Recenze: Knihy pro dospělé

Smrt, hlad a mráz

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
draty

Snad se ani nedá spočítat, kolik románů, novel nebo povídek bylo inspirováno koncentračními a pracovními tábory. Asi by to bylo i zbytečné, faktem ale je, že zážitky z těchto táborů patří mezi nejsilnější inspirační zdroje minulého století a i na začátku století jednadvacátého vlna tohoto druhu literatury zcela nezeslábla. O tom, o jak závažné téma jde, svědčí i ocenění, kterých se této literatuře dostává. Herta Müllerová se ve svém díle primárně věnuje osudům německé menšiny v poválečném Rumunsku, pracovní tábory tak pro ni nejsou na prvním místě. Spojení obou závažných témat jí vyneslo Nobelovu cenu za literaturu pro rok 2009.



knihaRozhoupaný dech byl inspirován vzpomínkami básníka Oskara Pastiora. Původní záměr napsat román společně byl zmařen jeho smrtí. Příběh, jehož hlavním hrdinou je sedmnáctiletý Leo Auberg, tak vydala Herta Müllerová sama. Text lze zhruba rozdělit do dvou částí – první se věnuje pobytu hlavního hrdiny v pracovním táboře na Ukrajině, kde příslušníci německé menšiny z Rumunska za otřesných podmínek splácejí válečný dluh. Müllerová nezvolila sekvenční způsob vedení dějové linky, jak tomu je například v Solženicinově novele Jeden den Ivana Děnisoviče. Román se rozpadá a pak znovu skládá do jednotlivých pocitů, symbolů, barev, tvarů, chutí i vůní. Každá maličkost evokuje nějakou vzpomínku, drobný příběh nebo jen obraz, který se mihne v mysli. Svědčí o tom i názvy některých kapitol – Cement, O lopatě srdcovce, O andělu hladu, O uhlí, O jedlích nebo O chemických látkách. Právě taková struktura evokuje pocit nekonečné prázdnoty, jednotvárnosti a zastaveného času.

Hlad je tady neustále.
Protože tu je, přichází, kdy chce a jak chce.
Princip příčin a následků je nedobrovolným dílem anděla hladu.
Když přichází, tak s plnou polní.
Srozumitelnost je prostá:
1 zdvih lopaty = 1 gram chleba.
Já bych nepotřeboval lopatu srdcovku. Ale můj hlad je na ni závislý. Přál jsem si, aby lopata srdcovka byla mým nástrojem. Ale ona je mým pánem. Nástroj jsem já. Ona panuje, já se podřizuji.

(Müllerová, H. Rozhoupaný dech. Praha: Mladá fronta, 2010, str.79.)

V druhé části, oddělené jen pomyslně, se Leo vrací domů, lépe řečeno do místa, kde žil před svým odjezdem do tábora. Jeho prožitek způsobil dokonalé vykořenění a zmatek. Atmosféra obou částí je velmi podobná románu dalšího nositele Nobelovy ceny, Imre Kertesze. Jeho příběh se sice odehrává v jiném prostředí, v nacistickém koncentračním táboře, ale základní prvky jsou stejné – jednotvárnost, nekonečnost táborového života a pak otázka „kde jsem vlastně doma“.

Herta Müllerová používá bohatý jazyk, který snadno může utrpět překladem. Pro Radku Denemarkovou to určitě nebyl jednoduchý úkol. O tom, že se ho zhostila skvělým způsobem, svědčí i ocenění Magnesií Literou za překlad této knihy z roku 2011. Radka Denemarková přeložila i další dvě díla Herty Müllerové – Cestovní pas a Srdce bestie.

Názory na oprávněnost existence románu Herty Müllerové nejsou zcela jednotné. Kritička Iris Radischová jej odsoudila s odůvodněním, že jde o literaturu z druhé ruky. Další pochybnosti se týkají i poetizace koncentračních nebo pracovních táborů. Herta Müllerová - a nejen ona -dává takovým kritikům nechtěně za pravdu. Není to jen kapitolami jako O lágrovém štěstí, ale celkovým vyzněním, kdy čtenář ke konci románu může nabýt dojmu, že byl Leo v táboře svým způsobem šťastnější než po svém návratu. Takovou myšlenku je ovšem potřeba rychle zapudit a vzpomenout si na jednotlivé obrazy první části, a hlavně na to, že příčinou jeho stavu byl právě pobyt v táboře.

Jednoznačně se stavím na stranu příznivců literatury z druhé ruky. Chápu, že lidé, kteří koncentračními nebo pracovními tábory prošli, se mohou cítit poníženi, když čtou o svém utrpení texty autorů, kteří o něm nemají sebemenší ponětí. Ale při takovém přístupu by brzy zůstala tato odnož literatury zakonzervovaná a mrtvá. Realitu té doby je však potřeba připomínat stále, a pokud nebudou přímí pamětníci, zůstanou nám pouze archivy.

Knihu Rozhoupaný dech vydalo nakladatelství Mladá fronta

 

Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení