Bez Pytlíka ani ránu!

Recenze

Vytvořeno 30. 11. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Toulavé house: Život Jaroslava Haška od Radko Pytlíka je bezesporu výjimečná kniha věnované jednomu z velikánů světové literatury, protože i česká kultura se takovými osobnostmi může pyšnit. Za všechny dodejme takové persony jako je Milan Kundera, Ladislav Klíma, či Egon Bondy. Ačkoli u posledních dvou je onen věhlas míněn především ve vztahu k jejich tvorbě samotné.

Je napsána s neuvěřitelným citem. Na první pohled je patrné, že autor Haškovo dílo miluje vědom si cele jeho rozsahu i hloubky, jež bývá opomíjená, na čemž se konkrétně v případě Švejka neblaze podepsala filmová adaptace. Míním tím konkrétně verzi s geniálním Rudolfem Hrušinským v hlavní roli. Na rozdíl předlohy zůstala jen pitoreskní komika, zatímco prozaické vyznění se nese v duchu odsouzení světa v jeho pokrytecké podobě učiněné s neobyčejnou bravurou, za níž je patrná řemeslná vypsanost i nezměrný talent...

Švejk je monstrózní a cynická figura, jejíž ekvivalent bychom mohli objevit v podobně laděné kreatuře Ignáciovi J. Reillyovi z románu ověnčeného Pulitzerovou cenou Spolčení hlupců z pera Johna K. Toolea.

Začátek této biografické studie je poněkud netradičně situován do značně melancholické atmosféry Haškova úmrtí. Na čtenáře tak bezděky padne téměř až hmatatelný smutek.

Pytlík nám na bezmála čtyřech stech stranách představuje život spisovatele, který se svým podobně zaměřeným současníkům naprosto vymykal, přičemž se dá předpokládat, že s takovou letorou, jakou byl obdařen, by toto konstatování platilo snad pro jakoukoli jinou epochu.

Byl výjimečný a nijak to nezakrýval. Naopak jeho neuspořádaně vedený život nikterak nekorespondující s „dobrými“ mravy ho ruku v ruce s vášní pro tuláctví vynesl na periferii „slušné“ společnosti. Byť jako literát byl nadmíru produktivní a publikoval v hojném množství různých periodik, psaním jako takovým se ztěží uživil. Vztah s milovanou ženou se mu rozpadl. Zůstalo dítě, deziluze, bezčetno putyk, celonočních flámů, zadržení ze strany policie, kabaret, Strana mírného pokroku v mezích zákona, psí útulek a válka.

Během ní, a je míněna samozřejmě Velká, později označována jako První světová, válka, se v Haškovi odehraje velká duševní transformace.

Po proměně z bouřlivého bohéma v nadšeného revolucionáře se po návratu stává vyvrhelem, který měl jedinou opravdovou oporu ve své mladé ženě, Rusce, kterou pojal za svou i přesto, že se svojí předchozí partnerkou nebyl rozveden. Čímž se dopustil bigamie.

Začal opět hýřit, navazovat dávno ztracené kontakty, ale především se pustil do psaní svého románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Nutno podotknout, že jde vskutku o mistrovské dílo!

A výtečně napsána je i tato Pytlíkova biografie. Jejím velkým kladem je čtivost a poté erudovanost. Střípek po střípku sahá do historie, třídí, přezkoumává a teprve pak skládá mozaiku Haškova projevu vezdejšího.

Hašek byl meteor. Zazářil a pohasl. Ale zanechal po sobě odkaz minimálně, již několikrát zmíněným, Švejkem. Přitom jeho osobní život není tolik znám a Pytlíkova kniha zjednává v tomto ohledu nápravu.

„Hašek byl génius a jeho díla se rodila z okamžitých nápadů (pozn. au. citace z článku Profil mrtvého druha Haškovy manželky Jarmily). Jeho práce byla abnormální, originální a živá. Šel vlastní kamenitou cestou a prošlapával ji, nedbaje pokřiku, že touto cestou choditi se zapovídá. Je-li duch jednou úchylným, je úchylným vůbec. To příroda neomezuje se jen na chvíle, v kterých dá člověku do ruky pero. Úchylnost trvá, i když je odloží, a proto je i život člověka s úchylnou duší úměrný jeho tvorbě. Na takového člověka musíme hledět jiným zorným úhlem, než jakým se díváme na člověka průměrného. Mimo literární tvorbu je abnormalita Haškovy duše v tom, že neměl vědomí zodpovědnosti. Byl to nedostatek, kterým platil za svou originalitu. Měl vřelé srdce, čistou duši a tak leccos pošlapal, protože nevěděl.“
(Pytlík, R. Toulavé house: Život Jaroslava Haška. Xyz: Praha, 2012, s. 235)

Knihu Toulavé house: Život Jaroslava Haška vydalo nakladatelství XYZ