
Žluté oči krokodýlů
- Recenze
- Vytvořeno 29. 7. 2012 2:00
- Autor: Hana Moualla

Katherine Pancolová je autorkou řady zajímavých knih. V jejím psaní se odráží různé vlivy, ale zejména dokonalé pochopení různých vrstev lidí ve Francii. Je to vlastně jakási sociologická sonda převedená do jazyka prázdninového čtení. Žluté oči krokodýlů, Pomalý valčík želviček a Veverky v Central Parku bývají v pondělí smutné tvoří dohromady velmi úspěšnou trilogii (prodán jeden milion výtisků). Přeloženo do více než dvaceti jazyků (v ČR vydáno v roce 2011, Jota). Za knihu Žluté oči krokodýlů získala Katherine Pancolová v roce 2006 cenu Prix Maison de la Presse. V čem tkví autorčino kouzlo?
Snad je to dokonalá stavba charakterů nebo plné pochopení toho, po čem Francouzi (nebo kdokoliv) baží. Autorka vidí věci s nadhledem. Umí jemným způsobem kritizovat morálku a nevypadá to jako poustevníkův vztyčený prst. Snad za to mohou vzpomínky na Maroko, kde žila s rodiči, snad je to díky cestování v pozdějších letech. Francouzský charakter podrobuje zkoumání a realisticky líčí sny pařížské střední třídy. Velmi oceňuji, že v této knize podrobně popisuje proces zadlužení jedné rodiny, která musí zmobilizovat svoje síly (Joséphine). Mohla by to být zábava, pokud také nemáte ve svém okolí falešné příbuzné nebo lidi klepající se před hrozbou „druhotné platební neschopnosti“. S trochou nadsázky bych mohla tuto knihu označit za základního průvodce finanční gramotností. Pro českého čtenáře s několika úvěry jako dělané...
Joséphine je maličká šedivá myška. Snaží se vychovávat dcery Hortense a Zoe a živit svého muže Antoina, který přišel o práci a visí jí na krku jako kovadlina. Antoine měl všechno, co chtěl, práci, peníze, postavení, ze dne na den o tohle přišel a zbyly mu jen výmluvy, že pořádná práce není. Svoje ego hýčká v náruči křehké a ambiciózní Myléne. Joséphine je historička a Myléne kadeřnice. Joséphine musí vymýšlet, jak uvařit z mála peněz a Myléne plánuje s „Toniem“ velký podnik. Hortense matku nešetří a hojně ji kritizuje. Není to už ani pubertální revolta, je to prostě spratek. Otec rodinu opouští a zakládá krokodýlí farmu v Africe. Od banky si půjčuje peníze a šedivá myška Joséphine není jen opuštěná a zrazená, ale taky zadlužená v rámci společného jmění manželů... A odcházející manžel se zajímá jen o to, zda mu bude Joséphine zalévat květiny...
Charaktery nejsou ani pozitivní, ani negativní. Postavy jsou vyrovnaně sobecké i laskavé. Katherine Pancolová ukazuje slabosti každého z nás i snahu dělat dobré skutky... Nelze říci, kdo je dobrý, kdo špatný. V Joséphině altruismu je něco závadného. Nakonec se ale vzchopí a čelí svému zadlužení, komplexům i sestře velmi přirozeně. Rodinné vztahy jsou složité, a pochopíme-li chladnou vypočítavost matky Joséphine, které říkají „Špejle“, pak můžeme s laskavostí také chlácholit hloupě dravou sestru Iris. V podstatě lze říci, že veškeré neduhy společnosti zde patří do kategorií „z nudy“ nebo „přetvářky“. Překlad je povedený, kniha se čte sama (celkem má 605 stran).
„Hledání práce bylo úmorné. Připadal si jako číslo, které někdo napsal na kus papíru a strčil do ofrankované obálky. Myslíval na to, když objímal Myléne. Vyprávěl jí, co bude dělat, až bude mít vlastní firmu. „S těmi zkušenostmi, co mám... Znám spoustu lidí, mluvím anglicky a španělsky, vyznám se v účetnictví, dobře snáším horko i zimu, prach i monzuny, hady i komáry.“ Poslouchala ho. Důvěřovala jeho plánům. Sama měla nějaké peníze po rodičích. Ještě stále jí však neřekl definitivní ano. Nebyl si totiž jistý, jestli nenajde někoho jiného, kdo by s ním sdílel toto dobrodružství.“ (str. 17)
Knihu Žluté oči krokodýlů vydalo nakladatelství Jota
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...