Idyla dětství v totalitě zmaru

Recenze

Vytvořeno 11. 10. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Paneláky, ohromné sídliště, město vzniklé na zelené louce a v těsném sepjetí plánovaného rozvoje těžkého průmyslu, hroutící se komunismus, nedostatek prakticky všeho, čemuž jako kompenzace sloužil černý trh společně se sítí obchodů dříve známých jako Tuzex, v případě Polských reálií pak zvaný Pewex, v nichž se dalo pořídit převážně nedostupné zahraniční zboží za valuty. Nejčastěji dolary či západoněmecké marky. Tak to je ve své podstatě hlavní charakteristika kulis a prostředí jednotlivých popisovaných dějů. Ale zabrouzdáme i na venkov.

Ústřední protagonistkou je Marzi, holčička, jejímž předobrazem je bezesporu sama autorka tohoto zajímavého comicsu Marzena Sowa, která se narodila 1979 v Polsku ve Stalově Wole, česky pak v Železné vůli. Svá vysokoškolská studia započatá v Krakově však dokončila už ve francouzském Bordeaux.

Ostatně ve Francii poznala i svého životního partnera, jímž je Sylvain Savoia, kreslíř a grafik, který se prosadil sérií Nomad, avšak skutečný průlom zaznamenal až ve spolupráci právě se svojí družkou, kdy pod vlivem mangy, dali vzniknout postavě Marzi, po níž je kniha i pojmenována.

Marzi je obyčejná holčička nesoucí v sobě v drtivé většině autobiografické prvky, neb od prvního pohledu se jedná o dílo založené na vzpomínkách a to konkrétně spadajících do doby let 1984-1987. Bezesporu si však nelze odmyslet alespoň minimální přítomnost fabulace a tvůrčí invence vůbec. Už jenom proto, že lidská paměť selektuje události podle jejich významu. Kolikrát se nám v dospělosti přihodí, že schopnost vybavit si to či ono z éry, pro níž je příznačná radost se spontánností, je čím dál obtížnější a většinou se jedná o poněkud matné, až neurčité výjevy. Samozřejmě ty nejintensivnější prožitky zůstanou vštípeny trvale a poměrně zřetelně.

Marzi je docela normální holka, má rodiče, ale už žádné další sourozence. Přesto není osamělá, neb má fantasii a přátele. Pojetí světa je zde popisováno z dětského pohledu. A i přesto, že se stal už dávnou minulostí, tak na jisté, snad podprahové, úrovni v nás starších třiceti let, stále nějak rezonuje.

Z této příčiny může čtení tohoto comicsu být pro někoho až nostalgickým zážitkem, byť se nejednalo o hezkou a přívětivou dobu, přeci jen je zde popisováno dětství se vší svou krásnou bezstarostností a naivitou. Je to jedna z mála period v lidském bytí, v níž se takřka každý z nás cítil šťastný. Samozřejmě početné výjimky existují. Asi nejvíc transparentní to je v případě Afriky. Tento kontinent je jakoby prokletý, přičemž zhoubný virus zmaru a destrukce do něj bezpochyby přivlekli bílí kolonizátoři.

Ačkoli Marzi setrvává svým výskytem v bahně totalitního zřízení, jakým komunismus neoddiskutovatelně byl, dívá se na svět velkýma kouzelnýma očima, hraje si, chodí do školy, prožívá zklamání se svou nejlepší kamarádkou, naváže nové přátelství, stojí ve frontě na toaletní papír a těsně před nosem jí zmizí poslední pomeranče, po nichž se jako po nedostatkovém zboží jen zaprášilo.

Současně se ovšem tato grafická kniha dá považovat, pro ty, co tyto časy nezažili, jako jisté memento – ale veselé, nikterak hrozivé, prostě umělecky ztvárněný „dokument“ sestavený do mikropříběhů, u nichž není vždy bezprostředně nutné, aby byly vypointovány. Soudím, že tato kniha má co nabídnout a proto i leckoho zaujmout a třeba i motivovat ke koupi.

„Přinášíme sem věci, o které se s ostatními můžeme podělit, často je to jídlo.
Aňa dnes přinesla tubu s takovým divným krémem, dostala ho od vzdáleného strýčka z Ameriky. Každý trochu ochutná. Je to strašně dobré.
Prozradila nám, že doma má ještě tři! A tak jsme šli k ní domů, nabrat nové zásoby… Jenže jak si tak debužírujeme, překvapí nás u toho Anina máma!“
„No tohle…?! Okamžitě se přestaňte ládovat tou zubní pastou! Víte, jak vás bude bolet břicho?!“
„Americká pasta na zuby je vážně lahůdka…“
(Sowa, M. MARZI: 1984-1987. Přel. H. Zahradníčková. Plus: Praha, 2012, s. 141)

Knihu Marzi vydalo nakladatelství Plus