
Pohled očima slepého starce
- Recenze
- Vytvořeno 23. 6. 2012 2:00
- Autor: Jiří Lojín

Je k neuvěření, že ještě relativně nedávno jsme v televizních i rozhlasových zprávách několikrát denně slýchali, jakým tempem kráčí vpřed hospodářství Bulharska, jak vzkvétá díky hrdinnému dělnickému lidu pod vedením soudruha Todora Živkova, což by ovšem nebylo možné, pokud by jeho vzorem nebyl hrdinný lid Sovětského svazu. V některých retro pořadech si můžeme rétoriku socialistického zpravodajství oživit, leč zprávy o tom, jak se dařilo obyvatelům Bulharska po rozpadu sovětského bloku, máme jen kusé. Poněkud neobvyklý pohled na tuto zemi, ale i na Gruzii, nabízí román Sólo.
Neobvyklý je z několika důvodů. O Bulharsku, Gruzii a také o New Yorku vypráví Angličan původem z Indie a pohled na tato místa zprostředkovává slepý hrdina svým vnitřním zrakem a svými vzpomínkami.
První část románu seznamuje čtenáře s mužem, jemuž otec - obdivující vše německé - dal nezvyklé jméno Ulrich. Za svůj téměř stoletý život byl Ulrich svědkem mnoha klíčových momentů v historii bulharského státu. Snahy o jeho osamostatnění, obě světové války i přechod od socialismu k poněkud zmatené budoucnosti. Pro čtenáře je to jedinečná příležitost oživit si v krátkosti některá fakta z bulharských dějin a dozvědět se něco o vývoji tohoto státu v devadesátých letech. Přesto tato část není nudná historie, je poutavá a čtivá. Ulrich vystupuje v první části jako vypravěč, v druhé se ocitá v roli tvůrce příběhu. Ale ten začne žít svým vlastním životem, z tvůrce se tak stává pouhý iniciátor a pozorovatel. Možností, jak děj ovlivnit, má málo. Ulrich sedí osamocen ve svém pokoji, bezmocný a slabý, přitom jeho hlava je světem, kde žijí a umírají lidé.
Druhá část románu se hodnotí velmi obtížně. Nenaplněná touha po hudbě podnítila v Ulrichově fantazii stvoření geniálního houslisty Borise, který - po létech strávených pouze ve společnosti prasat - uchvátí americké publikum. Tuto poněkud naivní zápletku doplnil další linií, ve které vystupuje podmanivá gruzínská kráska Chatúna a její bratr Iraklij, nadaný, ale nedoceněný básník. I tato linka působí romanticky, její atmosféra je cítit lacinými romány. Ale Rana Dasgupta je z obliga, vždyť to není on, kdo takový chatrný děj čtenáři předkládá. Je to výplod Ulrichovy fantazie!
Román je plný hudby. Ulrichovi byla zapovězena jeho otcem, Borisovi je vrozena. Označení částí jako první a druhá věta evokuje strukturu hudební skladby. Aby byl text vyvážený, zavádí do něj autor protikladný motiv – strohou vědu. Ulrich se snaží sledovat chemii, která představuje na začátku století rychle se rozvíjející obor s netušenými perspektivami umělých hmot, autor lehce načrtává i obrys Einsteinova soukromého života a připomíná některé detaily, o nichž se málo mluví, třeba jeho manželství a děti. Rana Dasgupta se snaží rozdílné zaměření obou částí zdůraznit i pomocí názvů kapitol. Kapitoly první části (věty) Život jsou voleny podle chemických prvků, což ukazuje na Ulricha jako na chemika. Kapitoly druhé části Denní snění jsou nazvány podle vodních živočichů a jejich charakter zdůrazňuje snovou a fantaskní stránku této věty.
Autorův popis zemí a společností, které zná pouze z doslechu, působí velmi autenticky. Vzhledem k počtu lidí, kterým se cítil být povinován poděkováním v závěru knihy, se zdá, že se snažil o seznámení s místy, o kterých psal, velmi detailně. Přesto ale jeho hrdinové mají podobný naturel, i když si jsou národnostně velmi vzdálení. Rana Dasgupta se spíše přidržuje zavedených představ o balkánské povaze. Přesto je Dasguptova kniha vzácným příspěvkem českému literárnímu trhu, protože čtenáři připomíná dějiny Bulharska, částečně i Gruzie, a provádí jej málo známými moderními dějinami těchto zemí.
Knihu Sólo vydalo nakladatelství Jota
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...