
Bez Pytlíka ani ránu!
- Recenze
- Vytvořeno 30. 11. 2012 2:00
- Autor: Petr Měrka

Toulavé house: Život Jaroslava Haška od Radko Pytlíka je bezesporu výjimečná kniha věnované jednomu z velikánů světové literatury, protože i česká kultura se takovými osobnostmi může pyšnit. Za všechny dodejme takové persony jako je Milan Kundera, Ladislav Klíma, či Egon Bondy. Ačkoli u posledních dvou je onen věhlas míněn především ve vztahu k jejich tvorbě samotné.
Je napsána s neuvěřitelným citem. Na první pohled je patrné, že autor Haškovo dílo miluje vědom si cele jeho rozsahu i hloubky, jež bývá opomíjená, na čemž se konkrétně v případě Švejka neblaze podepsala filmová adaptace. Míním tím konkrétně verzi s geniálním Rudolfem Hrušinským v hlavní roli. Na rozdíl předlohy zůstala jen pitoreskní komika, zatímco prozaické vyznění se nese v duchu odsouzení světa v jeho pokrytecké podobě učiněné s neobyčejnou bravurou, za níž je patrná řemeslná vypsanost i nezměrný talent...Švejk je monstrózní a cynická figura, jejíž ekvivalent bychom mohli objevit v podobně laděné kreatuře Ignáciovi J. Reillyovi z románu ověnčeného Pulitzerovou cenou Spolčení hlupců z pera Johna K. Toolea.
Začátek této biografické studie je poněkud netradičně situován do značně melancholické atmosféry Haškova úmrtí. Na čtenáře tak bezděky padne téměř až hmatatelný smutek.
Pytlík nám na bezmála čtyřech stech stranách představuje život spisovatele, který se svým podobně zaměřeným současníkům naprosto vymykal, přičemž se dá předpokládat, že s takovou letorou, jakou byl obdařen, by toto konstatování platilo snad pro jakoukoli jinou epochu.
Byl výjimečný a nijak to nezakrýval. Naopak jeho neuspořádaně vedený život nikterak nekorespondující s „dobrými“ mravy ho ruku v ruce s vášní pro tuláctví vynesl na periferii „slušné“ společnosti. Byť jako literát byl nadmíru produktivní a publikoval v hojném množství různých periodik, psaním jako takovým se ztěží uživil. Vztah s milovanou ženou se mu rozpadl. Zůstalo dítě, deziluze, bezčetno putyk, celonočních flámů, zadržení ze strany policie, kabaret, Strana mírného pokroku v mezích zákona, psí útulek a válka.
Během ní, a je míněna samozřejmě Velká, později označována jako První světová, válka, se v Haškovi odehraje velká duševní transformace.
Po proměně z bouřlivého bohéma v nadšeného revolucionáře se po návratu stává vyvrhelem, který měl jedinou opravdovou oporu ve své mladé ženě, Rusce, kterou pojal za svou i přesto, že se svojí předchozí partnerkou nebyl rozveden. Čímž se dopustil bigamie.
Začal opět hýřit, navazovat dávno ztracené kontakty, ale především se pustil do psaní svého románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Nutno podotknout, že jde vskutku o mistrovské dílo!
A výtečně napsána je i tato Pytlíkova biografie. Jejím velkým kladem je čtivost a poté erudovanost. Střípek po střípku sahá do historie, třídí, přezkoumává a teprve pak skládá mozaiku Haškova projevu vezdejšího.
Hašek byl meteor. Zazářil a pohasl. Ale zanechal po sobě odkaz minimálně, již několikrát zmíněným, Švejkem. Přitom jeho osobní život není tolik znám a Pytlíkova kniha zjednává v tomto ohledu nápravu.
„Hašek byl génius a jeho díla se rodila z okamžitých nápadů (pozn. au. citace z článku Profil mrtvého druha Haškovy manželky Jarmily). Jeho práce byla abnormální, originální a živá. Šel vlastní kamenitou cestou a prošlapával ji, nedbaje pokřiku, že touto cestou choditi se zapovídá. Je-li duch jednou úchylným, je úchylným vůbec. To příroda neomezuje se jen na chvíle, v kterých dá člověku do ruky pero. Úchylnost trvá, i když je odloží, a proto je i život člověka s úchylnou duší úměrný jeho tvorbě. Na takového člověka musíme hledět jiným zorným úhlem, než jakým se díváme na člověka průměrného. Mimo literární tvorbu je abnormalita Haškovy duše v tom, že neměl vědomí zodpovědnosti. Byl to nedostatek, kterým platil za svou originalitu. Měl vřelé srdce, čistou duši a tak leccos pošlapal, protože nevěděl.“
(Pytlík, R. Toulavé house: Život Jaroslava Haška. Xyz: Praha, 2012, s. 235)
Knihu Toulavé house: Život Jaroslava Haška vydalo nakladatelství XYZ
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...