Recenze: Knihy pro dospělé

Zahradníčkova relikvie

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
detail

Legenda o svaté Veronice uvádí, že dodnes zachovaná relikvie, potní rouška, nese autentický otisk Kristovy tváře. Veronika ji Kristu podala, aby ulevila jeho tváři pokryté krví. Rouška potom získala zázračnou moc uzdravovat nemocné. Nakolik je předmět historicky relevantní, se spolehlivě usoudit nedá. Nám však vyvstává relevantní symbol pro ducha doby, historické i té nedávné naší.

Jan Zahradníček tvořil v letech 1924 – 1960, vystřídalo se u něj velké množství vnějších vlivů i vnitřních rozpoložení. Jeho tvorba však neprošla tak razantními změnami, jako tomu bylo například u Vítězslava Nezvala. Poetika od prvních sbírek nese přívlastky apelativní, lyrická, tragická, s vysokou koncentrací obrazů. V jeho tvůrčí konfesi stojí nejvýše víra. Ale jak už to tak u básníka bývá, je to víra netradiční. Víra na křídlech katolicismu i expresionismu, symbolismu a subjektivismu. Víra protknutá Halasem, Březinou i Holanem, válkou, vězením, životem a smrtí. A já si vzpomínám, já skuhrat nechci / i na popravišti bych něhou vzdych / Jsou to přec naši – snové naši křehcí / jenom pel nesetřít jim z křídel zářivých.

knihaZahradníček, mimo vlastní básnickou činnost, působil jako redaktor a překladatel. Roku 1948 byl však vyloučen ze Svazu československých spisovatelů, 1951 zatčen a rok nato se stává jednou z obětí vykonstruovaného politického procesu. Sbírka Rouška Veroničina vyšla za jeho života, datace se počítá k roku 1949. Společně s La Salettou předchází vrchol – Znamení moci. Zahradníček pomocí biblických obrazů vytváří prostor pro uvědomění si krutostí a nespravedlivostí našeho světa. Těžká doba s sebou nese těžké verše. Poezie jako jedna z možných forem vyjádření tak získává závažný úděl. A slunce se směje, slunce se směje / slyšíc, že Bohu přičítají / tumory, války a hladomory / jako by slunci vyčítali / tmu. Téma života a existence provází příznačný motiv strachu. Plynoucí čas dává zprávu, že ne řád společnosti, ale řád života je dílčím duchem každé doby. Oči člověku pomáhá otevřít všudypřítomný Bůh. S vírou se pak může stát součástí našeho rozhodování. Pokud však převládne moc člověka, vzniká hřích.

Roku 1952 byl Jan Zahradníček odsouzen k třinácti letům vězení. Trest mu byl zkrácen, půl roku po svém propuštění ovšem umírá, příčinou jsou zdravotní následky dlouhého věznění. Píše se rok 1960. F. X. Šalda jej pro jeho osobité a silné verše staví na roveň k Březinovi.

A kdybych loňskou růži / chtěl utrhnout v zahradě červnové / anebo růži utrženou / na čelo keře vrátit zase / nemohu / stejně jako nemohu vstoupit do přesličkových hájů třetihorních / Minulost je pro nás uzamčena, nic se v ní nedá / poopravit / nic nemohu přidat ke svým slovům a ke svým krokům / nemohu se modlit, kde jsem klnul / nemohu plakat, kde jsem se smál.

Knihu Rouška Veroničina vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2012.

Soutěže

Aktuality

  • Paseka naživo. Nakladatelství poprvé zpřístupní veřejnosti slavný pražský dům od Jana Kotěry

    Cyklus autorských čtení v Nakladatelství Paseka spojí literaturu s architekturou. Zájemci budou moct poprvé navštívit slavný Laichterův dům, který na začátku 20. století navrhl Jan Kotěra, a halu s dekorativními vzory od Jana Preislera. První čtení v rámci cyklu Paseka naživo proběhne 23. srpna, debutující Anna Cima představí román Probudím se na Šibuji.

    Číst dál...  
  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení