
Zkáza pudu sebezáchovy
- Recenze
- Vytvořeno 7. 8. 2012 2:00
- Autor: Petr Měrka

Vyprahlost, prázdnota, bezúčelnost, tolik ke krátké charakteristice mentálního rozpoložení ústřední „bezejmenné“ postavy Houellebecqovy prvotiny Rozšíření bitevního pole.
Jde o třicetiletého, poměrně profesně úspěšného muže, jenž sobě podobné nazývá „středním kádrem“, a jehož nitro připomíná doutnající trosky dobitého města.
Výjev válkou zdecimované aglomerace by se dal použít jako metaforické přirovnání k duši tohoto v mnoha ohledech bezcitného ubožáka, kterého si nelze nijak idealizovat. Skrze něj definujeme egomaniakální prostředí, v němž se vyskytuje… Všichni jsme nasáklí bezohlednou sobeckostí.
Doléhá na něj nevědomé nutkání neodvratně směřující k autodestrukci, s níž se vědomě nesnaží vyrovnat, nýbrž ji „pouze“ analyzuje pohledem bezuzdného nihilisty a z postoje chladnokrevného cynika, jemuž není nic svaté.
Svým rozervaným – zoufalým – nitrem tak trochu připomíná jinou postavu a to sice vypravěče z Palahniukovy knihy Klub rváčů, jehož alternativní já (Tylera Durdena) ztvárnil v dnes již kultovním filmu stejnojmenného názvu známý americký herec Brad Pitt.
Schizofrenní děj je završený sebevražednou katarzí, jejíž základní motivace by se dala aplikovat i na ústředního protagonistu Houellebecqovy novely. Svým základním způsobem je podobný i styl vyprávění, kdy jsou upřednostňovány krátké, až strohé věty, jimiž je docíleno nervní dynamičnosti u Palahniuka a sterilní apatičnosti u jeho již výše zmíněného francouzského kolegy.
Vyrovnání se s frustrací je však, i přes tuto zjevnou protipólnost, prakticky identické.
Palahniuk je nicméně na rozdíl Houellebecqa zábavný a jeho psaní je živé, kreativní, zatímco ten vyvolává ve čtenáři atmosféru mírné nudy. Občas utrousí bonmot, suché vtipné konstatování, ale svým vyzněním je ubíjející a až přehnaně intelektuální.
Je však také mimořádně aktuální. Hlavně co se člověka samotného a mezilidských vztahů týká. Nacházíme se v hyperaktivní době. Neumíme a ani nemám možnost se zastavit. Jakoby bylo nutné ustavičně spěchat a to do okamžiku, kdy nás opustí veškeré síly a my natáhneme brka.
Podstata základní myšlenky tak vězí ve ztrátě schopnosti upřímné víry. Můžeme sice patřit pod hlavičku církve či sekty, ale už málokdo nejspíš věří ve skutečný výskyt Boha. Namísto toho si vyfantazírujeme imaginárního bůžka, specifickou ikonu, kterou si utváříme k obrazu svému.
Nedokážeme se s ničím, ani nikým, opravdu bytostně identifikovat, projevit důvěru a upřímnou lásku. Svůj život vidíme jako předem promarněnou záležitost. Ve vizi této neutěšené budoucnosti prodléváme na úkor své přítomnosti.
Asi každý se tak dříve či později setkal s pocitem vykořenění, eventuelně přímo depersonalizace. Zbývají nám pak pouze dvě volby. Ta první je svěsit hlavu a rezignovat, zatímco ta druhá spočívá v tom nevzdát to.
Houellebecqův hrdina se rozplývá v jakési prazvláštní, hybridní, třetí poloze a to sice ve všeobjímající neurčitosti. Vyvane jako prd ze zadku. Chvíli smrdí a pak už po něm ani pes neštěkne.
„V den své popravy měl Maxmilien Robespierre rozbitou čelist. Zpevňoval mu ji obvaz. Těsně předtím, než položil hlavu pod gilotinu, kat mu obvaz strhl; Robespierre zařval bolestí, z rány vytryskla krev a rozbité zuby se rozsypaly po zemi. Kat pozdvihl obvaz nad hlavu jako trofej, aby ho ukázal davu, natěsnanému kolem popraviště. Lidé se chechtali a posmívali.“
(Houellebecq, M. ROZŠÍŘENÍ BITEVNÍHO POLE. Přel. A.Beguivin. Odeon: Praha, 2012, str. 105)
Knihu Rozšíření bitevního pole vydalo nakldatelství Odeon
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Paseka slaví 30 let. Rodinné nakladatelství zůstává nezávislé a svobodomyslné.
Nakladatelství Paseka vzniklo 9. prosince 1989. Revoluce umožnila Ladislavu Horáčkovi, aby svobodně vydával knihy, které jeho samotného zajímají a baví. Když po Horáčkově smrti v roce 2015 převzala nakladatelství jeho dcera Anna Rezková Horáčková, musela se vyrovnávat s hlasy, které tvrdily, že Paseka už nebude jako dřív nebo že nakladatelství dokonce zanikne. I díky knihám z posledních let si Paseka mohla ponechat nezávislý duch a zůstává například také nejúspěšnějším nakladatelstvím v historii literární ceny Magnesia Litera.
Číst dál... -
Na audioknižní trh vstupuje nová značka VOXI
Obliba audioknih v České republice stále roste. Celkový objem trhu v roce 2018 dosáhl téměř 150 milionů korun, v roce 2019 by to podle odhadů mohlo být až o 20 milionů víc. Na to reaguje i největší český knižní vydavatel Albatros Media a vstupuje na audioknižní trh s novou značkou Voxi.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Ota Pavel a jeho život plný zvratů
A co přesně? Článek, pohnuté osudy O. Pavla, nebo ta zvláštní diskuze pod článkem? -
Ota Pavel a jeho život plný zvratů
vůbec se mi to nelíbí -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
I když uznávám, že pro studenty (moje praneteř se jí zrovna má učit na literaturu v 7. třídě základní ... -
Je to otázka cti
:D Mod dobře napsaný -
Realismus
Děkujeme za pochvalu, jsme rádi, že je článek užitečný. Bohužel ohledně realismu ve výtvarném umění vám ... -
Realismus
Konečně něco, jak realismus mohu a díla pochopit ke zkouškám. Ještě by to chtělo popsat díla malíře. -
Reportáž rozverná o tom, kterak bylo v Havlíčkově Brodu
Ty dva dny, které jsem strávil ve stánku Střediska východočeských spisovatelů, byly náročné, i když jsem ... -
Ukázka z knihy: Konec civilizace
Tato kniha mne ZASÁHLA v 17 letech Nezapomněla jsem ! Je to Vize, ke které jsme hnáni .Zdá se že ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Já si myslím, že prokleti básníci nepsali básně a myšlenky pro děti, a už vůbec aby se je děti učily ... -
Konce starého světa v románu
Tak zrovna Jezero je hrozná kniha, stylisticky, fabulačně i myšlenkově. Rozruch okolo (nejen) této ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...