcence. Čtenáři, jenž se nehodlá zabývat podrobnostmi jeho cestování, určitě v paměti utkví nesmírná rozmanitost míst, která autor navštívil, rozdíl mezi obyvateli, kteří často ani nehovoří čínsky. Pochybuji o tom, že kniha, v níž se vyskytují zmínky o tak slabé integritě Číny, může najít v očích státních úředníků uznání. Rozpor mezi dávnými zvyky a moderní dobou se odráží v autorových úvahách o zesnulém miaoském knězi.

Zažil tu nádhernou dobu, dnes už ale nikdo s prosbou o službu nepřichází. Jak mladí vydělají nějaké peníze, hned začnou kouřit, se špičkou prosím, nosí si s sebou vyřvávající elektrickou skříňku a také ty proklaté černé brýle, na předky už ani nepomyslí, že? Čím déle zpívá, tím mu je smutněji.

(Xingjian, G. Hora duše. Překlad Denis Molčanov. Praha: Academia 2012, str. 290-291)

Druhá linie, která střídá první a téměř železnou pravidelností kapitolu po kapitole, je podstatně intimnější. Její podstata tkví ve vztazích, ale i ve starých příbězích. Některé z nich se tradují v místním podání, jiné jsou výsledkem fabulace autora, jehož inspiruje setkání s obyčejnými lidmi. Příběhy jsou plné násilí, páchaného většinou na ženách. V autorově podání jako kdyby byla Čína místem pro muže a ženy v ní hrály pouze roli pasivní – byly (a jsou) loveny, poddávají se. Druhá linie románu není časově ani stylově vyhraněná, jde spíš o volně tekoucí proud myšlenek, postřehů, vzpomínek a fantazií, které je potřeba vnímat úplně odděleně a nehledat v nich za každou cenu ucelený příběh. Kapitoly patřící k této linii jsou psány nezvyklou „du“ formou, jíž vypravěč oslovuje sám sebe. Polarizace na „já“ a „ty“ není samoúčelné a jeho podstatu autor v textu neopomine vysvětlit. Chaos myšlenek a rozštěpení souvisí s autorovou představou o „zmateném“ světě.

Hora duše se k českému čtenáři dostává už podruhé - poprvé ji nakladatelství Academia vydalo v roce 2010. Tentokrát však knihu doplňuje velké množství černobílých fotografií pořízených autorem na cestě, které dotvářejí atmosféru vyvolanou textem. Charakterem jsou velmi blízké románu – evidentně nemají funkci popisnou, vyjadřují divokost i melancholii přírody. Lidská obydlí, pokud jsou na fotografiích zachycena, budí dojem polorozpadlých staveb splývajících s okolím.

Autorova pouť je především cestou k vlastnímu já – touto nálepkou už bylo označeno mnoho románů, působí tedy jako klišé, ale cíl, za kterým Gao Xingjian jde, nelze nazvat jinak. Způsob, jakým se mu zjeví Bůh, když procitne z mdloby způsobené nedostatkem kyslíku ve velké nadmořské výšce, je pro čtenáře možná překvapivé, pro autora však určitě ne. A toto prozření je zcela určitě cílem a vyvrcholením jeho pouti.

Knihu Hora duše vydalo nakladatelství Academia

Soutěže

Aktuality

  • Magnesia Litera 2019

    Po mimořádném ročníku, který v roce stoletého výročí založení Československa připomněl, jak úzce je česk(oslovensk)á státnost propojena s literaturou a slovesnou kulturou, se ceny Magnesia Litera v osmnáctém roce své existence opět soustřeďují na českou knižní současnost.

    Číst dál...  
  • Pozvánka na Knižní festival v Ostravě

    Milujete knihy, rádi čtete anebo dokonce píšete autorskou tvorbu? Právě pro Vás jsme připravili první ročník Knižního festivalu Ostrava, který se uskuteční ve dnech 1.–3. března 2019 se na Černé louce v Ostravě. 

    Číst dál...  

Nové komentáře

Cena Česká kniha

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení