Recenze: Knihy pro dospělé

Petr Hruška - Darmata nikoli nadarmo

1 1 1 1 1 (1 hlas)
img src=

Petr Hruška je básník málomluvný, tichý. Jak jeho sbírky (Darmata jsou od r. 1995 jeho šestým souborem), tak všechny jeho básně jsou spíše kratší a úspornější, hledající a pozvolné. Častokrát se v jeho posledních básních, zahrnutých do sbírky Darmata, vynechávají zejména přísudky; předkládané obrazy se tak ještě víc zpomalují a evokují namáhavé, pomalu postupující jmenné ohledávání a ohmatávání toho, co člověka bezprostředně obklopuje (pro příklad „tmavá linka na střepu mínojské keramiky“, „srdce cihlou“, „siluety dravých ptáků na skle“ apod.). Projev se stává koncentrovaný a naléhavý zároveň, klidný či uklidňující však v žádném případě není.


Kniha Darmata hovoří především o nejbližších rodinných vztazích. Enigmatickým titulem, v němž se ozývá „drama“ stejně jako zastaralejší „dar, darmo“ (vzpomeňme i na Hruškova učitele Šiktance s jeho darmodějem), označují právě situace mezi lidmi, jež spolu, přinejmenším nějaký důležitý životní úsek, musí žít.

V Hruškově pojetí se však mezi blízkými neodehrává nic nadarmo ani zadarmo. Vše je třeba každý den znovu a znovu dobývat; ale dobývat nikoli silou, ale neustálou všímavostí a účastí. Je nutné neustále oslovovat a reagovat na oslovení, i kdyby podmínky k tomu uslyšet se a setkat se nebyly příznivé. („Chlapče! / Viděl jsi mě, / jak si nesu plnou lahev. […] Mačkal a hladil jsi / svoji čepici, / když se mě tvá matka ptala, / jestli mi něco říká láska. // Máš její oči a moje prsty. / Jsi připraven, / chlapče. // […] Dneska u řeky / řval jsi něco na mě / přes kalné peřeje a nebylo ti rozumět, znělo to jako // Darmata! Ochcaná darmata! […]“)

Básnická zamyšlení se povětšinou obrací k dceři, synu, ale také – zrcadlově – zachycují pocit matky či otce, případně partnera. Ať už jde např. o moment šněrování boty (Bota), okamžik uvědomění si konce dětství svých potomků (Prsa, Dcera) či o pozorování „těžkého masa otce“ (Přebytek otce), vždy se jedná o detail napohled drobný a bezvýznamný, ale obsahující v sobě leccos podstatného. Jako bychom se od okraje jevu dostávali k jeho jádru, které ovšem není pojmenováno explicitně, ale jen v náznaku. Pak stačí i miniatury typu: „Tmavá linka na střepu / mínojské keramiky // ještě neříkej – / s tebou to nebyl život.“

Jako refrén (celkem čtyřikrát) se ve sbírce vrací nápěv, který bychom mohli vnímat jako samotné východisko Hruškovy poezie, která se tak vehementně brání velkým slovům a vůbec upovídanosti: „A viděl jsem, / jak vyzáblý / je ten dopis do léčebny, přestože obsahoval všechny důvody, / pro které má smysl vrátit se zpátky, / sem, / do světa důvodů.“ Následují pak čtyři různé obrazy podobající se vyfotografovanému okamžiku, mobilizující nás k co nejplnějšímu zakoušení přítomnosti.

Jako výrazně samostatnou linii sbírky bychom mohli vidět Hruškovo vypořádávání se s počítačovou realitou a jí se přizpůsobující lidskou mentalitou. V básních Řeknu ti, Řeknu víc, Odpověz (první s přípodotkem „z odposlechnutého rozhovoru dvou chlapců“ a další dvě „podle emailu“) nemluví o ničem, co bychom alespoň vzdáleně neznali – fenomén digitálních her a automatizovaných emailových spamů jsme přece nemohli minout, i když s počítačem pracujeme jen svátečně. Hruška v tomto případě nevymýšlí nic nového, jen možné bizarnosti virtuálního světa zalamuje do veršů a metodou duchampovské lokální akcentace z nich vytváří umělecký artefakt, přičemž v neposlední řadě upozorňuje na jejich obdivuhodnou podivnost. V případě básní Řeknu víc a Odpověz podle mého názoru však totéž říká dvakrát – v tomto případě, jako se to v jeho poezii děje opravdu málokdy – se zdá být umístění obou básní do sbírky zbytečné.

Kniha Darmata je opět skromnou a velmi kompaktní Hruškovou prací, těžící zejména z osobního básníkova prožitku a zkušenosti, mimo jiné silně determinované životem v severomoravské metropoli. V edici nakladatelství Host ReX sv. 12, vydaná v kvalitní šité vazbě s raženou texturovanou obálkou a jemnými ilustracemi Kataríny Szanyi, jde o jednu z nemnoha důležitých knih naší nejnovější poezie.

Ukázka:

Duben

Sixtinská kaple…
zaklel někdo ráno za skladem
Vítr to popadl a odnášel
ale zatrhlo se to o holý bez
a zavlálo

Ještě odpoledne
když děcka už zase váhavě odemykají
mlčící byty
přepažené sluneční příčkou
a dospělí chodí po slevách
a existenci
a zlaté zuby svitnou
v mazáčkem usmání výčepů

to tam bylo
(Hruška, P.: Darmata, Brno: Host, 2012)

Soutěže

Aktuality

  • Magnesia Litera 2019

    Po mimořádném ročníku, který v roce stoletého výročí založení Československa připomněl, jak úzce je česk(oslovensk)á státnost propojena s literaturou a slovesnou kulturou, se ceny Magnesia Litera v osmnáctém roce své existence opět soustřeďují na českou knižní současnost.

    Číst dál...  
  • Pozvánka na Knižní festival v Ostravě

    Milujete knihy, rádi čtete anebo dokonce píšete autorskou tvorbu? Právě pro Vás jsme připravili první ročník Knižního festivalu Ostrava, který se uskuteční ve dnech 1.–3. března 2019 se na Černé louce v Ostravě. 

    Číst dál...  

Nové komentáře

Cena Česká kniha

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení