Recenze: Knihy pro dospělé

Když mi bylo pět, všechno se změnilo

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Ráda bych vám představila knihu, o níž se domnívám, že není v českých luzích a hájích dostatečně známa. V tomto důmyslném románu z pera charismatické Irky Emmy Donoghue se mísí krutost osudu s roztomilou dětskou naivitou, svět v Pokoji, který není na mapách, s „tam Venku“ a děsivě perfektní psychologické profily všech postav s vědomím, že podobné příběhy se mohou odehrávat kdekoli kolem nás.


knihaJackovi jsou čtyři a žije se svou Mami mezi čtyřmi stěnami Pokoje. Zdánlivě mu nic nechybí. Čert jim zajišťuje jídlo, teplou vodu i elektřinu. Krátce po jeho pátých narozeninách mu však Mami „odelže“ pravdu o okolnostech, které ji dovedly na toto nevábně vypadající místo. Vypráví mu, dítěti, které ani nenapadlo pochybovat o identičnosti slov Pokoj a svět, o životě za dveřmi, o skutečných lidech, jako jsou oni dva, o věcech, které klučina zná pouze z televize. Tímto rozhovorem započne šílený koloběh událostí, který vyústí v tvrdou konfrontaci s realitou, jak ji všichni známe.

„Koukni, to, co vidíme v televizi, to jsou … obrázky opravdových věcí.“
To je ta nejneuvěřitelnější věc, co jsem kdy slyšel.
Mami má ruku v puse.
„Dora je opravdovsky opravdovská?“
Dá ruku pryč. „Ne, promiň. Hodně věcí v televizi je vymyšlených – třeba Dora je jenom obrázek –, ale ti lidé, co mají obličeje podobné jako ty a já, ti jsou opravdoví.“
„Jako vážně lidi?“
Kývne. „A taky ta místa jsou opravdová, třeba farmy a lesy a letadla a města…“
„Ne.“ Proč si ze mě dělá legraci? „Kam by se vešly?“
„Tam ven,“ řekne Mami, „Ven.“ Trhne hlavou dozadu.
„Za Postelovou zeď?“
„Mimo Pokoj.“ 
(Donoghue, E.: Pokoj. Praha: Knižní klub, 2011, s. 68)

Kniha Pokoj na první pohled zaujme osobou vypravěče celého příběhu, jímž je již zmíněný chlapec v předškolním věku Jack. V celém textu jsou jednotlivé kusy nábytku, dokonce i věci denní potřeby, personifikovány, nabývají podoby vedlejších rolí a jsou tudíž psány s velkými písmeny. Člověk nezřídka narazí na pasáž, kdy má sto chutí se dojatě pousmát nad zjednodušeným vnímáním bytí, jaké může mít opravdu jen malé dítě, ale vzápětí se zamyslí, zda je vhodné projevovat v tomto kontextu podobné emoce. Někdo, kdo byť jen nenahlédl do tohoto pozoruhodného díla, nejspíš nepochopí, jak rozporuplně na čtenáře působí. Na jedné straně sledujeme pocity a myšlenky samotného Jacka – autorka bravurně vystihla jeho mentalitu –, na druhé straně však soucítíme i s Mami, která již několik let netouží po ničem jiném než dostat se pryč z Pokoje a znovu mít normální život. Stáváme se svědky paradoxních situací, které však s ohledem na celý děj vyznívají zcela smysluplně.

Úroveň propracovanosti z hlediska psychologického a sociologického bych bez zaváhání přirovnala ke Stephenu Kingovi, jehož díla jsou tímto atributem velmi známá. Domnívám se, že pokud by stejné téma zpracoval někdo jiný, výsledek by klesl o mnoho příček níže. Na knize je totiž opravdu nejzajímavější vnitřní prožitek Jacka, z hlediska dějového by se ale dala shrnout do pár stránek.

Nepochybuji, že si Pokoj najde své příznivce, stejně jako se najdou lidé, kteří budou jeho kvality zpochybňovat. Já osobně se však řadím do té první skupiny; miluji knihy, které v sobě nesou punc neotřelé originality. Pokud se rádi ponoříte do dobrého psychologického románu, doporučuji vyzkoušet právě tento.

Knihu Pokoj vydalo nakladatelství Knižní klub

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení