
Lidojedi – syrová rozhlasová hra je odrazem dnešních dnů
- Recenze
- Vytvořeno 27. 4. 2012 2:00
- Autor: Renata Petříčková

Syrové maso na titulní straně – vskutku originální přebal! Ovšem ještě syrovější je rozhlasová hra, která se zde skrývá. Tak syrová, že vám budou vstávat chlupy hrůzou. Ne takovou, kdy se budete bát jít v noci na záchod, ale takovou tou mrazivou, chladnou, studivou, … lidskou. Hrůzou z lidské zvrácené psychiky. Z moci peněz…
Z dnešní doby…
Ano, příběh se totiž odehrává na naprosto známých místech. V Praze, u Hlavního nádraží. Skvělé ozvučení vás přenese ve chvíli, kdy s místním bezdomovcem shlížíte na ocas koně Svatého Václava k náměstí.
A dojednáváte podivný kšeft
Párty servis Mlsný Jack je totiž cateringová agentura, která tvrdí, že „ugriluje vaše sny“.
Úvod je velmi jímavý, doslova vámi otřese. A už se od této hry neodtrhnete, protože budete potřebovat vědět, jak to vlastně dopadlo. Přechody z jednotlivých scén jsou skvěle načasované, udrží vaši pozornost v takřka 120% stavu. Bravurní herecké výkony trojice majitelů cateringové agentury Tatiany Vilhelmové, Jana Dolanského a Oldřicha Vlacha vás ve svých podtónech přenesou do vztahu trojice vzájemně finančně provázaných lidí.
Kaiserův herecký koncert s chladem podzimním…
A Oldřich Kaiser v roli svérázného kněze v rozpadlém a plesnivém kostele, kde věčně fouká. Zvuk meluzíny a všudypřítomné za nehty zalézající zimy a vlhkosti si tu přišel na své. Kněz, který je věčně „na trávě“ a jeho psychika se houpe podivnými směry. Chvíli je to chudák, kterého politujete, pak ho považujete za ještě docela moudrého muže hodného obdivu, pak jako sranda chlápka a potom… Potom už to nebudu prozrazovat. Dvě dějové linie, tedy podivná zakázka Mlsného Jacka a marihuanový život faráře, se náhle spojí. A vyvstane konec, který nikdo nečekal.
Snad jen budete přemýšlet, kdeže je poblíž Holešovic ten kostel…
Lidojedi jsou první původní rozhlasovou hrou autorské dvojice Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha. Společně již mají za sebou několik divadelních her a své vlastní individuální tvorby.
Petr Pýcha se zabývá literární publicistikou, píše fejetony a povídky. Píše divadelní hry a v součastné době připravuje povídkovou knihu. Učí na gymnáziu a žije v Podkrkonoší.
Jaroslav Rudiš je autorem známé předlohy k úspěšnému filmu Alois Nebel, autor emněkolika románů a nositelem ceny Magnesia Litera i Ceny Jiřího Ortena. Žije a pracuje mezi třemi městy – Lomnicí nad Popelkou, Prahou a Lipskem.
Tato rozhlasová hra je dalším příspěvkem do cyklu Vinohradská dvanáctka a připravil ji režisér Aleš Vrzák. Odvedl skvělou práci, stejně jako Milan Křivohlavý a Ladislav Železný, kteří se postarali o dokonalé ozvučení těcho 52 minut čiré psychologické hrůzy. Obálka skrývá i několik obrázků z natáčení a pohledů do zákulisí, a to určitě nadšeného posluchače potěší.
Premiéra této hry byla vysílána v září 2011 na Českém rozhlase 3 – Vltava
Audioknihu Lidojedi vydalo vydavatelství Radioservis
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...