Kniha pro drzounky

Recenze

Vytvořeno 24. 5. 2012 2:00

Autor: Hana Moualla

Jak se zbavit Mstivý Soni může být knihou, která zaujme i vaše dítě (vyšlo v nakladatelství JaS v roce 2011). Jiří Holub napsal zajímavou knihu příběhů, která může být jak návodem pro zlobivá dítka, tak odpočinkovou četbou, která vizualizuje touhy malých experimentátorů. Autorem ilustrací je Juraj Martiška. Když jsem chvilku sledovala akci autora na nejmenované sociální síti, pochopila jsem, odkud se vzaly dechberoucí nápady. Není dne, kdy by mne Jiří Holub nerozesmál. Trošku zlomyslně, ale lidsky. Silná káva? Jen pro upjaté nebo upejpavé.

Kde jsou Žabokudly? A kdo je Mstivá Soňa? Známe Ronju, Pipi a celé zástupy upírských bojovnic... Kdo je Soňa? Prototyp nové učitelky – dobře vypadající, ovládající výchovné metody, díky nimž se může pustit do tvrdého souboje s žabokudelskou třídou těch nejhorších výlupků. Proto je Soňa bývalá vojačka. Altruistické duše z takové třídy končí v papučích a pyžamkách. Tuhle zlobivou třídu nezvládne jen tak někdo. Třída neustále plánuje, jak se podlými způsoby Soni zbavit. Kradou tučňáka ze zoo, dělají ostudu  v divadle, na akce jezdí autobusem, co se podobá obrněnému transportéru. Za svoje zlobení si vyslouží pobyt v převýchovném programu pro zvláště zlobivé děti. Soňa svoje „hodné“ děti zachraňuje. Ke konci příběhů ji sice rafne pugét do nosu (to když rozčílí masožravku křikem), ale nakonec nachází s třídou smír...

Jiří Holub musel být buď velmi příšerné dítě, nebo anděl, který si namočil křidélka do inkoustu drzounství až později. Nebo se na stránce svojí knihy pomyslně mstí dětičkám, které ničí historický nábytek v jeho sbírce na zámku v Hrubém Rohozci... Ať už je to jakkoliv, autor používá expresivní výrazy a tím se přibližuje dnešním dětem. Nejsem sice lilie, ale oči mi kloužou po textu s pochybami. Pro jak staré děti je to určeno? Testuji na synovi: „ Proč ten had spapal tu holčičku, ona umřela?“ (Čalabounová v hadovi) nebo „Maminko, proč je ta paní, co vypadá jako ty, zastřelila.“ (str. 65, Soňa osvobozuje svoje žáky z tábora, na obrázku leží správce tábora a jeho žena se šípem v srdci)... Co na to říct?! Má mne bolet, že jsou zastřelení, když jsem den předtím dělala kázání, že žádný živý tvor, ani mravenec, se úmyslně nezašlapuje, ani jinak nesprovází ze světa?! Není to klasická pohádka, autor píše o současných dětech, tak by se mohlo stát, že se někdo identifikuje a bude zkoušet jezdit na pštrosovi nebo zkoušet, jestli mouchy umí zpívat, když je přivážeme na nitku...

Mohlo by se zdát, že Jiří Holub rozpláče tiché děti. Je autorovým záměrem šokovat rodiče? Nebo „spálit červa“ malých zlobivců? Děti jsou rozdílné a jejich experimenty neznají hranic. Poslední řádky dopisuji myslíce na injekce proti vzteklině, které ještě musí syn dostat. Asi bych někdy byla raději, kdyby jeho experimenty probíhaly jen na stránkách knih... Moc se mi líbí ironické poznámky, které sice spíše reflektují mužský druh humoru (drsnější), ale na druhou stranu, právě proto může kniha přitáhnout pozornost iPadové generace. Ilustrace jsou velmi podařené, černobílé kresby se střídají s barevnými a kniha má šmrnc. Dětem, které chápou rozdíl v příbězích a životě, s radostí doporučuji. U menších však může nastat problém, pokud trváme na tom, že život je jen jeden a lidi se prostě nestřílejí...

Knihu Jak se zbavit mstivý Soni vydalo nakladatelství JaS