Recenze: Knihy pro dospělé

Co se skrývá za filmovými festivaly

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
eva

Film. Úžasný fenomén, který nás doprovází už víc než sto let. Lze tvrdit, že život s filmem prožil nejeden člověk, Eva Zaoralová je však jednou z těch, pro něž byl vztah k tomuto uměleckému žánru opravdu velmi intenzivní, proto podtitul knihy Aleny Prokopové Eva Zaoralová Život s filmem - i když není příliš originální - vyjadřuje nesmírně trefně její obsah.



knihaEva Zaoralová Život s filmem je dlouhý rozhovor vedený autorkou s významnou publicistkou a uměleckou ředitelkou MFF Karlovy Vary. Jako kdyby Eva Zaoralová napsala svůj vlastní životopis, jako to často dělávají hvězdy zahraničního nebo domácího showbyznysu. Přirovnávat ji však k lidem, kteří se svými paměťmi snaží rozdmýchat jiskřičku opadajícího zájmu o svou osobu, by byla hrubá chyba. Přestože se celý život pohybuje v blízkosti filmu, kolem nějž se točí ty nejzářivější i nejubožejší hvězdy, její role je jiná, v některých ohledech i důležitější.

Rozhovor, který vede s Alenou Prokopovou, začíná jejím dětstvím. S ním je spojené vyprávění o prvních setkáních s filmy i o dobách válečných a poválečných. Kromě krátkých zmínek o návštěvách kin nemá tato část přímou spojitost s tématem. Je zajímavá z jiných důvodů. Eva Zaoralová v něm líčí svůj vztah s rodiči, především s matkou, a otevřeně přiznává vliv odtažitého chování své matky na svůj vlastní pozdější vztah k dceři. Pro čtenáře to může být sonda do jejího soukromí, ale je to i ukázka analytické práce kritičky, která podrobila rozboru určitý aspekt svého života.

Eva Zaoralová se snaží být otevřená i v okamžicích, kdy naráží na podrobnosti, které by se hodně lidí snažilo zakrýt nebo zkrášlit. Pro lidi její generace byla léta padesátá a posléze normalizační sedmdesátá velmi problematická. Často museli volit mezi spoluprací s komunistickým režimem a problémy v pracovním i osobním životě. Eva Zaoralová přiznává, že nikdy nebyla hrdinský typ a dává tím i název jedné z kapitol. Přesto nikdy do Komunistické strany nevstoupila, zřejmě pro ni není kariéra sama o sobě hnacím motorem, což potvrzuje i tón celého rozhovoru.

Dalším motivem, který rozhovorem prostupuje, jsou její manželství. První má souvislost s rodinným zázemí a se zmíněným odtažitým vztahem matky. Další dvě už měly přímý vliv na profesní dráhu Evy Zaoralové. Z drobné zmínky z doby z života se svým druhým manželem Ivo Hepnerem lze vyčíst, který okamžik znamenal změnu Evy Hepnerové – překladatelky a tlumočnice na Evu Hepnerovou – filmovou publicistku. Její druhý manžel holdoval velmi aktivně alkoholu a jeho neschopnost plnit své závazky ji nutila začít psát články za něj. Také třetí manžel – Zdenek Zaoral – se pohyboval ve filmařské branži. Třebaže i on měl s alkoholem problémy, podílel se scénáristicky na zdařilých filmech jako třeba Aféry mé ženy.

Kniha Eva Zaoralová Život s filmem není odbornou publikací, ve které by byla obsažena historie nebo rozbory jednotlivých směrů. Opravdu, jak podtitul napovídá, jde o život, ve kterém filmy hrají podstatnou, ale ne jedinou roli. Výjimku tvoří pouze období české Nové vlny, tomu Eva Zaoralová věnuje větší pozornost, charakterizuje ji a snaží se i odpovídat na otázku, proč u nás není tak oceňovaná jako v zahraničí. Kapitola je příznačně nazvaná Nejen nová vlna, ale i její předchůdci pocítili na vlastní kůži platnost rčení, že nikdo není doma prorokem.

