
Miluji svoji ženu. Zn.: Netrpělivě
- Recenze
- Vytvořeno 8. 6. 2012 2:00
- Autor: Hana Moualla

Všichni jednou dojdeme k bodu, kdy máme pocit, že život plyne kolem nás, že jen naplňujeme očekávání ostatních. Postrádáme-li schopnost vyrovnat se s všedními dny, dostaví se neklid. Vnitřní volání o pomoc. V knize Alef se Paulo Coelho vrací k prvku poutníka (jako hledače svého vlastního duchovního království), aby demonstroval svoji slabost pro křehké a neústupné ženy (Argo, 2011). Co je to Alef? A jak souvisí první písmeno hebrejské abecedy s nevěrou?
Někdo považuje Coelhovu tvorbu za úvod do spirituálních záležitostí, někdo ho vidí jako šikovného prodavače myšlenek lidem, kteří ztratili kontakt se svým vnitřním já. Jako žena mám s knihou Alef malý problém. Paulo Coelho otevřeně popisuje nevěru s tureckou dívkou Hilal a trvá na tom, že to neničí jeho vztah se ženou malířkou. Během cesty vlakem jsem jako čtenář svědkem jakéhosi vnitřního procesu; autor se sám sebe ptá, jak se cítit zase skvěle uprostřed svého osobního kruhu. Paulo Coelho se prý snaží stát znovu „králem ve svém království“. Jak probíhá autorova cesta po transsibiřské magistrále?
Zajímavé je, že ho neodsuzuji za samotnou nevěru ženě, ale za to, že předstírá, že jde o součást onoho spirituálního pátrání. Pak si ale uvědomuji, že jde spíše o můj kritický postoj k některým mužům z mého okolí. Není nic horšího než vidět v očích kamarádky bolest a moci jí nabídnout jen objetí. Cítit všechny ty složitosti vztahu a neumět poradit, protože každý máme svoje vlastní boty, které nás tlačí pokaždé na jiném místě...
Coelho se vrací k historii magie, podobně jako v Bridě, a používá motiv šamana, inkvizice a bolesti. Autor pracuje s naší fantazií, hodnotami a čímsi, co bychom mohli nazvat pohanskými kořeny v duši Evropana. Fakt, že Coelho cestuje, aby spolupracoval s nakladateli, není tak podstatný. Důležitý je onen proces hledání problémů, které vzešly z doby ještě před narozením autora. Karma je zde chápána jako záležitost současnosnosti, svoji budoucnost modelujeme tím, co děláme právě teď. Paulo žádá o odpuštění za špatné rozhodnutí v předchozím životě. Je to zvláštně patetické, ale čtivé. Z knihy tryská spontaneita, radost ze života smíšená s hledáním klíčů k truhle, kterou jsme po letech vykopali ze zdi, o které jsme ani netušili, že stála.
Dějiny inkvizice jsou nechutné, plné zloby, touhy po majetku druhých a souvisejí s potlačováním tradice přirozené moudrosti a něčeho, čemu bychom mohli říkat šestý smysl. Komu ještě dnes prospívá popírání sexuality nebo uctívání kultu svatých? Nemělo by to už 21. století převážit filozofickým výkladem věcí? Připustit, že člověk může být anděl i dábel současně, že záleží na situaci, výkladu a na tom, co svými činy sledujeme? V takovém případě, by musela církev připustit, že existence zla a pekla není záležitostí odpudivou, nýbrž že černota existuje uvnitř každého mikrokosmu, že spiritualita každého z nás stojí na celé řadě maličkostí a není možné se vykoupit jen nošením zlatého roucha nebo kutny. Každý prostě nemůže naplnit řeholi svatého Benedikta. Jsme jedineční ve svých omylech. A je zcela v pořádku, pokud k dalším krokům potřebujeme duchovní, kamarády nebo svoje děti. Přesto je důležité dát věcem určitý rozměr, umět sklonit hlavu a poradit se s člověkem, kterého respektujeme pro jeho rozhled...
Vypadá to, že Coelho je skvělým marketérem přírodních živlů a pohanských tradic. Jako člověk znající bolesti katolické církve odkrývá populární formou bolesti svatých mužů, kteří pod zlatými hábity postrádají lásku k bližnímu. A láska je přeci tou základní energií, která mění svět... Můžeme se pustit do hledání sama sebe v indickém ašrámu, vycestovat na Mars, ale cestu do nitra musíme ujít sami. Autor se nám snaží sdělit, že není jiné cesty, musíme sledovat zdánlivě nelogická puzení vydat se do neznáma, žít každou sekundu. Možná někdy později pochopíme význam toho všeho. Doporučuji číst, i když Coelha akceptujete jen jako skvělého prodavače šamanských snů. Z knihy jsem nadšená. Ne pro její popularitu, ale pro tu drobnou nesdělitelnou hodnotu, která je ryze individuální...
Knihu Alef vydalo nakladatelství Argo
Aktuality
-
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál... -
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...