Recenze: Knihy pro dospělé

Dokořán tu radost nech

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Pokud na nás něco vždy silně zapůsobí, pak jsou to osobní zpovědi zajímavých lidí. V edici „mocca“ nakladatelství Dokořán vyšla útlá sbírka Který vítr mám proklínat? (2011). Autorkou je intelektuálka, která svůj život ukončila v necelých padesáti letech oběšením. Život byl snad až příliš krutý pro Marinu Cvetajevovou, jednu z nejlepších ruských básnířek začátku dvacátého století. Jaké jsou paralely s dneškem? Žije se snad snílkům snadněji? A co když je tím snílkem žena?



ilZnění textu je převzato z výboru Lichý střevíc (Melantrich, 1996), o autorce také píše Marie Razumovsky. Skvělá obálka a ilustrace Saši Švolíkové předurčují šedavý výtisk k předním místům v domácích sbírkách. Muži s křídly krouží nad domky (vnější část obálky), ptáci se chaoticky pohybují uvnitř. Autorka přichází o matku v pouhých šestnácti letech, její děti i manžel umírají za velmi tragických okolností. Přesto jsou její básně vášnivé, převažuje v nich lyrika a bolest je jen podružnou součástí. Zlým větrem se zde možná myslí osobní rozhodnutí, která nelze vzít zpět, skutky, které naši bližní spáchají v jakési nevědomosti. Láska k muži je nekonečná a bolesti se mohou jmenovat Veronika, Marina, Petra, jakkoliv. Ačkoliv běžnému daňovému poplatníkovi u nohou hvězdy nepláčí, snílkům a vizionářům dobra se přímo u nohou svíjejí.

Energie lásky obklopuje Marinu jako pára, kterou střídá těžké dusno strádání. „Kdo opiem se opíjel, ten bez opia strádá. Kdo do lásky se vhýčkat chtěl, z pádu do pádu vpadá.“ (str. 82) Mohu se ztotožnit s tím, že v určitých obdobích můžeme cítit větší lásku k muži než k dítěti, ale vášnivá náklonnost muže je vždy jen dočasná, láska, kterou vložíme do dítěte, je věčná, slouží našim vnoučatům, dalším lidem... Lehce erotický podtext a smutek pečlivě ukrytý mezi řádky... Jakou cenu platíme za nezávislost? Jsou to okamžiky ukrutné bolesti, na kterou jsme sami, odstrčení od ostatních, kteří jdouce v zástupech najdou vždycky rameno svolné ke sdělování „ohromného utrpení“?! Snad je opravdu poctivější „najít lože svatební v širém poli“ než v hotýlku na služební cestě (str. 30).

„Já jsem stránka. Sloužím tvému peru.
Vše tv přijmu. Já jsem stránka bílá.
Tvůj majetek pod ochranu beru,
abych ti ho stokrát znásobila.

Já jsem ves. Já černá hlína jsem.
Tys paprsek a déšť nad mým lánem.
Tys mým bohem, mým jediným pánem.
Já jsem bílá stránka, já jsem černozem.“
(str. 39)

Marina prý byla nepraktický člověk, ale kdo ze snílků není?! V jedné ruce držíme misky vah spravedlivějšího světa a v druhé hrnec, ze kterého sytíme svoje rodiny! Snad jen ti více pragmatičtí z nás se lépe vyrovnávají se zákony země. Důležité je, že všichni máme právo „spát na hrudi země“ (str. 32). Nechat se kolébat náručí dneška a bez obav přijímat věci mimo společenské normy... Je to jen otázka osobní síly. Nechat se konejšit tím, že někam patříme nebo spíše nerušivě zapadáme, je fajn, ale nenahradí to radost z toho, že poznáme vlastní cenu.

Knihu Který vítr mám proklínat? vydalo nakladatelství Dokořán

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení