Recenze: Knihy pro dospělé

Když mi bylo pět, všechno se změnilo

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Ráda bych vám představila knihu, o níž se domnívám, že není v českých luzích a hájích dostatečně známa. V tomto důmyslném románu z pera charismatické Irky Emmy Donoghue se mísí krutost osudu s roztomilou dětskou naivitou, svět v Pokoji, který není na mapách, s „tam Venku“ a děsivě perfektní psychologické profily všech postav s vědomím, že podobné příběhy se mohou odehrávat kdekoli kolem nás.


knihaJackovi jsou čtyři a žije se svou Mami mezi čtyřmi stěnami Pokoje. Zdánlivě mu nic nechybí. Čert jim zajišťuje jídlo, teplou vodu i elektřinu. Krátce po jeho pátých narozeninách mu však Mami „odelže“ pravdu o okolnostech, které ji dovedly na toto nevábně vypadající místo. Vypráví mu, dítěti, které ani nenapadlo pochybovat o identičnosti slov Pokoj a svět, o životě za dveřmi, o skutečných lidech, jako jsou oni dva, o věcech, které klučina zná pouze z televize. Tímto rozhovorem započne šílený koloběh událostí, který vyústí v tvrdou konfrontaci s realitou, jak ji všichni známe.

„Koukni, to, co vidíme v televizi, to jsou … obrázky opravdových věcí.“
To je ta nejneuvěřitelnější věc, co jsem kdy slyšel.
Mami má ruku v puse.
„Dora je opravdovsky opravdovská?“
Dá ruku pryč. „Ne, promiň. Hodně věcí v televizi je vymyšlených – třeba Dora je jenom obrázek –, ale ti lidé, co mají obličeje podobné jako ty a já, ti jsou opravdoví.“
„Jako vážně lidi?“
Kývne. „A taky ta místa jsou opravdová, třeba farmy a lesy a letadla a města…“
„Ne.“ Proč si ze mě dělá legraci? „Kam by se vešly?“
„Tam ven,“ řekne Mami, „Ven.“ Trhne hlavou dozadu.
„Za Postelovou zeď?“
„Mimo Pokoj.“ 
(Donoghue, E.: Pokoj. Praha: Knižní klub, 2011, s. 68)

Kniha Pokoj na první pohled zaujme osobou vypravěče celého příběhu, jímž je již zmíněný chlapec v předškolním věku Jack. V celém textu jsou jednotlivé kusy nábytku, dokonce i věci denní potřeby, personifikovány, nabývají podoby vedlejších rolí a jsou tudíž psány s velkými písmeny. Člověk nezřídka narazí na pasáž, kdy má sto chutí se dojatě pousmát nad zjednodušeným vnímáním bytí, jaké může mít opravdu jen malé dítě, ale vzápětí se zamyslí, zda je vhodné projevovat v tomto kontextu podobné emoce. Někdo, kdo byť jen nenahlédl do tohoto pozoruhodného díla, nejspíš nepochopí, jak rozporuplně na čtenáře působí. Na jedné straně sledujeme pocity a myšlenky samotného Jacka – autorka bravurně vystihla jeho mentalitu –, na druhé straně však soucítíme i s Mami, která již několik let netouží po ničem jiném než dostat se pryč z Pokoje a znovu mít normální život. Stáváme se svědky paradoxních situací, které však s ohledem na celý děj vyznívají zcela smysluplně.

Úroveň propracovanosti z hlediska psychologického a sociologického bych bez zaváhání přirovnala ke Stephenu Kingovi, jehož díla jsou tímto atributem velmi známá. Domnívám se, že pokud by stejné téma zpracoval někdo jiný, výsledek by klesl o mnoho příček níže. Na knize je totiž opravdu nejzajímavější vnitřní prožitek Jacka, z hlediska dějového by se ale dala shrnout do pár stránek.

Nepochybuji, že si Pokoj najde své příznivce, stejně jako se najdou lidé, kteří budou jeho kvality zpochybňovat. Já osobně se však řadím do té první skupiny; miluji knihy, které v sobě nesou punc neotřelé originality. Pokud se rádi ponoříte do dobrého psychologického románu, doporučuji vyzkoušet právě tento.

Knihu Pokoj vydalo nakladatelství Knižní klub

 

Soutěže

Aktuality

  • Jaký byl 31. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě?

    Všichni vědí, jaký vliv měl v minulém roce koronavirus na kulturu v České republice, ostatně zasažen byl celý svět. Mohlo by se tedy zdát, že zrušení knižního veletrhu je jen drobností. Ale z drobností sestává celý život, takže lidé, kteří mají k takovým akcím vztah, to pociťují jako tvrdý zásah.

    Číst dál...  
  • Znovu začínáme

    Milí čtenáři,

    naše krátká odmlka se chýlí ke konci, stejně jako léto a prázdniny. Od 28. 8. 2021 začnou opět pravidelně vycházet recenze, nejprve s trochu menší frekvencí, ale ta se velmi brzy zvýší, protože plány našich vydavatelství vypadají velmi zajímavě a jistě bude co číst a čem psát. Doufám, že jste léto využili k odpočinku, pokud ne v zahraničí, jak jsme si v poslední době zvykli, tak aspoň na krásných místech u nás. K odpočinku patří také četba a pokud vás něco zaujalo, chtěli byste se o svůj čtenářský zážitek podělit s ostatními a našli odvahu k tomu, abyste zkusili napsat recenzi, ozvěte se nám na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Třeba se z toho vyvine zajímavá spolupráce.

    Těším se na nové setkání s vámi.

    Jiří Lojín

    Šéfredaktor

     

     

     

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení