Kanimůra ze Šardonu Jiřího Schmitzera

Herce a písničkáře Jiřího Schmitzera zná asi každý – ať už z televize, z divadla anebo z některého jeho koncertu. Není tomu tak dávno, co mu knižně vyšel výbor jeho textů a básní s poněkud krkolomným názvem Kanimůra ze Šardonu. V dnešní recenzi tedy nahlédneme pod pokličku této sbírky.

Známý český herec, písničkář, skladatel a držitel Českého lva Jiří Schmitzer se narodil 25. října roku 1949 do pražského prostředí. Jeho otec – herec Jiří Sovák, kterého také jistě všichni znáte – ho odmalička vedl k umění. Vystudoval DAMU a zahrál si v mnoha úspěšných filmech (Marečku, podejte mi pero!, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková, Černí baroni, Báječná léta pod psa, Kytice aj.).
Mimo to se věnuje skládání hudby pro divadelní inscenace (Národní divadlo nevyjímaje) a vystupuje jako písničkář, známý především pro svou typickou akustickou kytaru a humorné hravé texty.

Přesně takové jsou i básně/texty ve sbírce Kanimůra ze Šardonu. Už od začátku na nás srší vtip, dadaistická nespoutanost a ironie. Vše ještě více vyniká v doprovodu humorných až místy dekadentních ilustrací Jana Grumla.
I přes všechen vtip a sarkastický výsměch se zde rovněž můžeme setkat s nadnesenými pocity zmaru, zklamání, vzteku a frustrace, což na mě působí jako zajímavý a poutavý kontrast.

Jelikož se ale převážně jedná o výběr textů písní, tak mi místy vadil dlouhý opakující se refrén a mnoho „slovního balastu“. Na jednu stranu se díky původně zpívané a hrané předloze můžeme těšit na pravidelný rytmus, plný rým a krátké úderné verše. Na druhou stranu co může znít dobře v písni, nemusí vždy stejně dobře působit v básni.
Stejně tak zde nehledejte lyriku či poetický jazyk. Při čtení jsem si povzdech nad absencí tropů. Avšak musím konstatovat, že experimenty s veršovou skladbou, půlverše, básnické otázky a pravidelný rým mi do jisté míry „zpravily chuť“.
Pod krunýřem hrubého jazyka a špinavého šansonu rovněž můžeme najít náznaky hlubšího vyznění kritiky společnosti a některých jejích jevů, což nelze neocenit.

Celkově bych nápad vydat knižně texty jeho písní hodnotil jako dobrý. Povedené ilustrace jsou líbivé a dokreslují atmosféru humorné ironičnosti. Bohužel musím konstatovat, že by některé básně potřebovaly zkrátit a vynechat refrén. Dílo asi nemůžeme považovat za literární špičku, ovšem nemůžu popřít, že se mi líbilo.