
Když dostanete Posledu…
- Recenze
- Vytvořeno 29. 4. 2012 2:00
- Autor: Jana Semelková

…tak to není vůbec zlé. Pro pochopení budu nejdřív citovat:
Dříve, než započneme vyprávěti tento příběh, rádi bychom se zmínili o prastaré hře na honěnou čili na babu, kterou, milé děti, zajisté všechny znáte a pěstujete. Těm z vás pak, které náhodou nepocházíte z krajů podkrkonošských, připomínám, že tato památná hra, jejíž původ sahá až do prastaré doby kamenné, kdy se baby dávaly mlatem, nazývá se v krkonošském podhůří hra na Posledu. Kdo dostane poslední babu, má Posledu a musí jít s Posledou spát. Jaké to může mít vážné, ba přímo historické následky, o tom chceme vám, milé děti, celý příběh pověděti. (Vlastimil Rada, Jaroslav Žák: Příběhy děda Posledy. Plus, 2012, s. 7)
Vše tedy začalo hrou na honěnou, při které poslední babu dostal Vašík Dusbálek. Když vyrazil domů, přilípl se na něho drobný stařík, kterého se klučina zprvu bál, ale brzy poznal, jak užitečný děd Posleda je. Doma pomohl opravit rozbité rádio, „uklidil“ tatínka do hospody, napsal se všemi sourozenci – Vašíkem, Pepíkem a Alenkou – úlohy, dokonce slíbil, že všem ve škole postupně bude napovídat… Děd Posleda se skutečně vypravil s chlapci do jejich gymnázia, kde způsobil přímo pozdvižení (spletli si ho s inspektorem), zavedl nové praktiky výuky a vypořádal se s duchy, kteří udržovali v ústavu starobylý řád.
Nakladatelství Plus vydal knížku Příběhy děda Posledy Rady a Žáka, která patří do řady jejich „študáckých“ opusů. Vycházel z úplného, nezkráceného vydání z roku 1937, které bylo pohádkovější, než autory zkrácené verze pozdější. V textu tak zůstalo oslovení dětských čtenářů (je vidět dobře v citovaném prologu), nebyly vypuštěny kapitoly s pohádkovými motivy, kdy chlapci Dusbálkové lítají s dědem nad Prahou apod. Stejně odpovídá i zachování až archaické češtiny s nezvyklým slovosledem, množstvím přechodníků a užíváním infinitivů se zakončením na -ti. Tento styl mne hladil po duši, ale domnívám se, že současným čtenářům mohl přinést nejednu potíž v porozumění čteného.
Knížky autorské dvojice Rada – Žák mám ráda od dětství. Jejich neotřelý a rozpustilý humor mne vždycky rozesměje. Jejich umění ironie a nadsázky v sobě nese velikou moudrost. Hloupost z jejich vět vykvétá jak stromy na jaře a absurdnost některých rozhodnutí „pomazaných hlav“ nás zaručeně rozesměje a zároveň nám ukazuje jakousi paralelu s „pomazanými hlavami“ současnosti. Kdysi jsem přečetla snad všechny příběhy – gangsterské, trampské i študácké. A je zajímavé, že až při čtení děda Posledy jsem si uvědomila, paralelu mezi „študáckými opusy“ této autorské dvojice a legendárními filmy o kantorech a študácích s výraznými postavami Mazánka a Čuřila.
Pohádkový příběh o moudrém kouzelném staříkovi Posledovi patří do ruky dětem i dospělým. A až dočtete napínavý příběh, možná vás napadne, že je škoda, že takového Posledu nemáte doma…
Knihu Příběhy děda Posledy vydalo nakladatelství Plus
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...