
Taková normální moderní rodinka
- Recenze
- Vytvořeno 22. 11. 2012 1:00
- Autor: Pavla Huřťáková

Nedávno jsem hledala knihu, která by splnila několik požadavků najednou – byla čtivá, vtipná, vhodná k odreagování, ale současně v sobě skrývala hlubší poselství. Úplnou náhodou jsem připadla na knihu Dawn Frenchové, britské televizní a divadelní herečky, Tak trochu úžasní. Jedná se o její první román, v Británii dokonce velmi úspěšný, neboť se v roce 2010 stal na tamním trhu bestsellerem. U nás byla kniha vydána letos a mě zajímalo, zda má co říci i českému čtenáři.
Kniha je napsána s typickým anglickým humorem, trošku černým, trošku drsným, ale současně neuvěřitelně vtipným. Popisuje život normální anglické rodiny, ovšem trochu netradičně. Celý příběh je koncipován jako deníkové zápisky – sedmnáctileté Dory, patnáctiletého Petera a Mo, která se jen těžko vyrovnává se skutečností, že jí táhne na padesát. Tento přístup nám umožňuje nahlédnout na situace v jejich životě ze tří úhlů pohledu, což je mnohdy poučné a často humorné. Dora se potýká se svou „nenávistí“ k mateřské autoritě, kterou ale ve skutečnosti potřebuje, Peter se cítí výlučně výjimečným a pociťuje osudové propojení s Oscarem Wildem. Nejdůležitějším, spojovacím prvkem je postava Mo, milující matky, praktikující dětské psychoterapeutky, která by měla mít psychiku teenagerů v malíčku, ale když přijde na její vlastní puberťáky, je bezradná jako každá druhá matka. Současně bojuje i s krizí středního věku, kdy jí vztah s manželem zevšedněl a bláznivým poblouzněním ohrozí celou svou rodinu. Zajímavé je, že postava otce a manžela je potlačena do pozadí, děti o něm mluví, také Mo jej zmiňuje, ale za celou knihu mu nedá jméno, označuje jej slovem Manžel. Do popředí vystoupí pouze v jedné kapitole, která je mu věnována, ale o to je jeho vpád na scénu efektnější a důležitější. Tím pochopíme, že on je kotvou rodiny, která drží jejich loď v klidném přístavu bezpečí.
„Nedopadlo to koneckonců zase tak zle. Jsi borec, Mo. Rozhodně už se nenecháš jejím otřesným vyjadřováním vytočit tak jako dřív. Přiznejme si, nikomu se nelíbí, když mu říkají „coura jedovatá“ nebo „děvka pekelná“, ale já už jsem z té její prořízlé pusy slyšela horší výrazy, takže jsem za tyhle relativně mírné slovní výpady paradoxně vděčná.“
(Frenchová, D.: Tak trochu úžasní. Praha: Argo, 2012, s. 12.)
Na začátku jsem si kladla otázku, zda nám má kniha co sdělit. Odpověď je jednoznačná – má. Příběhy takových normálních moderních rodinek nalezneme na celém světě bez ohledu na národnost. Knihu mohu vřele doporučit, je skutečně bravurně napsaná, stylisticky čistá, s jednoduchým, přesto poutavým dějem.
Knihu Tak trochu úžasní vydalo nakladatelství Argo
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...