
Hlídač č. 47 – tragický příběh obyčejného člověka
- Recenze
- Vytvořeno 17. 7. 2009 1:00
- Autor: Marta Šimečková

Tato próza čtenáře zaujme již úvodní kapitolou, v níž se nezaujatý vypravěč provázející čtenáře celým příběhem zamýšlí nad osudem hlídačů, kteří svůj život zasvětili práci u dráhy. Jsou to dle něj lidé, kteří „střeží naši pouť, ostražitě hlídají a bdí, aby nás nepotkalo neštěstí, a podávají si nás něžně i tvrdě z ruky do ruky“. A my je přesto přehlížíme, jako by nám na nich nezáleželo. Je tu však jeden, o němž si lidé dodnes vypráví...
Milostný trojúhelník

Postava tohoto mladíka představuje smyslnost a dravost, která je Doušovi tak cizí! Dalo by se říci, že se jedná o zcela protikladné postavy, avšak při důkladnějším prozkoumání zjistíme, že oba pojí jakýsi skličující pocit a smutné vzpomínky na minulost. Douša si vyčítá, že zapříčinil smrt své nevěsty. A Ferda se nemůže smířit s tím, že byl jako dítě odložen a že nemá vedle sebe žádnou milující bytost.
Protikladné pojetí lásky u dvou hlavních mužských postav bývá často zmiňováno, avšak postava Doušové zůstává spíše v jejich stínu. Ani sám autor jako by si s ženskou postavou nevěděl příliš rady. Čtenář přesně neví, co si tato žena skutečně myslí. Ano: Doušovi je věrná, ale nedá se říci, že jej miluje. Tajně možná po Ferdovi touží, ale odmítá jej. Proč se nerozhodla zakusit smyslnou lásku? A jak může žít s mužem, který je zklamán, když se dozví o narození dcery, nikoliv syna? Doušová se nám jeví jako silná žena, která se nechce vzdát ideálu věrné manželky, přesto chvilkami čtenář cítí, že se v ní skrývá ještě jiné já – já, které chce křičet do světa, že touží po životě, po lásce, po vášni.
Dějové zvraty
Čtenář očekává, že příběh bude končit ve chvíli, kdy se objasní, že se Ferda sám zastřelil a že Douša s jeho koncem nemá nic společného, avšak příběh překvapivě pokračuje dále. Autor si pohrává s všeobecně známou skutečností, že pomluvy mohou zničit lidský život. Douša, který později předstírá, že je hluchý, nechtěně musí poslouchat, co si o něm lidé skutečně myslí. Mnozí z nás možná o této chvíli tajně sní: chtěli bychom vědět, zda nám naši blízcí nelžou do očí, zda se pouze nepřetvařují a nesmýšlí v srdci jinak. Nevíme, čeho jsme ušetřeni! Douša začíná trpět, neboť se nemůže bránit pomluvám, které přece jako hluchý nemůže slyšet! A čtenář jen čeká, kdy si tento dobrák vezme život, nebo kdy ho vysvobodí z tohoto utrpení smrt.
Opět nastává chvíle překvapení: příběh ani nyní nekončí, avšak přichází další zvrat v podobě mladého kramáře, který se stane v očích lidí smělým hrdinou – mstitelem ubohého Ferdy a rukou osudu pro vražedníka Doušu. Alespoň takto se tento příběh o hlídači číslo 47 vypráví dále mezi lidmi a zpívá se dokonce o něm na jarmarcích v kramářských písních.
Příběh jako poselství
V tomto psychologickém románu vsadil autor na zajímavý příběh, který se dále rozvíjí rychlým tempem. Nebrzdí jej dlouhými popisy, ani se příliš nezaobírá přímými charakteristikami. Ponechává čtenáři na vyplnění mnoho mezer na základě řady dějových zvratů, které nám předkládá prostřednictvím nezaujatého vypravěče jen málo poodhalujícího vnitřní pochody postav. Právě tyto mezery příběhu zaručují, že bude stále čten. Čtenáři jsou nuceni příběh dočíst až do konce, aby věděli, zda byla jejich původní interpretace správná, či nikoliv. A také se snaží zodpovědět otázku, co je hlavním poselstvím příběhu.
Obecně se tvrdí, že je hlavním cílem autora ukázat, jak mohou fámy mezi lidmi zničit osud jednoho obyčejného člověka, který se snažil nabýt štěstí díky přátelskému přístupu ke všem lidem, lásce k rodině a dobře vykonané práci. V příběhu lze však nalézt více dějových rovin, které význam díla dále posouvají. Douša se v minulosti provinil, když kvůli němu jeho dívka skočila pod vlak. Snaží se tyto vzpomínky potlačit, avšak jako by jej stále pronásledovaly. Není jeho tragický osud trestem za ono provinění, kterého se dopustil na nevinné dívce? A je skutečně kladnou postavou, když si vzal za ženu sestru oné dívky spíše z povinnosti, než z opravdové lásky?
Na tyto otázky můžete nalézt odpovědi přímo v románu Hlídač č. 47, který doporučuji všem milovníkům strhujících příběhů o lásce, vině a tragédii jednoho obyčejného člověka. A pokud jste již viděli film Filipa Renče či dřívější filmovou adaptaci natočenou roku 1926 dle scénáře Otakara Vávry, pak můžete své zážitky z kina srovnat s těmi, které ve vás vyvolá četba tohoto skvělého románu. A třeba se o ně můžete podělit s ostatními čtenáři našeho magazínu prostřednictvím komentářů.
Román Hlídač č. 47 vydalo Nakladatelství XYZ.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...