Když knihy nejsou tím, čím se zdají být

Recenze

Vytvořeno 9. 5. 2012 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Ideální nadpis pro recenzi o knize s názvem Literární mystifikace je zároveň i jejím výstižným podtitulem. Autorka Melissa Katsoulisová podnikla ve své knize exkurz do světa podvodníků vydávajících se za originální spisovatele a literárních padělků, na které se stejně vždy přišlo.

Možná jste už někdy zaznamenali nějakou kauzu z akademického prostředí, při níž vyšlo na povrch, že na slovo vzatý odborník psal několik let příspěvky do vědeckých periodik, aniž by svému oboru jakkoli rozuměl. Často se také hovoří o různých senzacechtivých autorech, kteří tragické osudy popsané v knize vydávají za skutečné příběhy. Tento fenomén je v knize představen zábavnou i poučnou formou na řadě příkladů z literární historie i nedávné minulosti.

Zjištění, že se podvádělo vždy a všude, asi už dnes nikoho nepřekvapí. O to poutavější jsou jednotlivé příběhy padělatelů a podvodníků, jejichž osudy spisovatelka dokumentuje od 18. století až po současnost. Čtenář se dočká známých patálií z historie jako jsou Shakespearovy neznámé hry, Hitlerovy deníky či soukromá korespondence vysoce postavených politiků jako byli Abraham Lincoln nebo J. F. Kennedy.

Při čtení této knihy zjistíte, že lidé jsou z finančních, emocionálních či konkurenčních důvodů schopni téměř čehokoli. Neúspěšný spisovatel se vydává za talentovanou desetiletou dívku, blonďák s modrýma očima za původního indiánského autora a žena z lepší německé společnosti za oběť holocaustu. S tím ovšem souvisí i důvěřivost čtenářů, popřípadě kritiky a odborné veřejnosti, která jim ve velkém počtu případů uvěřila.

Melissa Katsoulisová podává výpověď o podvodníčcích, plagiátorech i zlomyslných konkurentech nejznámějších spisovatelů, kteří se vždy usvědčili sami svou neopatrností a špatně odvedenou prací. Je opravdu objevné a přínosné probírat se řadou těch naivních i zákeřných motivů lidí, kteří na sebe chtěli upozornit nebo zničit někoho jiného. Někteří z nich byli velmi talentovaní, ostatní byli průměrnými psavci nebo dobře ovládali plagiátorské praktiky. Literární mystifikace jsou z toho důvodu velmi dobrodružným čtením s prvky detektivky.    

Ukázka z knihy:

„I navzdory nerudné povaze by se jako literát možná prosadil, ale v té době ho ovládla neuhasitelná touha – podle současníků přímo ďábelská posedlost – zničit Johna Miltona.
Ačkoli se Milton těšil pověsti největšího anglického básníka, ve vzdělaných kruzích vůči němu panovala silná nevraživost, protože spolupracoval s Cromwellovým režimem. Jedním z jeho největších kritiků byl dr. Samuel Johnson, který se do Lauderova podvodu nechtěně zapletl. Lauder přišel z teorií, že si Milton do slavné epické básně Ztracený ráj vypůjčil řadu pasáží z dobových náboženských textů, a tudíž nebyl nic jiného než plagiátor.“
(Katsoulisová, M. Literární mystifikace. Praha: XYZ, 2012, s. 21)

Knihu Literární mystifikace vydalo nakladatelství XYZ

Komentáře   

 

0 recenze — Bakalář 2012-05-10 18:21

Nemůžu si pomoct, ale článek v lepším případě působí jako rozšíření anotace, v horším případě jako neplacené PR. Kde je nějaký zkoumavý či kritický pohled na knihu, který tak nějak definuje recenzi?

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

Přidat komentář

JComments