Recenze: Knihy pro dospělé

Lustigovy Bílé břízy aneb Vojáci bez zbraní

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
detail

Arnošt Lustig je jedním z nejznámějších pražských autorů, který píše o židovských osudech. V roce 1941 byl z rasových důvodů vyloučen ze školy a o rok později se dostal do Terezína. V životě ho velice ovlivnil pobyt v koncentračním táboře v Osvětimi a Buchenwaldu. V březnu 1945 se rozhodl pro útěk z tohoto pochodu smrti a skrýval se až do osvobození.

knihaVystudoval žurnalistiku a začal se živit jako novinář a redaktor. Roku 1948 byl vyslán na tři měsíce do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce. Po okupaci (1968) emigroval do USA. V letech 1995–97 působil jako šéfredaktor časopisu Playboy.

Převážná většina Lustigových próz je ovlivněna zážitky z nacistických koncentračních táborů a nacistickou genocidou.

Jsou opravdu Bílé břízy tajemné?

Titul knihy – Bílé břízy – zahaluje celý její děj. Když se blíže s knihou seznámíme, uvidíme, že příběh se odehrává ve vojenském prostředí. To mě ke knize ihned s jistou nostalgií přitahovalo víc a více, neboť mojí první láskou byl také voják, takže jsem ji začala takříkajíc hltat, o čem že přesně je.

Kniha se skládá ze tří kapitol. Pomocný technický prapor, PTP, je skupina lidí, kteří jsou vyřazeni z civilního života. Tito vojáci beze zbraní prožívají stereotypní chvíle v uzavřených chladných kasárnách a plní rozkazy, jež jsou jim uděleny. Čirou náhodou se v jejich životech objeví venkovská dívka, která změní život především jednomu mladému vojákovi, jenž k ní začne pociťovat něco více, než je přátelství a touha. Rozhodne se s ní dezertovat. Než ovšem utečou, dívka se vyspí se všemi v místnosti… 

Rozporuplnost mezi životem a smrtí tohoto mladého dezertéra řeší kapitán. Zajme ho, nebo ho zastřelí, jak mu nařídili z politického oddělení vojenského okruhu v Karlových Varech? Jak vyřeší ono dilema, se nechte překvapit v samém závěru knihy. Bude mít pohádkově kouzelný konec, či skončí smrtí? 

Děj je psán srozumitelným jazykem, lehce, plynule, čtenář tedy nemusí rozšifrovávat žádné hádanky. Nad mnohými myšlenkami by se však mohl zamyslet.

„Začalo se pomalu stmívat. Budou se muset spolehnout na psy. Břízy začaly šednout. Nejdříve listí, potom kmeny, bílá kůra. Pak zmizely, bílé stromy na kaolinové pláni u neviditelných šachet. Kapitánovi se jen mihlo hlavou, že se břízy připravují na noc jako ženy. Břízy v šeru jsou krásné, skoro tajemné. Jako ženy něco ze sebe skryjí, něco odhalí a něco jen naznačí, ale jen tomu, kdo je už viděl ještě za světla. Odevzdávají svou štíhlost, vůni a hloubku a svoje tajemství tmě? V kapse měl kapitán pistole, za sebou psy s doprovodem. Nemohl se vybavit líp. Rozhodl se dát pokyn psovodům, aby šli vpřed!“
(Lustig, A. Bílé břízy. Praha: Mladá fronta 2008, s. 200.)

Kniha Bílé břízy nesměla tehdy vyjít bez cenzury, a proto ji Lustig přepsal a vyšla v novém vydání.

Knihu Bílé břízy vydalo nakladatelství Mladá fronta

 

 

Soutěže

Aktuality

  • Jaký byl 31. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě?

    Všichni vědí, jaký vliv měl v minulém roce koronavirus na kulturu v České republice, ostatně zasažen byl celý svět. Mohlo by se tedy zdát, že zrušení knižního veletrhu je jen drobností. Ale z drobností sestává celý život, takže lidé, kteří mají k takovým akcím vztah, to pociťují jako tvrdý zásah.

    Číst dál...  
  • Znovu začínáme

    Milí čtenáři,

    naše krátká odmlka se chýlí ke konci, stejně jako léto a prázdniny. Od 28. 8. 2021 začnou opět pravidelně vycházet recenze, nejprve s trochu menší frekvencí, ale ta se velmi brzy zvýší, protože plány našich vydavatelství vypadají velmi zajímavě a jistě bude co číst a čem psát. Doufám, že jste léto využili k odpočinku, pokud ne v zahraničí, jak jsme si v poslední době zvykli, tak aspoň na krásných místech u nás. K odpočinku patří také četba a pokud vás něco zaujalo, chtěli byste se o svůj čtenářský zážitek podělit s ostatními a našli odvahu k tomu, abyste zkusili napsat recenzi, ozvěte se nám na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Třeba se z toho vyvine zajímavá spolupráce.

    Těším se na nové setkání s vámi.

    Jiří Lojín

    Šéfredaktor

     

     

     

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení