Recenze: Knihy pro dospělé

Zkáza pudu sebezáchovy

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
ruce

Vyprahlost, prázdnota, bezúčelnost, tolik ke krátké charakteristice mentálního rozpoložení ústřední „bezejmenné“ postavy Houellebecqovy prvotiny Rozšíření bitevního pole.



knihaJde o třicetiletého, poměrně profesně úspěšného muže, jenž sobě podobné nazývá „středním kádrem“, a jehož nitro připomíná doutnající trosky dobitého města.

Výjev válkou zdecimované aglomerace by se dal použít jako metaforické přirovnání k duši tohoto v mnoha ohledech bezcitného ubožáka, kterého si nelze nijak idealizovat. Skrze něj definujeme egomaniakální prostředí, v němž se vyskytuje… Všichni jsme nasáklí bezohlednou sobeckostí.

Doléhá na něj nevědomé nutkání neodvratně směřující k autodestrukci, s níž se vědomě nesnaží vyrovnat, nýbrž ji „pouze“ analyzuje pohledem bezuzdného nihilisty a z postoje chladnokrevného cynika, jemuž není nic svaté.

Svým rozervaným – zoufalým – nitrem tak trochu připomíná jinou postavu a to sice vypravěče z Palahniukovy knihy Klub rváčů, jehož alternativní já (Tylera Durdena) ztvárnil v dnes již kultovním filmu stejnojmenného názvu známý americký herec Brad Pitt.

Schizofrenní děj je završený sebevražednou katarzí, jejíž základní motivace by se dala aplikovat i na ústředního protagonistu Houellebecqovy novely. Svým základním způsobem je podobný i styl vyprávění, kdy jsou upřednostňovány krátké, až strohé věty, jimiž je docíleno nervní dynamičnosti u Palahniuka a sterilní apatičnosti u jeho již výše zmíněného francouzského kolegy.

Vyrovnání se s frustrací je však, i přes tuto zjevnou protipólnost, prakticky identické.

Palahniuk je nicméně na rozdíl Houellebecqa zábavný a jeho psaní je živé, kreativní, zatímco ten vyvolává ve čtenáři atmosféru mírné nudy. Občas utrousí bonmot, suché vtipné konstatování, ale svým vyzněním je ubíjející a až přehnaně intelektuální.

Je však také mimořádně aktuální. Hlavně co se člověka samotného a mezilidských vztahů týká. Nacházíme se v hyperaktivní době. Neumíme a ani nemám možnost se zastavit. Jakoby bylo nutné ustavičně spěchat a to do okamžiku, kdy nás opustí veškeré síly a my natáhneme brka.

Podstata základní myšlenky tak vězí ve ztrátě schopnosti upřímné víry. Můžeme sice patřit pod hlavičku církve či sekty, ale už málokdo nejspíš věří ve skutečný výskyt Boha. Namísto toho si vyfantazírujeme imaginárního bůžka, specifickou ikonu, kterou si utváříme k obrazu svému.

Nedokážeme se s ničím, ani nikým, opravdu bytostně identifikovat, projevit důvěru a upřímnou lásku. Svůj život vidíme jako předem promarněnou záležitost. Ve vizi této neutěšené budoucnosti prodléváme na úkor své přítomnosti.

Asi každý se tak dříve či později setkal s pocitem vykořenění, eventuelně přímo depersonalizace. Zbývají nám pak pouze dvě volby. Ta první je svěsit hlavu a rezignovat, zatímco ta druhá spočívá v tom nevzdát to.

Houellebecqův hrdina se rozplývá v jakési prazvláštní, hybridní, třetí poloze a to sice ve všeobjímající neurčitosti. Vyvane jako prd ze zadku. Chvíli smrdí a pak už po něm ani pes neštěkne.

„V den své popravy měl Maxmilien Robespierre rozbitou čelist. Zpevňoval mu ji obvaz. Těsně předtím, než položil hlavu pod gilotinu, kat mu obvaz strhl; Robespierre zařval bolestí, z rány vytryskla krev a rozbité zuby se rozsypaly po zemi. Kat pozdvihl obvaz nad hlavu jako trofej, aby ho ukázal davu, natěsnanému kolem popraviště. Lidé se chechtali a posmívali.“
(Houellebecq, M. ROZŠÍŘENÍ BITEVNÍHO POLE. Přel. A.Beguivin. Odeon: Praha, 2012, str. 105)

Knihu Rozšíření bitevního pole vydalo nakldatelství Odeon

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení