
Příspěvek k obhajobě monogamního vztahu
- Recenze
- Vytvořeno 26. 6. 2012 2:00
- Autor: Jiří Lojín

Je muž určen k monogamnímu svazku? Taková otázka se přetřásá v beletrii i odborné literatuře od určitě od dob, kdy literatura vznikla a lze k ní přistupovat různým způsobem. Ovšem pokud si přečteme výsledky bádání vědeckých týmů, které dokazují, že muž od přírody tíhne k polygamii, a následně studie, které tyto výsledky vyvracejí, nezbývá, než se k této problematice postavit s humorem. Kniha Martina Nezvala Každá je ta pravá je dalším z příspěvků k diskuzi o tomuto aspektu partnerských svazků.
Základ, na kterém Martin Nezval staví svůj příběh, není pro čtenáře žádným překvapením. Podobné zápletky se již objevily v literatuře i ve filmech různé, někdy i pochybné kvality. Hlavnímu hrdinovi Mórici Goldsteinovi se zjeví anděl, aby jej odradil od záměru spáchat sebevraždu. Slíbí mu ideální ženu, dle jeho vlastního výběru. Zápletka samozřejmě spočívá v Móricově neschopnosti definovat vlastnosti ženy, se kterou by chtěl žít. Na scéně se postupně zjevují čtyři ženy, každá z nich zosobňuje a symbolizuje vlastnost, která hlavního hrdinu přitahuje. Líza představuje sexappeal, Ester, Móricova bývalá manželka, intelekt, Alena rodinné zázemí a pochopení, její dcera Zuzana mládí. V podstatě je to velmi zjednodušený model vlastností, které muži v menší či větší míře hledají.
Způsob, jakým je příběh rozehrán, poskytuje i přes svou nepůvodnost dobrou možnost soustředit se na důvody, proč muži preferují různé vlastnosti žen, a také na to, proč muži opouštějí partnerky oplývající kýženými duševními nebo tělesnými přednostmi a hledají si jiné, často podobné. Ale Martinu Nezvalovi se text zvrtává na jednoduchou konverzační grotesku, jejímž těžištěm je nepravděpodobný souboj čtyř žen o Mórice, probíhající na extrémně malé ploše.
Některé náznaky v textu svědčí o širokém kulturním rozhledu autora, co mu asi bránilo v lepším prokreslení postav? Snad obava, že se sníží čtivost knihy. Při záběru, který autor nepochybně má, mě opakovaně překvapil výraz synchronizace v souvislosti se školou C.G.Junga. V českých překladech Jungových děl se pro smysluplné koincidence akauzální povahy používá výraz synchronicita. Předpokládám, že jde spíše o chybu, která se vloudila v průběhu vydávání knihy, než o neznalost autora.
Kniha Martina Nezvala nemá původní téma, a také myšlenky, které autor prezentuje, postrádají originalitu. Stokrát omílané bonmoty typu „Příčina rozvodů je manželství“ by se snad neměly používat ani žertem. Při pročítání knihy Každá je ta pravá jsem se marně pokoušel odpovědět na dvě otázky – jak ji charakterizovat a komu je vlastně určená. Je zjevné, že podle mínění autora jde o knihu humornou. S tím by se ostatně dalo souhlasit, s připomínkou, že jde o humor prvoplánový a nepříliš humorný. Úvahy na téma partnerských vztahů jsou povrchní a postrádají hlubší vhled.
Druhá otázka - komu je kniha určena - je složitější, pomoc nelze hledat ani v autorově nápovědě. Doporučit ji ženám by bylo poněkud riskantní. Ženy jsou v Nezvalově knize pojaty spíše jako pokusní králíci, na nichž autor demonstruje schematické mužské názory na ně. Postrádají elementární lidskou hrdost, fungují jen jako pouhé objekty a nahrávačky děje. A jakému typu mužů by byla kniha po chuti? Vážně nevím, zda by tam našli něco, co ještě o sobě neví. A poselství autora je vyjádřeno hned v názvu knihy. Hledání ideálního partnera i integrity končí myšlenkou, že celý svět lze najít v jednom člověku. Nu což, pokud vás myšlenka zaujala, můžete to zkusit, ale pravděpodobně to fungovat nebude.
Kniha Každá je ta pravá je vyloženě odpočinkové čtení bez náznaku skutečně hlubší myšlenky. Je založena na dialozích, které tíhnou ke grotesknosti. Předpokládám, že by její humor lépe fungoval ve filmové nebo televizní podobě. Postavy jsou schématické nejen po stránce psychologické, ale i volba jmen a povolání je víceméně klišé. Čtenář se v knize setkává pouze s tím, co očekává. To je plus zvyšující čtivost, ale mínus, co se kvality týče.
Knihu Každá je ta pravá vydalo nakladatelství Motto
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...