Čtenář samozřejmě očekává, že se rozhovor bude točit okolo filmu a slavných osobností, o které není v tomto oboru nouze. I toho se dočká. Eva Zaoralová měla díky své znalosti francouzštiny a italštiny několik příležitostí doprovázet české tvůrce na zahraniční festivaly jako tlumočnice a také se setkala se zahraničními režiséry a herci u nás. V knize je otištěno mnoho fotografií stylu „Eva Zaoralová s …“, které text dělají přitažlivějším. Ve vzpomínkách na zahraniční akce na přelomu šedesátých a sedmdesátých let je zachycena spousta zajímavých podrobnosti o politických náladách a sympatiích ke komunismu zejména v Itálii.

Ty průvody studentů ulicemi zažívali v roce 1968 obyvatelé všech univerzitních měst v Itálii, revolta se stala přímo módou. Postupně ztratila svůj původní obsah a stala se živnou půdou pro politikaření a svádění potyček s policií. Příznačně se tehdy Italská komunistická strana zlobila na Piera Paola Pasoliniho, který protestující studenty označil za synky z buržoazních rodin, kteří po manifestaci nasednou do svých přepychových aut a odjedou domů, zatímco ti policajti, kteří s nimi v ulicích svádějí boje, jsou vesměs proletáři.
(Prokopová,A. Eva Zaoralová Život s filmem. Praha: Novela bohemica, 2012, str.66-67.)

Poslední kapitola je věnovaná nepřehlédnutelné roli Evy Zaoralové při organizaci Mezinárodního Filmového Festivalu Karlovy Vary. Dočteme se, kolik úsilí stálo jeho udržení po roce 1989, jaké překážky museli organizátoři překonávat i jak se museli vypořádat s pokusy o vytvoření konkurenčních projektů. Neopomíná také zmínit Jiřího Bartošku a význam jeho práce, kterou považuje v rámci MFF za klíčovou.

Eva Zaoralová Život s filmem je pro čtenáře nejenom příležitostí seznámit se se soukromým životem naší významné filmové publicistky, ale i nahlédnout do zákulisí filmových festivalů. Čtenář narazí na řadu známých jmen, ale i na mnoho méně známých, které stojí za to blíž prozkoumat. Kniha je doplněna jmenným rejstříkem a také bohatou bibliografií prací, které pod jmény Zaoralová nebo Hepnerová vydala. Jak už to u rozhovorů bývá, většina textu nepochází z pera Aleny Prokopové. Je škoda, že se autorka nesnažila poměrně dlouhý text rozčlenit třeba vložením kapitol hrajících role krátkých meziher, ve kterých by měl čtenář možnost nabrat dech a s novými silami se vrhnout do monotónního proudu rozhovoru.

Vydání knihy bylo velmi dobře načasované – koncem června vypukne čtyřicátý sedmý ročník Mezinárodního Filmového Festivalu Karlovy Vary a v listopadu Eva Zaoralová osmdesáté narozeniny. Kniha může být jakýmsi předčasným dárkem dámě, která ve svém věku neztratila životní energii ani jasné uvažování.

Knihu Eva Zaoralová - Život s filmem vydalo nakladatelství Novela bohemica

 

Soutěže

Aktuality

  • Představujeme CREW KIDS, novou edici nakladatelství Crew

    Superhrdinky, a dokonce i superzáporačky, musí chodit do školy. A pro ně je zřízená superhrdinská škola, kde učí i studují lidé se superschopnostmi a v lavicích najdeme například Batgirl, Harley Quinn, Supergirl, Wonder Woman či Poison Ivy. 

    Číst dál...  
  • Nová kniha Miloše Cajthamla Na odstřel získala prestižní Literární cenu Knižního klubu 2018

    PRAHA, 4. 9. 2018 – Laureátem 23. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Miloš Cajthaml, jeho novela Na odstřel o problematickém hledání mužského vzoru se prosadila v konkurenci 121 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno 4. září 2018 v Kaiserštejnském paláci na pražské Malé Straně.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení