Jan Balabán – Dílo II: Romány a novely

Recenze

Vytvořeno 21. 5. 2012 2:00

Autor: Marek Lollok

Druhý díl zamýšleného triptychu souborného díla Jana Balabán v sobě zahrnuje romány a novely. Autor, který byl znám a ceněn především jako povídkář (publikované i dosud nepublikované povídky jsou obsahem prvního svazku), několikrát ukázal, že jeho myšlení je součástí většího celku, systematického komplexu, který by se pro svou specifičnost dal nazvat jako Balabánův svět. Ten je ostatně propojen jak prvky viditelnými a na první pohled identifikovatelnými (navracejí se k týmž postavám, k týmž místům a vlastně též k týmž – po výtce krajním – životním situacím), tak při zaostření i prvky subtilnějšími, intuitivnějšími jako je například sama příznačná atmosféra děl.

Balabánův výbor je ve žlutočerném špalíku, graficky oděném a na obálce ilustrovaném dvorním grafikem nakladatelství Host Martinem Pecinou, organizován chronologicky. První částí je tříčlenná novela Boží lano, vydaná poprvé již r. 1998, následuje útlá „sága“ a de facto první Balabánův román Černý beran, poté je zařazen další román Kudy šel anděl a na závěr poslední, oceňovaný a leckterými okolnostmi téměř legendární opus Zeptej se táty.

Mnohokrát se mluvilo o Balabánově étosu, podloženém evangelickým smýšlením a provázeném poněkud kazatelským tónem, o přímých biblických citacích a narážkách nemluvě. Zajisté se tento tón tím více vyjeví, čím více se na něj předem budeme soustředit; ze zmiňované čtveřice očividně nejvíce prosvítá v Božím laně. Navrhuji však uvedené knihy v knize číst průřezově i jinými prizmaty: zaměřit se např. na silně exponované rodinné vztahy, na charakteristiku a symptomy míst, v nichž se odehrává děj (možné podoby neutěšeného nejen severomoravského sídlištního panelu jako jakési metafory světa), v neposlední řadě také na moment naděje, který Petr Hruška označil jako „nulový“; na všechny jeho možné a skryté podoby. Všechny tyto motivy se objevují opakovaně a je jim věnována velká pozornost.

V Balabánových prózách lze současně sledovat dvě tendence: jednak „nakračování“ menší celků k větším (například ve sbírkách Prázdniny, Možná že odcházíme a Jsme tady je několik povídek, které by bylo možné seskupit v jakýsi volný cyklus), jednak tendenci k samostatnosti a suverénnosti fragmentů menších (kapitoly novel a románů lze číst, docela dobře chápat a inspirativně interpretovat jako samostatně stojící povídky, jakoby před nimi ani po nich už nic víc nebylo).

Výbor, který edičně připravil Balabánům blízký přítel a výsadní lektor všech jeho textů Petr Hruška, je kromě autorova stručného životopisu opatřen i propracovaným a výstižným doslovem Josefa Chuchmy. Tato kratší studie je další přidanou hodnotou knihy, když od osobního pohledu míří k rozboru především posledního díla a obecnějšímu zamyšlení.

Možná je trochu nadsazené mluvit o úsilí vydat komplet Jana Balabána jako o záslužné činnosti, na každý pád je to počin užitečný. Snad se mírná prodleva při vydávání avizovaného třetího – posledního – svazku už nebude příliš protahovat; kompilace věnovaná publicistice a esejistické tvorbě, která se přirozeně zatím nachází v mnohem větší diaspoře než vydané autorovo beletristické dílo, bude zajisté skvělým završením sebraného Balabánova díla. To lze bez pochyby chápat jako pevný a ucelený názor, jako naléhavý hlas, na který se v dnešní době přinejmenším hodí vzpomenout.

Ukázka: ,,Haldy a sídliště na polích, na vesnicích paneláky, ubytovny, kasárna a garnizony. Proč sem lezete? Co tu všichni chcete? Kdo vás sem nahnal? Táhněte zpátky na kotáry, na kopanice, vy hňupi, zpátky na Slovensko, na Moravu, do Polska, kam všichni patříte, domů! Kdo vám kázal se sem stěhovat? Tady do kotelny chodit chlastat. […] Banovať do Ostravy! Nech doma robu a děcka a na vlak, na hlavní nádraží do Přívozu a vzhůru do dolů, uchop se každý kladiva a měj se k dolování. Tři tisícky čistá ruka, buduj vlast, posílíš mír a děti blbé od chlastu. Ser na city, jeď do Ostravy, tam dostaneš závodní byt, koupelnu s teplou vodou, vanu, párky a bůček a červenou knížku a vkladní knížku a trubkou do hlavy. Všichni jsme tu na jedné hromadě, tady se žije jenom na hromadě. Tady se buduje nový svět, tady každý jebe na každého, tady každý s každým jebe. Tady tisíc tun za hodinu, rozumíš, sto tisíc tun za vteřinu vyletí komínem.“
(Balabán, J. Dílo II. Romány a novely. Brno: Host, 2011, s. 284)

Knihu Romány a novely vydalo nakladatelství Host