Historická detektivka nebo další příběh o upírech?

Recenze

Vytvořeno 31. 5. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Poslední dobou to vypadalo, že další dobrodružství dcery alchymisty a jejích kamarádů čtenáři nemohou očekávat. O to větší pak bylo překvapení, když Moravská Bastei MOBA vydala knihu s názvem Fiorella a hřbitov upírů od Vlastimila Vondrušky.

Na hřbitově v Nuslích se našlo tělo muže, na kterém byly jasné stopy po útoku upíra. Na tom by nebylo nic tak hrozného, vždyť šlo jenom o místního ochmelku, a ten nikomu nechybí, ale netrvá dlouho a je objeven další mrtvý. Tentokrát to je bohatý měšťan, takže případ bude nutné řešit, ale nikdo nechce do vesnice pozvat inkvizici. Kdo by se však měl pátrání ujmout? Ještě štěstí, že vzdálený příbuzný pátera Viléma je člen Bratrstva křišťálu…

U Vlastimila Vondrušky je poněkud zarážející, že hlavními hrdiny je trojice dětí, které si říkají Bratrstvo křišťálu. Velí jim dcera dvorního alchymisty Rudolfa II. Fiorella (alias učedník Rafael) a členy jsou její přátelé z Kožné uličky Martin a Lukáš. Tentokrát se do pátrání zapojí ještě sklepnice ze šenku U Zlatých šišek a nuselský páter Vilém. Střetnutí s inkvizicí je nevyhnutelné, takže se na scéně objevuje syn jedné z oběti upíra, inkvizitor Dominicus.

Jde o poměrně rozsáhlý příběh, a proto není problém, aby Vondruška provedl svoje hrdiny jak renesanční Prahou (zvláště důkladně se věnuje Starému městu a Kožné uličce, kde přátelé bydlí), tak nedalekými Nuslemi, které za vlády Rudolfa II. byly ještě vesnicí. Ale nejde jen o rozlohu obcí, stejně důležité jsou i zdejší budovy, mezi kterými nesmí chybět rychta, fara a samozřejmě hřbitov, na němž by měla řádit Markytána přeměněná na upíra. Se stejnou důkladností autor popisuje přírodní krásy nebo se vrací do doby husitských bouří, aby čtenáři objasnil události v renesanci.

Knižním překvapením ještě není konec. Kdo už se s alchymistkou Fiorellou setkal, ví, že předchozí dva díly (Fiorella a Bratrstvo křišťálu a Fiorella a záhada mrtvého netopýra) vyšly v Albatrosu, zatímco třetí, volně navazující příběh je z Moby. Možná to je také důvodem změny ilustrátora. Čtenáři se tentokrát mohou těšit na obrázky od Martiny Dzurové. Jsou povedené, ale kdo četl předchozí příběhy, tomu bude chvíli trvat, než si na ně zvykne.

Trochu zarážející je, že třetí díl dobrodružství alchymistovy dcery je až nepochopitelně podobný jiné knize Vlastimila Vondrušky, Olomouckému bestiáři, který vyšel v edici Hříšní lidé Království českého. Jde o detektivní edici pro dospělé, jejímiž hlavními hrdiny je trojice vyšetřovatelů a celá série se odehrává ve 13. století. Ve zmiňovaném díle se v okolí Olomouce nacházejí mrtvoly s rozervanými hrdly, a stejně tak tomu je i ve Fiorelle. V Olomouckém bestiáři za zločiny stojí vlkodlak, za vlády Rudolfa II. je má na svědomí upír, ale v každém případě mají hořet hranice. A v obou knihách je shodný i vražedný nástroj. Není to moc náhod najednou?

Na druhou stranu musím uznat, že si Vondruška s jednotlivými postavami pohrál (když si odmyslím dvě Johanky, které si čtenáři mohou plést, ale asi je to autorovo oblíbené jméno) a úspěšně svádí čtenáře na falešné stopy, kterých se nejednou chytí také jeho hrdinové. Z jiného úhlu pohledu by se dalo říct, že Fiorella a hřbitov upírů na předchozí dobrodružství do jisté míry navazuje – hrdinové se v jednu chvíli začnou popichovat hláškami o „zeleném netopýrovi“, takže ten, kdo nemá představu o oblíbených modelech sklepnice Lucie, by se asi podivil.

Kniha však zajímavou a nenásilnou formou náctiletým čtenářům představuje život v rudolfínské Praze a nejbližším okolí.

Ukázka z knihy:

„Hledáš nějaký hrob? Poradím ti.“
(…) Společně pokračovali na opačný konec hřbitova. (…) I když tu Fiorella byla jen v noci, ten hrob poznala ihned. Ostatní kolem byly porostlé trávou, ale tenhle svítil hnědí čerstvé hlíny.
„Někdo tu kopal,“ vyhrkl překvapeně starý hrobník.
„Kdo je tu pohřbený?“
„Jedna mladá dívka. Tohle je ošklivé místo. Přesně tady jsme včera našli to tělo,“ vysvětloval Eremiáš a polekaně se pokřižoval, jako by si teprve teď začal uvědomovat souvislosti. Sklonil se a položil dlaň na čerstvě navršenou hlínu, jako by ji chtěl pohladit. (…) „Co tu kdo hledal?“ bručel si tiše pro sebe.
(Vondruška, V. Fiorella a hřbitov upírů. Brno: Moravská Bastei MOBA 2012, s. 82.)

Knihu Fiorella a hřbitov upírů vydalo nakladatelství MOBA